Periferní obrna lícního nervu: Porovnání verzí

'''Periferní obrna lícního nervu''' je častým neurologickým onemocněním. Periferní [[paréza]] s sebou přináší významný deficit motorický, senzitivní a senzorický. Snížená až vymizelá funkce mimického svalstva přináší pacientovi estetický i funkční problém a výrazně zhoršuje kvalitu pacientova života. Včasné zahájení správné [[Léčebná rehabilitace|rehabilitace]] je u této problematiky stěžejní. Rehabilitace je individuálně přizpůsobená pacientům, pro co největší návrat funkčnosti [[orofaciální]] oblasti.

[[Lícní nerv]], latinsky nazývaný ''Nervus facialis'' je VII. hlavový nerv. Používá se pro něj i název intermediofacialis, protože ho funkčně rozlišujeme na n. facialis a n. intermedius. Jedná se o motorický nerv inervující mimické svaly obličeje, měkkých pokrývek lebečních a zevního ucha, rovněž inervuje zadní bříško m. digastricus, m. stylohyoideus a m. stapedius. N. intermedius je smíšený nerv, má vlákna senzitivní, senzorická a parasympatická. Inervuje slzní žlázu, žlázky dutiny nosní, ústní a [[paranasálních]] dutin, také galanulu sublingualis a submandibularis. <ref>{{citace monografie | jméno = Radomír | příjmení = ČIHÁK | titul = Anatomie 3 | odkaz na titul = Anatomie 3 | vydání = 2 | vydavatel = Grada Publishing | místo = Praha | rok = 2002 | počet stran = 655 | isbn = 80-716-9140-2 }}</ref>

Příčiny periferní obrny lícního nervu mohou být různé. Velmi často se jedná o důsledky virových onemocnění, nejčastěji viru [[herpes simplex]] nebo [[herpes zoster]]; tyto jsou většinou doprovázeny [[Herpetická erupce|herpetickou erupcí]] nebo bolestivostí v okolí ucha. <ref>{{Citace periodika | příjmení = AMBLER | jméno = Zdeněk | titul = Periferní paréza nervus facialis | periodikum = Interní medicína pro praxi | ročník = 12 | rok = 2010 | číslo = 9 | strany = 445-447 | issn: 1212-7299 }}</ref> Mezi bakteriálními infekcemi to je především [[lymeská borelioza|lymská borelioza]]. <ref>{{Citace periodika | příjmení = BOJAR | jméno = Martin | titul = Obrna lícního nervu | periodikum = Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie | ročník = 70 | rok = 2007 | číslo = 6 | strany = 613-624 | issn: 1210-7859 }}</ref>

Obrna lícního nervu může být způsobena i [[trauma (medicína)|traumatem]]. Nejčastěji se jedná o zlomeninu [[skalní kost|pyramidy]]. Příznaky posttraumatické léze mohou být patrné až několik dní po úrazu. Periferní léze lícního nervu se ve ¾ případů považuje za takzvanou '''Bellovu obrnu'''. Můžeme ji nazývat i [[Idiopatický|idiopatickou]] nebo [[esenciální]]. Incidence Bellovy obrny je asi 20–30 případů na 100 000 obyvatel za rok. Etiologie není ještě zcela známa, ale jedná se zřejmě o [[Mononeuritida|mononeuritidu]] pravděpodobně virového původu. <ref>{{Citace periodika | příjmení = AMBLER | jméno = Zdeněk | titul = Periferní paréza nervus facialis | periodikum = Interní medicína pro praxi | ročník = 12 | rok = 2010 | číslo = 9 | strany = 445-447 | issn: 1212-7299 }}</ref>

Chirurgická léčba vedoucí k obnově pohybů paretického obličeje se nazývá reanimace obličeje. [http://www.plasticka-chirurgie.info/zakroky/reanimace-paretickeho-obliceje#a-chirurgicka-lecba-parezy-licniho-nervu Chirurgická léčba paretického obličeje] je založena na operacích, pomocí kterých se upravuje klidové postavení tváře a případně i obnovuje pohyb v koutku, a dále na operacích, při kterých se koriguje [[lagoftalmus]] a pokles obočí.

V ČR jsou při [[reanimaci]] paretického obličeje nejčastěji používány operace, které mají za cíl obnovit nervové zásobení (inervaci) mimických svalů. Jedná se tedy o operace na lícním nervu. Předpokladem dobrého výsledku je zachovalá funkčnost mimických svalů, které ale postupně ochabují, a to i přes správně vedené elekrostimulace.

Pokud tyto operace nejsou provedeny do 2 let od vzniku parézy, tak značně klesá i naděje na obnovu funkce mimických svalů, proto jsou tyto operace někdy kombinované s přenosem funkčního svalu z jiné lokality (např. z vnitřních stehem) pomocí tzv. mikrochirurgické techniky. Na výsledek operace se v těchto případech musí čekat, protože je závislý na rychlosti obnovy nervu, která je navícenavíc značně zpomalená u starších nemocných. Obnova nervu však nemusí být dostatečná ani u mladších pacientů. Proto jsou tyto operace často kombinovány s tzv. pasivními závěsy, které vytváří stabilní (nehybnou) podporu pro klidové postavení tváře.

Pohyb dolní čelistí je zajištěn žvýkacími svaly, největší podíl na pohybu dolní čelisti máji velký žvýkací sval (musculus masseter) a spánkový sval (musculus temporalis). Oba tyto svaly lze použít k obnově pohybu mimických svalů. Při jejich použití je jejich původní funkce nahrazena ostatními žvýkacími svaly. Po operaci je třeba se naučit ovládat úsměv pomocí žvýkacích svalů. Toto přeučení probíhá zpravidla rychle, protože je přirozené mít při úsměvu zuby u sebe. Navíc jsou v oblasti mozkové kůry centra pro ovládání mimických a žvýkacích svalů blízko sebe, což napomáhá vytváření nových spojení a to i ve vyššívyšším věku. Výhodou těchto operací je, že je zachováno nervové zásobení vybraného žvýkacího svalu. Pohyb se tedy obnovuje brzy po operaci, protože není třeba čekat na regeneraci nervu tak, jak tomu je u řady jiných operací<ref name=":0">{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Principem operace je nahrazení nefunkčních mimických svalů funkčním spánkovým svalem. Spánkový sval se ale při operaci nepřenáší, ale „pouze“ se odpojí od svého úponu na dolní čelisti, a přesune se do oblasti [[nosoretní]] rýhy. Za tímto účelem se současně spánkový sval uvolňuje ze svého lůžka v oblasti spánkové krajiny a sesunuje se směrem dolů<ref>{{Citace elektronické monografie

Rehabilitace pacienta začíná aplikací tepla na postiženou polovinu obličeje. Mohou být použity horké zábaly, [[solux]] nebo [[parafín]]. Zábaly se aplikují po dobu jedné hodiny dvakrát denně. Solux a parafín se nechá působit dvacet minut dvakrát denně. V akutním stádiu lze použít i jemnou masáž. Postupuje se vždy [[Kraniální|kraniálně]], aby se vyvážil pokles v důsledku [[hypotonie]] svalů. Může se využít i jemné poklepávání pro tonizační účinek.<ref>{{Citace monografie | jméno = Jana | příjmení = HROMÁDKOVÁ | titul = Fyzioterapie | odkaz na titul = Fyzioterapie | vydání = 1 | vydavatel = H | místo = Jihočany | rok = 1999 | isbn = 80-860-2245-5 }}</ref>

V případě nalézání tuhého podkoží a [[kontraktur]] je nutné ruční uvolňování a protahovaní jednotlivých svalů. Ruční stimulace a reedukace se využívá u svalové síly 0–2. Při stimulaci je volena [[facilitační]] technika vibrací, která by měla sloužit k vybavení reflexního oblouku. Postupuje se od úponu k začátku ve směru kontrakce. Reedukace následuje bezprostředně po facilitaci. Pacient se snaží aktivně dopomáhat. Objeví-li se svalový záškub, začíná se s aktivním cvičením. Pacient procvičuje jednotlivé svaly. Je nezbytné dávat pozor, aby se neobjevily patologické [[Synkinéza|synkinézy]]. Pacient cvičí pod dohledem terapeuta. Na domácí rehabilitaci je mu dána cvičební jednotka, kterou provádí před zrcadlem. Od svalové síly 4–5 lze dávat mírný odpor. V rehabilitaci periferní léze lícního nervu se používá i [[Vojtova metoda]] a [[Proprioceptivní neuromuskulární facilitace]]. Vhodná je [[metodika sestry Kenny]].<ref>{{Citace monografie | jméno = Pavel | příjmení = KOLÁŘ | titul = Rehabilitace v klinické praxi | odkaz na titul = Rehabilitace v klinické praxi | vydání = 1 | vydavatel = Galén | místo = Praha | rok = 2009 | počet stran = 713 | isbn = 978-807-2626-571 }}</ref>