Ferenc Liszt: Porovnání verzí

[[File:Altenburg - Franz Liszt's residence in Weimar.jpg|thumb|left|Altenburg – Lisztovo místo pobytu ve Výmaru]] Liszt měl ve Výmaru na starosti repertoár koncertů tamní filharmonie a osobně je dirigoval. Značně změnil dramaturgii. Kromě skladeb mistrů vídeňského klasicismu (zejména [[Josef Haydn|Haydna]] a [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozarta]]) začal – k nelibosti publika – uvádět i skladby současných autorů, zejména svého přítele [[Richard Wagner|Richarda Wagnera]]. Liszt musel čelit intrikám svého předchůdce [[Hippolyte Chelard]]a a neochotě špatně placených hráčů dostát nárokům, které na ně nový kapelník kladl. Společensky mu také příliš nepomohlo soužití se stále vdanou Carolynou von Wittgenstein. Roku 1850 se mu podařilo do orchestru angažovat [[Joseph Joachim|Josepha Joachima]]. Mladičký virtuóz však ve Výmaru vydržel jen dva roky. Lisztova práce nicméně přinášela ovoce a Výmar začal opět získávat mezinárodní renomé. Přispělo k tomu uvádění takových děl jako byl ''Manfred'' od [[Robert Schumann|Roberta Schumanna]], ''Benvenuto Cellini'' od [[Hector Berlioz|Hectora Berlioze]] nebo oper [[Richard Wagner|Richarda Wagnera]]. Když bylo zřejmé, že car [[Mikuláš I. Pavlovič|Mikuláš I.]] nedá souhlas k rozvodu Lisztovy přítelkyně Carolyny, nastěhoval se skladatel k ní do vily Altenburg (dnes v ní je Lisztova konzervatoř). Zde ho navštěhovali jeho žáci – [[Carl Tausig]], [[Hans von Bülow]], [[Karl Klindworth]] či [[Julius Reubke]]. Von Bülow si v roce 1857 vzal jeho dceru Cosimu, ve stejném roce se vdala i druhá Lisztova dcera, kterou měl s Marií d'Agoult, Blandina. Altenburg se stal společenským salónem, v němž se scházela intelektuální smetánka. Patřili k ní např. [[Hans Christian Andersen]], [[Bettina von Arnim]] či [[Gustav Freytag]]. V říjnu 1857 se generálním intendantem ve Výmaru stal [[Franz von Dingelstedt]], který dával přednost činohře a hudební vkus měl odlišný od Liszta. Ten se postupně z hudebního života ve Výmaru stahoval a v roce 1861 ho definitivně opustil.<ref>{{Citace monografie

[[File:Bust of Franz Liszt-Prague.jpg|thumb|Lisztova busta z roku 1962 od [[Hana Wichterlová|Hany Wichterlové]] na [[Palác Platýz|paláci Platýz]], kde Liszt v Praze bydlel]] Skladatel pobýval na území Čech a Moravy několikrát. Do Prahy přijel poprvé v roce 1840, kdy zde uspořádal šest koncertů. Na programu toho prvního byla díla Beethovenova ([[Klavírní sonáta č. 14 (Beethoven)|sonáta ''Měsíční svit'']]), [[Franz Schubert|Schubertova]] (mj. [[Zdrávas Maria|''Ave Maria'']]), [[Carl Maria von Weber|Weberova]] (mj. ''Vyzvání k tanci''), Paganiniho (Campanella), [[Gioacchino Rossini|Rossiniho]] a některé z jeho ''Uherských národních melodií''. Kritika nešetřila chválou. V onom roce vznikla také jediná jeho skladba inspirovaná českými dějinami: ''Husitská píseň'', Searlovo číslo 234. V Praze pak koncertoval ještě v roce 1846, kdy zde řídil své skladby také Berlioz. V témže roce vystoupil rovněž v [[Brno|Brně]]. V září 1856 dirigoval Liszt v Praze svou ''Ostřihomskou mši''.<ref>{{Citace elektronického periodika

[[File:Zámek Hradec nad Moravicí (2).jpg|thumb|left|Hradec nad Moravicí, kde Liszt několikrát pobýval]] Právě Smetana měl z českých skladatelů k Lisztovi nejblíže. V roce 1840 byl mezi posluchači Lisztova pražského koncertu. Roku 1848 ho písemně požádal o půjčku 400 zlatých a věnoval mu svůj klavírní cyklus ''Six morceaux caractéristiques'' (Šest charakteristických kusů). Peníze mu Liszt nepůjčil, zařídil však vydání cyklu v [[Lipsko|Lipsku]]. Blíže se oba komponisté seznámili v roce 1856, když v Praze Liszt dirigoval ''Ostřihomskou mši''. Jejich vztahy se ještě upevnily během Smetanových pobytů ve Výmaru v letech 1857 a 1859. "''Pokládejte mě za nejhorlivějšího stoupence našeho uměleckého směru, jenž slovem i činem stojí za jeho svatou pravdou,''" napsal Lisztovi.<ref>{{Citace elektronického periodika