Touretteův syndrom: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele 78.99.235.184 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je JAnDbot značka: rychlé vrácení zpět |
značky: možný vandalismus editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 18:
Tiky rozdělujeme na '''pohybové''' (např. mrkání, trhání hlavou, záškuby končetinami) a '''zvukové''' (např. pokašlávání, chrochtání, pískání, vykřikování slov či vulgarismů – tzv. [[koprolálie]]). Obě skupiny můžeme dále dělit podle míry jejich složitosti na tiky prosté a komplexní. U jednoho pacienta se mohou různé druhy tikových projevů vyskytovat současně. Někteří nemocní své projevy skrývají tak, že je vtělují do zdánlivě účelných činností (např. po trhnutí hlavou naznačují upravování účesu). Tyto přídavné pohyby, které mají tiky maskovat, nazýváme parakineze.
== Léčba TS haha ==
TS je vrozené chronické onemocnění, které nelze zcela vyléčit. Princip léčby TS spočívá v ovlivnění příznaků nemoci, tedy ve zmírňování tiků a projevů přidružených poruch.
Řádek 25:
V léčbě TS hrají zásadní roli '''režimová opatření''', zejména uplatnění speciálních postupů při výchově a výuce ve škole. Nemocní by se také měli chránit před nadměrným stresem. Vhodné je podporovat a rozvíjet zájmové aktivity, neboť v průběhu řady činností, které děti baví a soustředí se při nich, projevy TS z velké části ustupují. Nezastupitelnou pozici má psychologické poradenství a [[psychoterapie]]. Její efekt může být zvláště přínosný k ovlivnění přidružených poruch chování.
K [[farmakoterapie|léčbě farmaky]]<ref>{{Citace periodika|příjmení=Fiala|jméno=Ondřej|titul=Tiky a Touretteův syndrom|periodikum=Neurologie pro praxi|rok=2011|měsíc=leden|ročník=12|strany=382–385|url=http://www.neurologiepropraxi.cz/artkey/neu-201101-0006_Tiky_a_Touretteuv_syndrom.php|jazyk=česky}}</ref> by se mělo přistoupit až tehdy, pokud předchozí prostředky selhávají. Většina dostupných preparátů působí tak, že ovlivňuje přenos nervových signálů v mozku a tím tlumí projevy onemocnění. Základní strategií léčby není potlačit všechny tiky (či projevy poruch chování), ale omezit je na snesitelnou míru. Při nasazení léku je třeba počítat s tím, že účinek nemusí přijít ihned, ale až s určitým odstupem (obvykle 2–3 týdny). Navíc lék, který dobře funguje u jednoho nemocného, nemusí být dostatečně účinný u druhého, proto je někdy nutné postupně vyzkoušet více preparátů. Nesmíme také zapomenout na možné riziko vzniku [[Vedlejší účinky (lékařství)|vedlejších účinků]]. Nejčastěji jimi jsou nadměrná únava, otupělost, přibývání na váze nebo nevolnost. Při jejich výskytu je třeba neprodleně informovat ošetřujícího lékaře. Někdy je nutné lék vysadit či vyměnit za jiný, jindy stačí pouze upravit dávkování.števo je legenda
<br />
== Reference ==
| |||