Kostel Panny Marie před Týnem: Porovnání verzí

| šířka boxu = 2

| obrázek = Prague 07-2016 View from Old Town Hall Tower img2.jpg

| popisek = Pohled ze Staroměstské radnice

| církev = [[Římskokatolická církev|římskokatolická]]

 

== Historie ==

=== Předchůdci dnešní stavby ===

Nejstarší, ještě [[Románská architektura|románský]] předchůdce dnešního kostela v těchto místech vznikl v souvislosti s rozvojem nedalekého [[Týn (Praha)|Týnského dvora]] v průběhu [[12. století]], první písemná zmínka se váže k roku [[1135]]. V této době, kdy už nesl zasvěcení [[Maria (matka Ježíšova)|Panně Marii]], jej panovník svěřil péči [[Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě|Vyšehradské kapituly]]. Spolu s rostoucím [[Staré Město (Praha)|Starým Městem]] nabýval na významu a stal se kostelem [[farní kostel|farním]]. Na přelomu [[13. století|13.]] a [[14. století]] byl nahrazen raně [[gotika|gotickou]] trojlodní stavbou o třech [[Klenební pole|klenebních polích]] s [[krypta|kryptou]] pod polygonálně ukončeným presbytářem a minimálně jednou [[věž]]í v západním průčelí. Ve věži je doložen zvon roku [[1310]], kdy sehrál roli v rámci obsazení Prahy [[Jan Lucemburský|Janem Lucemburským]]. Část věže se dochovala až do roku [[1894]] jako tzv. kaple sv. Ludmily navazující na [[sakristie|sakristii]]. Nedlouho po dokončení kostela se vyřešil smírem také dlouho trvající spor mezi [[Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě|Vyšehradskou kapitulou]] a zástupci farnosti o [[patronátní právo]]. Ještě v tomto kostele působil od roku [[1365]] jako farář jeden z prvních reformních kazatelů [[Konrád Waldhauser]], pochovaný na přilehlém hřbitově roku [[1369]].

V polovině [[14. století]] zahájili farníci, kteří patřili mezi nejbohatší městský patriciát, za podpory významných měšťanských rodin z jiných farních obvodů novostavbu vrcholně gotické trojlodní [[bazilika|baziliky]], která se stala hlavním staroměstským kostelem nejen [[Pozdní středověk|pozdního středověku]]. V základním plánu poměrně konzervativní architekturu ovlivnili postupně mistři pocházející z největšího stavebního podniku v Čechách, z obou pražských [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|katedrálních]] [[Stavební huť|hutí]], v první fázi [[Matyáš z Arrasu|Matyáše z Arrasu]] a následně [[Petr Parléř|Petra Parléře]]. Na druhého jmenovaného ukazují [[kružba|kružby]] oken [[Hlavní loď|hlavní lodi]] a zejména okno západního [[průčelí]] o výšce 28 m. Dále je v českém prostředí nebývale velkolepě sochařsky zpracovaný severní [[portál (architektura)|portál]] s [[Pašije|pašijovým]] cyklem v [[tympanon]]u a [[Sedilia|sedile]] v závěrech obou bočních lodí. Sedile severní odkazuje svou [[ikonografie|ikonografií]] na umělecké prostředí krále [[Václav IV.|Václava IV.]], který mohl také osobně nebo prostřednictvím osob ze svého okolí ovlivnit tato vynikající umělecká díla. Týnský kostel byl přitom situován nedaleko jeho nového hlavního sídla [[Králův dvůr (Praha)|Královského dvora]], mohl jej tedy osobně navštěvovat. Novostavba začala sloužit svému účelu okolo roku [[1380]], kdy došlo také k přenesení oltářů z původního raně gotického kostela. Před vypuknutím [[Husitství|husitských bouří]] byly dostavěny tři lodě, není však jisté, zda byla hlavní loď zaklenuta. Stavba tehdy postrádala západní [[Štít (architektura)|štít]], nejspíše [[klanba|klenbu]] a [[krov]] hlavní lodi a obě [[věž]]e.

 

Týnský kostel byl poměrně záhy ovládnut reformní stranou, v [[Husitství|husitských dobách]] se potom stal jedním z předních kostelů strany podobojí. Od roku [[1427]] zde působil [[Jan Rokycana]], roku [[1435]] zvolený, avšak nikdy nepotvrzený [[utrakvismus|utrakvistický]] [[biskup]], blízký spolupracovník [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z Poděbrad]], který byl v kostele u sakristie roku [[1471]] také pohřben. Po husitských válkách měla být stavba dokončena a zastřešena, ale dřevo na [[krov]] mělo být místo toho použito na stavbu šibenic pro [[Jan Roháč z Dubé|Jana Roháče z Dubé]] a jeho 50 druhů, popravených na příkaz císaře [[Zikmund Lucemburský|Zikmunda]]. Krov tak byl pravděpodobně dokončen až o 20 let později roku [[1457]].

 

 

=== Architektura ===

Výrazně vertikální, [[bazilika|bazilikálně]] uspořádaný [[trojlodí|trojlodní]] [[gotika|gotický]] [[kostel]] je vybavený na západě dvojicí gotických hranolových [[věž]]í. Na východě je kostel ukončen krátkým [[Kněžiště|presbytářem]] o jednom obdélném [[Pole (architektura)|poli]], [[mnohoúhelník|polygonálně]] uzavřen čtyřmi stranami [[osmiúhelník]]a. [[boční loď|Boční lodě]] jsou ukončeny nehlubokými polygonálními [[kaple]]mi o pěti stranách osmiúhelníka. Boční lodě jsou zaklenuty pěti poli [[křížová žebrová klenba|křížové žebrové klenky]] na téměř čtvercovém půdorysu, ke kterým se pojí ještě po jedné křížové žebrové klenbě v [[podvěží]]. [[Hlavní loď]] i presbytář jsou pak zaklenuté šesti obdélnými, šířkově uspořádanými poli stlačené valené raně [[baroko|barokní]] [[klenba|klenby]] s trojúhelníkovými [[Výseč (architektura)|výsečemi]]. Boční lodě si zachovaly původní gotickou [[žebrová klenba|žebrovou klenbu]]. Kostel je osvětlený řadou převýšených, hrotitě ukončených gotických oken vybavených kamennými [[kružba]]mi.

 

[[Nábytek|Mobiliář]] kostela je v současné době převážně [[baroko|barokní]]. Z původního [[středověk]]ého vybavení se dodnes dochovalo v interiéru chrámu pět uměleckých prací: [[cín]]ová [[křtitelnice]] z roku [[1414]], nejstarší a největší v [[Praha|Praze]]; kamenná [[kazatelna]] v hlavní lodi; velmi cenná jsou dvě díla tzv. [[Mistr Týnské Kalvárie|Mistra Týnské kalvárie]] z počátku [[15. století]]: Týnská madona a sousoší Kalvárie v závěru severní lodi; nakonec potom dvě pozdně [[Gotika|gotická]] umělecká díla: na pomezí [[renesance]] se nachází oltář s ústřední dřevořezbou [[Svátek Křtu Páně|Kristova křtu]] od podunajského mistra, zvaného podle signatury [[Monogramista IP]] z doby po roce [[1520]]; posledním potom kamenný [[baldachýn]] z roku [[1493]] pocházející snad z dílny [[Matěj Rejsek|Matěje Rejska]]. Ten původně kryl hrobku biskupa [[Augustin Luciani|Augustina Luciána]] z Mirandoly. Již před jeho vznikem se v těchto místech nacházel oltář [[Svatý Lukáš|sv. Lukáše]] staroměstského malířského [[cech]]u, v baroku s obrazem [[Karel Škréta|Karla Škréty]] [[Svatý Lukáš|sv. Lukáš]] maluje [[Madona|Madonu]] (dnes v [[Muzeum hlavního města Prahy|MHMP]]), nahrazený v polovině [[19. století]] stávajícím obrazem téhož námětu v [[Novogotika|neogotickém]] [[Retabulum|retabulu]] od [[Josef Vojtěch Hellich|Josefa Vojtěcha Hellicha]].

 

[[Soubor:Tycho Brahe Grave DSCN2900.jpg|náhled|Náhrobní kámen Tychona de Brahe]]

Z období [[renesance]] a [[baroko|baroka]] se dochoval mimořádně zajímavý soubor reliéfně tesaných [[náhrobní kameny|náhrobních kamenů]] a [[epitaf]]ů, mj. náhrobník astronoma [[Tycho Brahe|Tychona Braheho]] z roku [[1601]], který je umístěn u prvního jižního [[pilíř]]e [[hlavní loď|hlavní lodi]]. Z barokního mobiliáře vynikají dřevořezby raně barokních oltářů a cenné [[varhany]] od [[Hans Heinrich Mundt|Jana J. Mundta]] z let [[1670]]–[[1673]], které patří mezi troje nejstarší dochované varhany v [[Praha|Praze]]. Od roku 1691 jako varhaník chrámu působil po dobu padesáti let [[Muzikologie|muzikolog]] [[Tomáš Baltazar Janovka]]. Mezi raně barokními [[oltář]]i je cenný zejména hlavní oltář z roku [[1649]] s titulárním obrazem [[Slavnost Nanebevzetí Panny Marie|Nanebevzetí Panny Marie]] od jednoho z významných českých barokních malířů [[Karel Škréta|Karla Škréty]], který je autorem několika dalších pláten bočních oltářů. V kostele nalezname také díla dalších barokních mistrů: sochařů [[Jan Jiří Bendl|Jana Jiřího Bendla]] a [[Ignác František Weiss|Ignáce Františka Weisse]] (oltářní plastiky), [[Arnošt Jan Heidelberger|Jana Heidelbergera]] (socha [[František z Pauly|sv. Františka z Pauly]] v severní lodi), malířů M. Strassera (Nalezení sv. kříže, z hlavního oltáře zrušeného kostela stejného zasvěcení), [[Jan Jiří Heinsch|Jana Jiřího Heinsche]] (obraz [[Svatý Josef|sv. Josefa]] v severní lodi, oltářní obraz Rodokmenu Jesse), [[Michael Václav Halbax|Michaela Václava Halbaxe]] (obraz [[Svatý Kryšpín a Kryšpinián|sv. Krišpína a Krišpiniána]]), jeho přítele [[Petr Brandl|Petra Brandla]] (obraz Příjezd [[Svatý Václav|sv. Václava]] na [[Svatá říše římská|říšský sněm]]), z období rokoka potom [[Ignác Raab|Ignáce Raaba]] ([[Jan Křtitel]]) či [[František Xaver Palko|Františka Xavera Palka]] (sv. Expeditus). V presbytáři jsou umístěna také dvě rozměrná plátna od severoitalského renesančního malíře [[Romanino|Romanina]] ([[1484]]–[[1564]]) s náměty [[Navštívení Panny Marie]] a Obětování Páně.

V interiéru se nacházejí také umělecká díla z [[19. století]]. V roce [[1846]] bylo požehnáno nové sousoší [[Cyril a Metoděj|sv. Cyrila a Matoděje]] z [[Carrara|carrarského]] [[mramor]]u od [[Emanuel Max|Emanuela Maxe]], které chrámu věnoval [[Ferdinand I. Dobrotivý|Ferdinand V.]] V letech [[1846]]–[[1847]] došlo pod vedením [[Josef Vojtěch Hellich|Josefa Vojtěcha Hellicha]] k novému uspořádání oltářů, které do značné míry v kostele vydrželo dosud, byl také autorem výše zmíněného oltáře [[Svatý Lukáš|sv. Lukáše]] a některé další oltáře obnovil či doplnil. Roku [[1854]] byla potom pořízena nová křížová cesta od [[František Čermák (malíř)|Františka Čermáka]] a roku [[1864]] vznikl nový oltář [[Panna Maria Bolestná|Panny Marie Bolestné]] v závěru jižní lodi kostela s titulním obrazem od [[Antonín Lhota|Antonína Lhoty]].

 

 

==== Mobiliář dochovaný mimo kostel ====

* V [[Lapidárium Národního muzea|Lapidáriu Národního muzea]] v Praze je podstatná část okna s kružbami z jižní boční lodi, komplet sádrových odlitků sochařské výzdoby tympanonu a sedmi dílů dekorativní plastiky severního portálu. Šest originálů opukových, místy zlacených hlavic přípor z počátku 14. století pochází ze zbořené kaple sv. Ludmily. Vystaveno je také zábradlí chórové přepážky s kružbami. Další odlitky byly zhotoveny například z náhrobní desky Tychona de Brahe.

 

|stránky = 65-67

}}

* ''Umělecké památky Prahy. Staré Město – Josefov.'' [[Pavel Vlček|Vlček Pavel]] a kol., Praha 1996: s. 100–109.

* {{Citace monografie

| odkaz na autora = Karel Vladislav Zap

| titul = Hlavní farní chrám Nanebevzetí Panny Marie před Týnem ve starém městě Pražském, jeho osudy, historické, starožitné a umělecké památnosti

| vydavatel = Pospíšil

| místo = Praha

 

{{Portály|Architektura a stavebnictví|Křesťanství|Praha}}

[[Kategorie:Kostely na Starém Městě v Praze|Matky]]

[[Kategorie:Gotické kostely v Praze|Matky Boží před Týnem]]