Wikipedie

Kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m Cat-a-lot: přidání kategorie Mariánská poutní místa
úpravy fotografií
Řádek 2:
| název = Kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského
| šířka boxu =
| obrázek = KostelPraha PMJezulátko Vítěznéz aLetné sv. Ant čelo noc 31.jpg
| velikost obrázku = 280px
| popisek = Průčelí kostelKostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského z Karmelitské ulice[[Letná|Letné]]
| církev = [[Římskokatolická církev v Česku|česká římskokatolická]]
| stát = Česko
Řádek 31:
| farnost = Do roku 2004 spadala správa kostela pod [[Římskokatolická farnost u kostela sv. Tomáše Praha-Malá Strana]], od roku 2004 je kostel spravován jako klášterní
}}
 
'''Kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského''' s&nbsp;přilehlým [[Klášter bosých karmelitánů (Malá Strana)|klášterem bosých karmelitánů]]<ref>[http://www.pragjesu.cz oficiální stránky Kláštera bosých karmelitánů v&nbsp;Praze]</ref> se nachází v&nbsp;[[Praha 1|Praze 1]] pod [[Petřín]]em v&nbsp;[[Karmelitská (Praha)|Karmelitské ulici]] na [[Malá Strana|Malé Straně]]. Proslul soškou [[Pražské Jezulátko|Pražského Jezulátka]], díky které je často přezdíván '''U&nbsp;Pražského Jezulátka'''.<ref>Eduard Škoda: Pražské svatyně, Praha : Libri 2002, ISBN 80-7277-098-5, str. 164-165.</ref> Kostel je významnou stavební památkou raného baroka, interiér má hodnotný [[Nábytek|mobiliář]] pocházející většinou ze [[17. století]].
 
Řádek 38 ⟶ 37:
Základem kostela je pozdně renesanční [[Luteránství|luteránský]] kostel [[Nejsvětější Trojice]] od [[Giovanni Maria Filippi|Giovanniho Maria Filippiho]] z&nbsp;let [[1611]]–[[1613]]. Kostel byl [[Orientace na lidském těle|orientovaný]], oltář směrem do ulice a vchod od petřínské stráně.
 
Po [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]] byl kostel uzavřen a na přímluvu [[Dominik à Jesu Maria|Dominika à Jesu Maria]] jej získal [[řád bosých karmelitánů]], který jej roku [[1625]] na přání císaře [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinanda II.]] zasvětil [[Panna Maria Vítězná|Panně Marii Vítězné]] a [[Antonín z Padovy|sv. Antonínu Paduánskému]]. Mariánské patrocinium bylo zvoleno s ohledem na milostný obraz Panny Marie Vítězné ze [[Štěnovice|Štěnovic]], jehož zázračné moci bylo připisováno vítězství katolického vojska v [[Bitva na Bílé hoře|bělohorské bitvě]]. Jeho barokní kopie se dodnes nachází ve vrcholovém oblouku hlavního oltáře. Spolupatrocinium [[Antonín z Padovy|sv. Antonína]] bylo císařovým osobním holdem k jeho osobnímu patronu a jmenovci.<ref>Sv. Antonín Paduánský měl laické (křestní) jméno Ferdinand.</ref>
 
V&nbsp;letech 1625–1644 proběhla rozsáhlá adaptace celého kostela pro potřeby karmelitánů, během níž byla změněna orientace chrámové lodi směrem k západu, vystavěn nový [[Kněžiště|presbytář]] a průčelí po vzoru římského karmelitánského kostela [[Santa Maria della Scala]], do něhož byla osazena pamětní deska s rokem [[1644]].
 
== Výzdoba ==
[[Soubor:Stevens P. Maria Vítězná.jpg|thumb|Obraz [[Antonín Stevens|Antonína Stevense]] pro hlavní oltář kostela (1641)|alt=|vlevo]]
 
=== Průčelí ===
Průčelí bylo rekonstruováno během [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] nákladem dona [[Baltasar Marradas|Baltasara Marradase]] (1560–1638) v letech 1636–1642. Dokončení se Marrades nedožil. Kompozice tabulového průčelí se odvolává na římské kostely karmelitánského řádu ([[Santa Maria della Scala]], [[Santa Maria della Vittoria]]).
 
Na úrovni horní římsy je mecenášův znak v barokní plastické kartuši. Nad samotným erbem je hraběcí koruna, po jeho obvodu vyčnívají bílá ramena maltézského kříže. Erb je čtvrcený. První pole představuje vlastní rodinný znak Marradasů, který je čtvrcený. V&nbsp;jeho prvním a třetím poli jsou tři svislé zlaté vlny na červeném poli a na druhém a čtvrtém poli zlatá mušle na modrém poli. Druhé pole vyplňují dva horizontálně položené červené pruhy na zlatém podkladě, představuje znak rodu Vique, který poukazuje na [[Valencie|Valencii]], rodiště Marradase. Ve třetím zlatém poli je černý dvojhlavý císařský orel, který má na hrudi štít se třemi zlatými pruty na modrém poli, jedná se o erb rodu Pallásů. Čtvrté pole znázorňuje rod [[Manrique de Lara]]. Skládá se ze čtyř svislých pruhů. V heraldicky krajním pravém jsou nad sebou dva kotle pokryté zlatočerným šachovnicovým vzorem, nad každým je stočen zlatý had. Na zbývajících třech se střídají motivy věží a lvů odkazující na znaky [[Kastilie]] a [[Království León|Leónu]].<ref name="Forbelský"/> Pod erbem je latinský nápis, jehož český překlad zní: ''Z velkorysosti a veden hlubokou úctou k [[Terezie od Ježíše|svaté Panně Terese]] a jejímu posvátnému [[Řád bosých karmelitánů|řádu]] tento portál [[Baltasar Marradas|Don Baltasar de Marradas Vique]], Svaté říše římské hrabě, Rytíř španělský a [[Maltézský řád|Johanitského řádu jeruzalémského]], Kastelán ampostatský, Císařů [[Rudolf II.|Rudolfa]], [[Matyáš Habsburský|Matyáše]], [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinanda II.]] a [[Ferdinand III. Habsburský|III.]] komoří a tělesné stráži velitel, Tajný rada, Generál jízdy a vojenský velitel v Českém království, válečný rada Katolického veličenstva a plukovník v Německu na vlastní náklad postavit a na věčnou památku svůj znak připojit dal. Roku 1644.''<ref name="Forbelský"/>
Řádek 53 ⟶ 52:
 
=== Interiéry ===
V&nbsp;někdejším mnišském chóru za hlavním oltářem visí monumentální obraz ''[[Ferdinand II. Štýrský|Císař Ferdinand II.]] s&nbsp;[[Dominik à Jesu Maria|Dominikem à Jesu Maria]] se modlí k Panně Marii za vítězství [[Bitva na Bílé hoře|v bitvě na Bílé hoře]]'', namalovaný [[Antonín Stevens|Antonínem Stevensem]], který je pozůstatkem výzdoby původního [[Retabulum|oltářního retabula]] z&nbsp;roku 1641.<ref>{{Citace monografie | titul = Ve stínu Karla Škréty. Pražští malíři v letech 1635–1680. Antonín Stevens, Jan Bedřich Hess, Matěj Zimprecht | místo = Praha| příjmení = Vácha | jméno = Štěpán| - | příjmení2 = Heisslerová | jméno2 = Radka| rok = 2017| vydavatel = Academia | isbn = 978-80-200-2801-3}}, s. 339–341.</ref> Na bočních oltářích jsou vlevo obrazy ''[[Extáze svaté Terezy|Extáze]] [[Terezie od Ježíše|sv. Terezie z Ávily]]'' od [[Johanna Georga Wilhelma Dietricha]] (1712–1774) a v nástavci ''Apoteóza sv. Terezie z Ávily'' od [[Jan Bedřich Hess|Jana Bedřicha Hesse]],<ref>{{Citace monografie | titul = Ve stínu Karla Škréty. Pražští malíři v letech 1635–1680. Antonín Stevens, Jan Bedřich Hess, Matěj Zimprecht | místo = Praha| příjmení = Vácha | jméno = Štěpán| - | příjmení2 = Heisslerová | jméno2 = Radka| rok = 2017| vydavatel = Academia | isbn = 978-80-200-2801-3}}, s. 447.</ref> uprostřed [[Jan od Kříže|''Apoteóza sv. Jana od Kříže'']] od [[Matěj Zimprecht|Matěje Zimprechta]]<ref>{{Citace monografie | titul = Ve stínu Karla Škréty. Pražští malíři v letech 1635–1680. Antonín Stevens, Jan Bedřich Hess, Matěj Zimprecht | místo = Praha| příjmení = Vácha | jméno = Štěpán| - | příjmení2 = Heisslerová | jméno2 = Radka| rok = 2017| vydavatel = Academia | isbn = 978-80-200-2801-3}}, s. 498–500.</ref> a nejblíž ke kněžisti [[Šimon Kananejský| ''Mystické vidění sv. Šimona Stocka'']] od [[Petr Brandl|Petra Brandla]]. Na pravé straně je uprostřed oltář Jezulátka, na předním oltáři ''Vidění [[Svatý Jáchym|svatého Jáchyma]] a [[Svatá Anna|Anny]]'', vrcholné dílo Brandlovo,<ref>Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Academia, Praha 1999. ISBN 80-200-0771-7</ref> a vlevo od Jezulátka oltář [[Svatý Josef|sv. Josefa]] taktéž s obrazem od Brandla.
 
Kromě milostné sošky [[Pražské Jezulátko|Pražského Jezulátka]] a obrazu Panny Marie Vítězné se v&nbsp;chrámu nacházejí i jiné kultovní obrazy: obraz Panny Marie Mantuánské, v&nbsp;uzavřené [[Talmberská kaple|Talmberské kapli]] u&nbsp;vstupu socha Panny Marie, nejnověji na oltáři sv. Josefa kopie sošky Panny Marie z&nbsp;[[Brazílie|brazilského]] poutního města [[Aparecida]].
Řádek 65 ⟶ 64:
[[Soubor:Child Jesus of Prague (original statue).jpg|náhled|vlevo|Pražské Jezulátko v kostele]]
[[Soubor:Kostel PM Vítězné a sv. Ant Jezulátko 2.jpg|náhled|vlevo|Pražské Jezulátko v roce 2017]]
Mezi nejvýznamnější artefakty kostela patří bezesporu soška Pražského Jezulátka, které je velmi oblíbené mezi turisty zejména z&nbsp;[[Románi|románských]] zemí, především pak ze [[Španělsko|Španělska]], země svého původu. Soška pochází asi ze 16. století, do Prahy ji přivezla španělská dvorní dáma [[Marie Manrique de Lara y Mendoza|Marie Manrique de Lara]] a kostelu ji věnovala její dcera [[Polyxena z Pernštejna|Polyxena z Lobkovic]]. Jezulátko je umístěno ve zlatnicky provedené prosklené stříbrné skřínce na vlastním bočním oltáři. Soška je opatřena korunou a během církevního roku oblékáno do [[Liturgická barva|různě barevných]] šatů, jejichž rozsáhlý soubor je zde uchováván.
 
== Návštěva papeže ==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Panny_Marie_Vítězné_a_svatého_Antonína_Paduánského“