Automatická zbraň: Porovnání verzí

[[Zákon o zbraních]] č. 119/2002 Sb. rozděluje automatické zbraně podle uvedené definice na samočinné a samonabjecí (semi-auto) a pojem automatická zbraň nedefinuje. Hlouběji než zákon jde ČSN 39 5002-1, ve které se mezi automatické zbraně řadí obě tyto definované podskupiny, to znamená zbraně, které umožňují více výstřelů na jeden stisk spouště, i zbraně, které to neumožňují a u nichž automatika končí přípravou zbraně k dalšímu výstřelu. Tomu odpovídá i první uvedená definice definice vycházející z publikace pana Fencla<ref name=SAZ/>.

Podle jiných zdrojů se ale za automatickou považuje jen ta zbraň, kde je střelba umožněna i dávkami.

'''Automatická zbraň''' je taková [[zbraň]], u níž je tlakem plynů, případně jiným konstrukčním řešením vyhozena vystřelená [[nábojnice]], dopraven další [[náboj]] do nábojové komory a napnut bicí mechanizmusmechanismus. Spoušťový mechanizmusmechanismus umožňuje střelbu dávkami.<ref>V. Dolínek, V. Francev, J. Šach - Fotografický atlas zbraní 1. a 2. světové války - Nakladatelství Aventinum, Praha 2001 - ISBN 80-7151-198-6</ref>

* plně automatické [[puška|pušky]] -– kategorie dlouhých palných zbraní používajících puškový náboj, které tudíž nesplňují definici [[útočná puška|útočné pušky]] a umožňujících střelbu dávkou (např. sovětská [[AVS-36]], americké [[BAR 1918]], [[M14 (puška)|M14]] nebo německá [[FG42]]).