Georg Friedrich Händel: Porovnání verzí

Úspěch překonal všechna očekávání. Očitý svědek vypráví, že „posluchači si vedli jako šílení, potlesk a výkřiky Viva il caro Sassone! (Ať žije drahý Sas) nebraly konce.“ Opera byla označena jako nejzpěvnější z italských oper a její obliba se záhy rozšířila po celé hudební Evropě. Úspěch v Benátkách však jen přesvědčil Georga Friedricha Händela, že od [[Itálie]] obdržel vše, co mu mohla dát a rozhodl se k návratu do [[Hannover]]u. Skončila léta dozrávání.

 

Na začátku [[18. století]] platil hannoverský dvůr za „nejuhlazenější a po všech stránkách nejvybranější z celého Německa“, jak tvrdí tehdejší znalec, francouzský [[Abbé Tolland]]. Hannoverskými vévody se postupně stali čtyři bratři Kristián Ludvík, Jiří Vilém, Jan Bedřich a Arnošt August. Všichni milovali [[Itálie|Itálii]] a [[Francie|Francii]] a zdržovali se proto převážně mimo zemi, kterou měli spravovat. Aby vladaře udrželi doma, byla v [[Hannover]]u vybudována velkolepá opera a do ní byl jako kapellmeister přijat [[Agostino Steffani]]. Tato pozoruhodná osobnost proslula jako mimořádně schopný diplomat, církevní hodnostář a vynikající skladatel. A právě tento Steffani nabídl Händelovi místo kapelníka u hannoverského dvora.