Arcibiskupské gymnázium Praha-Bubeneč: Porovnání verzí

typos
(→‎Slavné osobnosti gymnázia: sjednocení záznamů, doplnění: Lebeda, Verzich)
(typos)
'''Arcibiskupské gymnázium v Praze Bubenči''' (přezdívané '''arcík''') bylo [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitské]] [[gymnázium]] existující v letech [[1913]]-[[1950]] nejdříve v [[Praha|Praze]]-[[Bubeneč|Bubenči]] ([[1913]]-[[1940]]), později přechodně v [[Bohosudov]]ě ([[1947]]-[[1950]]). Ve své době představovalo jedno z nejkvalitnějších [[Gymnázium|gymnázií]] v [[Česko|Českých zemích]]<ref>[[Klára Lukavská]]: ''Rozhovory s dědečkem'' (2. přepracované vydání); [[Karmelitánské nakladatelství]] Kostelní Vydří [[2005]]; ''slavné gymnázium'' (str. 28), ''nikde nikdo tolik péče klasickým jazykům nevěnoval... bylo to nejlepší [[klasické gymnázium]] v Praze – to bylo tehdy evidentní'' (str. 38), ''přicházíte z ústavu, kde jsou klasické jazyky domovem, doufám, že budete hvězdou na sextánském nebi'' (str. 39)</ref> a vychovalo mnoho významných [[kněz|kněží]], [[řeholník]]ů (zejména [[jezuita|jezuitů]]) a dalších osobností české [[katolická inteligence|katolické inteligence]]. Přijímalo pouze chlapce, jejichž záměrem bylo stát se kněžími.<ref>[[Klára Lukavská]]: ''Rozhovory s dědečkem'' (2. přepracované vydání); [[Karmelitánské nakladatelství]] Kostelní Vydří [[2005]], str. 30.</ref>
 
== Historie ==
[[File:Arcibiskupske gymnazium 1918.jpg|thumb|Původní budova čp. 299 v Bubenči od architekta Mikše, před rokem 1918.]]
[[File:Arcibiskupské gymnázium Bubeneč bw.jpg|thumb|Budova Arcibiskupského gymnázia v Bubenči po dostavbě a přstavbě, 1925.]]
Dne 31. ledna 1910 se rozhodl [[Lev Skrbenský z Hříště|kardinál Lev Skrbenský]] založit arcibiskupské gymnázium s internátem, určené především (ale nikoliv výhradně) pro zájemce o následné studium katolického semináře. V roce 1913 byla uzavřena dohoda s provinciálem rakouské provincie [[Tovaryšstvo Ježíšovo|Tovaryšstva Ježíšova]] Janem Wimmerem o tom, že správa školy bude svěřena tomuto řádu. Gymnázium bylo otevřeno dne 19. 9. 1913 v provizorním prostoru pronajatého domu čp. 309 v Bubenči, Slovanská třída 4 (dnes Bubenečská 6)<ref>{{Citace sborníku
| příjmení = Vlček
Ve dnech 21. - 23. června 1921 proběhly první maturity. V roce 1923 kardinál Kordač inicioval a finančně podpořil přestavbu a dostavbu objektu podle projektu arcibiskupského stavebního rady Františka Havleny. Nová budova byla vysvěcena dne 16. listopadu 1924 a výuka zde byla započata v lednu 1925. Dne 8. dubna 1925 získalo gymnázium trvalé právo veřejnosti. Byly získány sousední vily čp. 50 a 51 pro byty profesorů.<ref name="ckk-historie" />
 
V roce 1940 byla budova gymnázia zabavena pro účely nacistické pořádkové policie ({{cizojazyčně|de|OrdnunspolizeiOrdnungspolizei}}) a škola musela objekt vyklidit do 30. června 1940. Oficiální vyvlastňovací výměr byl vydán 16. srpna 1941. Gymnázium se přestěhovalo na Smíchov do budovy bývalého dívčho gymnázia v Bendově ulici 17.<ref name="ckk-historie" />
 
Dne 2. ledna 1942 bylo gymnázium podle rozkazu [[K. H. Frank|K. H. Franka]] zrušeno "pro nepřátelské„nepřátelské chování žáků i učitelů vůči Říši"Říši“. Studenti dostali možnost dokončit studia na Jiráskově gymnáziu v Resslově ulici.<ref name="ckk-historie" />
 
Po [[osvobození Československa]] nemohla být škola obnovena v původním místě, protože budovu po německé OrdnunspolizeiOrdnungspolizei zabralo československé [[Ministerstvo vnitra Československa|Ministerstvo vnitra]].<ref name="jesuit">http://www.jesuit.cz/bulletin/?rok=2007&cislo=1&clanek=rozhovor Petr Havlíček: Dobrodružství „Jeho Sladkosti“ (rozhovor s [[Josef Cukr|Josefem Cukrem]] in ''Bulletin Jezuité''. Leden 2007.)</ref> V letech 1951–55 zde Ministerstvo provozovalo tajnou věznici [[Státní bezpečnost|StB]], především pro [[agent-chodec|agenty-chodce]], jakožto buržoazní [[nacionalista]] zde byl ale tajně vězněn i pozdější československý prezident [[Gustáv Husák]], odsouzený tehdy na [[doživotí]].<ref>[http://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/, Chůze přes čáru, reportáž pořadu Reportéři ČT], 28. 2. 2015. Čas 4:00.</ref> Po celou dobu provozu věznice byl jejím velitelem nadporučík Vojtěch Kozel;<ref>[http://www.policie.cz/clanek/publikace-securitas-imperii-01-14.aspx?q=Y2hudW09Nw%3d%3d Securitas Imperii 7, Praha, ÚDV 2001, str. 289.] (pdf)</ref> věznicí za tuto dobu prošlo na 600 vězňů.<ref>[http://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/, Chůze přes čáru, reportáž pořadu Reportéři ČT], 28. 2. 2015. Čas 3:42.</ref> Náhradní prostory gymnázium obdrželo v objektu Ŕádového dívčího reálného gymnázia ve Voršilské ulici a 4. června 1945 byla obnovena výuka. Dne 6. února 1946 odmítlo Ministerstvo vnitra vrátit objekt v Bubenči a na školní rok 1947/48 se gymnázium přestěhovalo do objektu Arcibiuskupského semináře v Praze - Dejvicích. V roce 1948 bylo gymnázium i s většinou [[inventář]]e přesunuto do sudetského [[Bohosudov]]a v severočeském pohraničí na místo bývalého německojazyčného biskupského gymnázia, které [[Vysídlení Němců z Československa|vyhnáním německého obyvatelstva]] přišlo o žáky. Působilo zde však jen krátce. V noci ze 13. na 14. dubna [[1950]] bylo gymnázium přepadeno [[Lidové milice|Lidovými milicemi]]. Studenti byli odvezeni do Děčína, kde si je museli vyzvednout rodiče. Někteří z pedagogů byli uvězněni a v Bohosudovském objektu byl zřízen internační tábor pro jezuity a františkány. Činnost Arcibiskupského gymnázia tím byla definitivně ukončena.<ref name="ckk-historie" />
 
Ze současných škol lze teoreticky za jeho pokračovatele považovat [[Biskupské gymnázium Bohosudov]]. Současné [[Arcibiskupské gymnázium v Praze]] sídlí jinde a nemá s původním AG, kromě jména, nic moc společného.