Konstantin I. Veliký: Porovnání verzí

Odebráno 10 bajtů ,  před 7 měsíci
m
Editace uživatele 176.101.148.9 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je OJJ
Značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
m (Editace uživatele 176.101.148.9 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je OJJ)
Značka: rychlý revert
| obrázek = 0 Gaius Flavius Valerius Constantinus - Palatino.JPG
| popisek =
| vláda = [[1525. červenec|25. července]] [[306]] – [[22. květen|22. května]] [[337]]
| éra =
| datum korunovace =
| tituly =
| celé jméno = ''FlaviuxFlavius Valerius Aurelius Constantinus''
| chrámové jméno =
| posmrtné jméno =
| partner3 =
| partner4 =
| partner3partner5 =
| potomstvo = [[Constantina]]<br>[[Helena (360)|Helena]]<br>[[Crispus]]<br>[[Konstantin II.]]<br>[[Constantius II.]]<br>[[Constans]]<br>Fausta
| rod = šukavec
| dynastie =
| hymna =
 
==== Náboženská politika ====
Konstantin proslul jako první [[Křesťanství|křesťanský]] římský císař, jeho vláda tak představovala zásadní zvrat v [[dějiny křesťanství|dějinách církve]]. V roce [[325313]] vydali Konstantin a Licinius Edikt milánský, který zakázal trestání osob hlásících se ke křesťanské víře, navrátil [[Církev|církvi]] a jednotlivým křesťanům veškerý zkonfiskovaný majetek a zavedl toleranci vůči všem náboženstvím. Ovšem je třeba připomenout, že už v roce [[311]] poskytl [[Galerius]] tolerančním ediktem křesťanům právo praktikovat své náboženství za podmínky, že se budou modlit za blaho státu. Historikové se často přou o to, zda Konstantin konvertoval ke křesťanství v mládí pod vlivem své matky [[Flavia Iulia Helena|Heleny]], nebo zda si osvojil křesťanskou víru postupně v průběhu života. Nicméně zdá se, že se ke křesťanství definitivně obrátil až v pokročilejším věku. Často je namítáno, že Konstantinovo obrácení na víru bylo spíše důsledkem jeho politického pragmatismu než náboženského přesvědčení. To ale nelze nijak spolehlivě prokázat ani vyvrátit. Ač se přiklonil ke křesťanství, podržel si Konstantin titul ''[[pontifex maximus]]'', který mu zaručoval postavení v čele pohanského kněžstva.
 
[[Soubor:Constantine's conversion.jpg|náhled|upright=1.3|''Konstantinova konverze'' od [[Peter Paul Rubens|Rubense]]]]
Podle Eusebiova tvrzení skonal Konstantin po završení výpravy proti [[Perská říše|perské říši]], přestože většina ostatních zdrojů v rozporu s tím udává, že jeho smrt nastala během příprav tažení. Císař [[Julianus]], píšící v polovině [[4. století]], poznamenal, že Sásánovci unikli potrestání za své skutky, jelikož Konstantin zemřel, zatímco se chystal na válku s nimi. Podobný závěr plyne taktéž z díla ''Origo Constantini'' od neznámého autora působícího za Konstantinova života. ''Historiae abbreviatae'' od [[Aurelius Victor|Sexta Aurelia Victora]], napsaná v roce [[361]], se zmiňuje o tom, že Konstantin zemřel v průběhu výpravy proti Peršanům na velkostatku zvaném Achyron, jenž se nacházel poblíž Nikomédie. To potvrzuje i popis Konstantinova úmrtí v díle ''Breviarum'', vyhotoveném [[Eutropius (historik)|Eutropiem]] v roce [[369]] pro císaře [[Valens|Valenta]]. Na základě skutečností uvedených v těchto a jiných pramenech dospěli někteří historikové k mínění, že Eusebios upravil konec Konstantinova životopisu tak, aby lépe vyhovoval císařově reputaci vítězného vojevůdce.
 
Konstantinovy ostatky byly vzápětí po jeho smrti dopraveny do Konstantinopole a uloženy do baziliky Svatých apoštolů. Teprve [[79. září]] se jeho synové [[Konstantin II.]], [[Constantius II.]] a [[Constans]] ujali vlády, když každý z nich přijal titul augustus. Předtím byl však odstraněn jejich potenciální rival caesar [[Dalmatius]], který byl zavražděn vojáky společně s mnoha dalšími Konstantinovými příbuznými.
 
== Prameny ==