Růžena Vacková: Porovnání verzí

V únoru 1948 šla jako jediná z učitelů [[Univerzita Karlova|Karlovy univerzity]] ve [[studentský pochod na Hrad|studentském pochodu na Hrad]] na podporu prezidenta Beneše a vysloužila si tím nenávist komunistů. Při zasedání prvního poúnorového profesorského sboru Filosofické fakulty UK se opět jako jediná z přítomných ohradila proti vylučování studentů, předtím se zúčastnivších pochodu. Prohlásila zde: ''"Souhlasím s názorem pana děkana, pokud jde o události posledních dnů, ale scházelo mi konstatování, že každé společenství zakládá mravní řád. O povaze mravního řádu soudím podle kritérií. Zajímala by mne kriteria, kterými se řídilo vyloučení profesorů a hlavně studentů. Pokud jsem byla svědkem a pokud jsem se účastnila manifestací prohlašuji, že to byly skutečné manifestace a nikoliv demonstrace, poněvadž výkřiky, které jsem slyšela, nebyly ani politické, ani hospodářské povahy. Naopak byly povahy mravní a byla-li kriteriem vylučování posluchačů účast na manifestaci, pak chci sdílet jejich osud."'' Když jí univerzita na začátku 50. let zakázala přednášet, pokračovala ve své činnosti dál. Byla zatčena v roce [[1951]] a v červnu [[1952]] odsouzena v [[proces Mádr a spol.|procesu Mádr a spol.]] za vyzvědačství a velezradu na 22 let do vězení. [[Státní soud|Státnímu soudu]] v Brně předsedal JUDr. [[Jaroslav Novák (soudce)|Jaroslav Novák]], jako hlavní žalobce vystoupil JUDr. [[Karel Čížek]]. Proces byl veřejný a konal se za přítomnosti zhruba patnácti set diváků.

 

 

Rehabilitace dosáhla v roce [[1967]], o dva roky později však byla rehabilitace zrušena. Později byla signatářkou [[Charta 77|Charty 77]]. V normalizační době organizovala bytové semináře hlavně pro mladé lidi a přednášela na nich o duchovním životě a dějinách umění. Zemřela v roce 1982.