Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 714 bajtů ,  před 3 měsíci
 
=== Hedvábnictví na území České republiky ===
K prvnímu pokusu zavést výrobu hedvábí z kokonů housenek bource morušového dal pokyn [[Albrecht z Valdštejna]] v [[Jičín]]ě v roce 1627, kdy tam povolal italské dělníky, kteří vysázeli mnoho moruší a zahájili pěstování. Po jeho smrti však hedvábnictví zaniklo. Na Moravě měl primát v 17. století náležet [[Lichtenštejnové|Lichtenštejnům]]. V rakouské monarchie se v období [[merkantilismus|merkantilismu]] objevilo několik hedvábnických podnikatelů po třicetileté válce, přicházeli také do ČVech a na Moravu. Patřil k nim například Josef Tarone v Praze v letech 1720-1725. Systémové zavádění hedvábnictví se přičítá hraběti Prosperu Antonovi von [[Sinzendorfové|Sinzendorf]], kancléři císaře Karla VI. Roku 1749 začali v Praze na hradbách vysazovat moruše dva Italové: geodet major Carlo Cremieri a divadelní podnikatel [[Giovanni Battista Locatelli]], který se usadil v divadle Bouda se svým operním ansámblem. Roku 1757 od nich moruše odkoupil komerciální kongres, který stromky postoupil [[Vlašský špitál (Praha)|Vlašskému špitálu]] na Malé Straně, v jehož zahradě byly vysázeny, a ve špitále se hedvábí vyrábělo až do jeho zrušení 1830<ref>Tvarůžek, Ladislav: Hedvábnictví ve staré Praze. In: Venkov, orgán České strany agrární, 11. 4. 1942</ref>.
 
V roce 1752 vydala císařovna Marie Terezie výnos na podporu pěstování moruší a roku 1756 jej doplnila pohrůžkou trestů žalářem za poškozování vysazených stromů. Roku 1751 obdržel radní Starého Města pražského Bedřich z Friedbergů povolení, aby z výnosu maškarních plesů, které pořádal ve svém domě čp. 620/I, přispíval do fondu na pěstování morušových stromků. V desetiletí 1770-1780 vyrobeno asi 40 q [[přírodní hedvábí|hedvábné příze]]. Ital Josef Rangheri v polovině 19. století výrobu hedvábí zavedl na předměstí [[Praha|Prahy]], a to v usedlosti nazývané [[Rangherka]], neboli Vršovický zámeček. Její součástí byly síně pro chování bource morušového, na přilehlém pozemku dal vysázet 200 moruší<ref>Maříková, Martina -
Italští pěstitelé moruší v Praze první poloviny 19. století. In: Naše Itálie : stará i mladá Itálie v české kultuře 19. století, sborník příspěvků z 31. ročníku sympozia k problematice 19. století. Plzeň, 24.-26.2. 2011. Praha Academia, 2012 s. 305-312.</ref>. Roku 1863 byla v Praze založena ''Hedvábnická jednota pro království české'' v čele s Ferdinandem Hillerem, který popsal hedvábnictví v VI. dílu Ottova slovníku naučného. Koncem 19. století se počítalo s ročním výnosem cca 3 qcenty hedvábných kokonů.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = OSN VI.: Hedvábnictví
| url = http://archive.org/stream/ottvslovnknauni51ottogoog#page/n172/mode/2up
| vydavatel = Ferdinand Hiller
| jazyk = česky
}}</ref> Další pěstitelé hedvábí byli evidování v Noutonicích, Chocní, Heřmanově Městci, Písku, či v Chlumu u Třeboně. Všeobecná osvěta a školní propagace nabádala matky a jejich děti, aby domácím pěstováním bource došly blahobytu<ref>''Pěstování moruší, čili, Stručné navedení jak snadným způsobem lze vyráběti hedvábí, e původního rukopisu od praktického hospodáře, jenž se po mnohá léta pěstováním moruší a hedvábnictvím zabýval, prostonárodně roku 1789 sepsaného'' sestavil Jan Šíbl. Plzeň 1864, dostupné online [[KRAMERIUS - MONOGRAFIE (11412/2997698) - P (1430/319977) - Pěstování moruší, čili, Stručné navedení jak snadným způsobe... (1/36)]]</ref>. Roku 1882 bylo v českých zemích napočítáno na 105 tisíc morušových stromk stromků<ref>Národní listy č. 138, 18.5.1882, strana 3</ref>. V okolí Šumperka a Rýmařova bylo v té době založeno několik textilních podniků, které se zabývaly výhradně zpracováním (převážně importovaného) hedvábí a tato oblast se stala významným střediskem hedvábnictví pro celé tehdejší Rakousko-Uhersko a pozdější Československo.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Pokračování v tradici
| url = http://www.svcrymarov.cz/horizont/05/18-2005.pdf