Jiří z Poděbrad: Porovnání verzí

| vláda = [[1458]]–[[1471]]

| datum korunovace = [[7. květen]] [[1458]]

| celé jméno = Jiřík z Kunštátu a Poděbrad

| předchůdce = [[Ladislav Pohrobek]]

| následník = [[Vladislav Jagellonský]]

| král = český

| partner1 = I. [[Kunhuta ze Šternberka]]<br />(1441–9)

| partner2 = II. [[Johana z Rožmitálu]]<br />(1450–71)

| rod = [[Páni z Kunštátu a Poděbrad]]

| otec = [[Viktorín Boček z Kunštátu a Poděbrad|Viktorín z Poděbrad]]

| matka = Neznámá

 

== Diplomat ==

Důvodem Jiříkovy volby českým králem byla skutečnost, že si česká kališnická šlechta přála zachovat dosud platné výdobytky husitské revoluce, to znamená především přijímání pod obojí. Proto musela do svého čela postavit „husitského krále“ (toto označení je nutno chápat jako král umírněných husitů). Za pomoci úplatků a slibů (např. [[Jan II. z Rožmberka|Janovi II. z Rožmberka]]), ale také výhrůžek a nátlaku však dosáhl toho, že mu své hlasy dalo také české katolické panstvo. Jiříkova zvolení se ale nezúčastnili zástupci vedlejších (katolických) zemí Koruny české. Nezískal podporu ani od moravských katolíků. Nový král svědomitě dodržoval [[basilejská kompaktáta]]. Zároveň se snažil o poklidné soužití většiny kališnického obyvatelstva s katolickou menšinou. Nábožensky snášenlivý byl i v osobním životě. Obě jeho manželky, [[Kunhuta ze Šternberka]] i [[Johana z Rožmitálu]], pocházely z katolických rodů.

 

Jiří se stal úspěšným panovníkem, který vzbuzoval respekt u mnohých doma i za hranicemi království. Od začátku své vlády se však musel vyrovnávat s obtížným mezinárodně politickým postavením – výraznou většinou učené Evropy i domácími odpůrci (především z vedlejších [[Země Koruny české|zemí Koruny české]] a z německých měst Moravy) byl považován za husitského [[hereze|kacíře]] a povýšence nízkého původu (dokonce prý nemanželského), který se zmocnil panovnického [[trůn]]u neprávem.

 

 

== Pokus o sjednocení Evropy ==

[[Soubor:Nuremberg chronicles f 251v 2 (Georgius rex bohemie).jpg|náhled|vlevo|upright|[[Hartmann Schedel|''Norimberská kronika'']] (1493): Král Jiří]]

Jiří už dlouho předvídal, že dojde ke střetu s [[papež]]em (o neúspěšných jednáních v [[Řím]]ě byl navíc průběžně informován) a rozhodl se zajistit si pro tento případ spojence mezi evropskými katolickými vládci. Jeho vynikající poradce, humanista [[Antonio Marini]] z [[Grenoble|Grenoblu]] inspiroval krále již během května roku [[1462]] k vytvoření projektu ''Všeobecné mírové organizace'' („Smlouva o nastolení míru v celém křesťanstvu“)<ref>''Jiří z Poděbrad, husitský král - přítel míru.'' Vyd. 1. Praha: Národní archiv, 2014. 120 s. ISBN 978-80-7469-019-8.</ref> křesťanských panovníků, v níž by se všichni snažili o upevnění trvalého míru na principu národní svrchovanosti států, zásady nevměšování se a řešení sporů před mezinárodním soudním tribunálem (''„obecným konsistoriem“''); Evropa se měla sjednotit v boji proti [[Osmanští Turci|Turkům]], „nejzarputilejším nepřátelům jména křesťanů“ a vyhnat je z bývalých [[Křesťanství|křesťanských]] zemí. Ve spolku měly mít státy, uspořádané do větších celků (Galie, Germánie, Itálie, Hispánie…), po jednom hlasu, přičemž se počítalo s vůdčí rolí [[Francie]]. Naopak o papeži návrh takřka nehovořil a přiznával mu jen malé pravomoce. A v tom byl kámen úrazu.

Marini byl neprodleně vyslán k tajné misi po evropských dvorech – během následujících 2 let opakovaně navštívil [[Benátská republika|Serenissimu]] (Benátskou republiku), [[Francie|Francouzské království]], [[Burgundské vévodství]], [[Polsko|Polské]] a [[Uhersko|Uherské]] království, [[Braniborské markrabství]] a [[Saské kurfiřtství]]. Pouze u německých knížat, polského a francouzského krále našel plán příznivý ohlas. Benátčané odmítli dělat něco bez papeže; [[Matyáš Korvín|Korvín]] byl přímo uplacen papežskými subsidiemi; Burgundsko tíhlo k nepřátelství s Francií a zaujalo k věci chladný postoj. Ani tajné poselstvo (vedl jej [[Kostkové z Postupic|Albrecht Kostka z Postupic]] spolu s Marinim), určené zvlášť pro Francii (květen [[1464]]), nedokázalo překonat mistrovské intriky a tlak kuriální diplomacie. [[Ludvík XI.]] souhlasil pouze s dvoustrannou smlouvou o přátelství.

 

 

== Války s Uhrami a smrt ==

{{viz též|Česko-uherské války}}

Dále se prohlubující nepřátelství mezi králem a papežstvím povzbudilo k&nbsp;odporu nespokojené české katolické panstvo a města. Již roku [[1463]] vyhlásila válku proti králi [[Vratislav (město)|Vratislav]]. Pius&nbsp;II. roku [[1464]] povolal Jiřího z&nbsp;Poděbrad před církevní soud, znovu tak učinil papež [[Pavel II.|Pavel&nbsp;II.]] v&nbsp;roce následujícím, kdy se proti Jiřímu také zformovala [[Jednota zelenohorská]], vedená Jiříkovým bývalým švagrem [[Zdeněk Konopišťský ze Šternberka|Zdeňkem ze Šternberka]]. Roku [[1466]] uvrhl papež krále jako kacíře do klatby a&nbsp;vyhlásil proti němu [[Křížové výpravy|křížovou výpravu]]. Formálně byl zbaven majetku i trůnu.<ref>[http://www.dejepisne.cz/2013/03/husitstvi/ www.dejepisne.cz]</ref> Této příležitosti využil ctižádostivý uherský král [[Matyáš Korvín]], bývalý Jiříkův zeť, a&nbsp;postavil se do jejího čela. Jeho zprvu úspěšný útok byl však odražen nedaleko [[Bitva u Vilémova|Vilémova]] ve východních Čechách. Zajatý Matyáš ustoupil a&nbsp;slíbil, že od dalšího boje upustí. Po svém propuštění se však nechal katolickou šlechtou zvolit roku [[1469]] v&nbsp;[[Olomouc]]i za [[Seznam představitelů českého státu|českého krále]]. Matyášova volba byla uznána nejen moravskými pány, ale i&nbsp;zástupci vedlejších [[Země Koruny české|zemí Koruny české]]. Jiříkovi tak zůstala vláda pouze nad kališnickou částí Čech.