Spor o Rukopisy: Porovnání verzí

V roce [[1877]] proti Rukopisům vystoupil [[Adolf Patera]]{{Zdroj?}} a o rok později i [[Alois Vojtěch Šembera]], tyto pokusy však narazily nejen na veřejné mínění, které bylo jednoznačně na straně Rukopisů, ale i na jejich vědecké zastánce, kteří se stále častěji uchylovali od argumentace k debatám o nepřátelských útocích. Při těchto analýzách začínalo být jasné, že novináři se nechtějí dobrat pravdy a že jsou jednoznačně na straně Rukopisů, proto se ke slovu dostávali prakticky jen příznivci pravosti, protože tento přístup byl považován za vlastenecký.{{Zdroj?}} Na druhé straně však platilo, že větší část tehdejších autorit zastávala názor, že Rukopisy jsou pravé.

V tomto období se česká literatura komplikuje několika spory, jejichž průběh nepřímo ovlivnil i spor o Rukopisy. Prvním sporem, který v české literatuře zazníval, byl spor o [[almanach Máj]] z roku [[1878]]. Tento spor od sebe oddělil české vlastence, kdy Lumír postupně zcela odmítl účelovost umění a jeho spojení s politikou. Důsledkem čehož byla i větší snaha naslouchat sporu o Rukopisy z druhé strany, neboť prioritou [[Lumírovci|Lumírovců]] již nebylo vlastenectví. Ke škodě věci bylo, že v některých případech bylo prioritou odmítnutí vlasteneckého pohledu na Rukopisy, což znamenalo automatický příklon na stranu nepravosti Rukopisů. Druhým prvkem, který ovlivňoval literární atmosféru, byl vznikající nový proud, kterým byl [[Realismus (literatura)|realismus]] usilující posunout literaturu směrem k současnému životu. Realisté kritizovali prakticky veškerou tehdejší českou literaturu a její východiska. Spor o Rukopisy byl vhodný, neboť se při něm dal prokázat omyl předchozí generace.{{Zdroj?}}

V roce [[1879]] vyjádřil svůj názor na pravost rukopisů [[Antonín Vašek]] ([[lingvistika|lingvista]] a národní buditel; otec [[Petr Bezruč|Petra Bezruče]]) ve své práci "''Filologický důkaz, že Rukopis Královédvorský a Zelenohorský, též zlomek evangelia sv. Jana jsou podvržená díla Václava Hanky''", v němž se jednak z některých stylistických podobností snaží dovodit, že RK a RZ jsou dílem téhož autora, především ale vypočítává údajné falzátorovy stylistické prohřešky proti gramatice staročeštiny (konkrétně zvláště v neobvyklém užívání [[aorist]]u a domnělých lexikálních rusismech) a upozorňuje také na některé podezřelé okolnosti v historii nálezů a v Hankově životopise<ref>plný text zde: http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShowMonograph.do?id=12315</ref>. Předznamenal tím další intenzivní rozhoření sporu o rukopisy v polovině 80. let. Na výsledky jeho práce navázal později [[Jan Gebauer]]. Z tábora zastánců na Vaškovu práci zareagoval etnograf [[František Bartoš (etnograf)|František Bartoš]] satirickým článkem ''Filologický důkaz, že "Moravské národní písně" jsou podvrženým dílem [[František Sušil|Františka Sušila]]'', v němž paroduje unáhlenost Vaškova soudu a nevěrohodnost jím použitých filologických metod, protože jejich důslednou aplikací lze dokázat "podvrženost" jakéhokoli textu, který obsahuje nějaké jazykové zvláštnosti. <ref>plný text zde: http://kix.fsv.cvut.cz/~gagan/jag/rukopisy/dokument/bartos.htm</ref>{{Nedostupný zdroj}}

Roku [[1886]] se realisté rozhodli vyvolat debatu o pravdivostinepravosti Rukopisů, pro niž již bylo dostatek podnětů, které ukazovaly na nepravost Rukopisů a nebyly řádně okomentovány příznivci. V únoru v Athenaeu vyšel z podnětuiniciativy [[Tomáš Garrigue Masaryk|Tomáše Garrigua Masaryka]] článek předního českého filologa [[Jan Gebauer|Jana Gebauera]] – "''Potřeba dalších zkoušek rukopisu Královédvorského a Zelenohorského"''. Masaryk pak v březnu téhož roku proti RKZ vystoupil ze sociologického hlediska. V červnu popsali nemožnost pravosti RKZ z literárně historického hlediska [[Jindřich Vančura]] a [[Jaroslav Vlček (literární historik)|Jaroslav Vlček]] a nakonec v červenci sepsal [[Jaroslav Goll]] námitky z historického pohledu. V průběhu roku [[1886]] vystoupil i [[Josef Truhlář]], který sbíral paralely.{{Zdroj?}} Reakce zastánců pravosti přišla již v březnu, kdy na obranu Rukopisů vystoupil v Národních listech [[Julius Grégr]]. K němu se přidal [[František Ladislav Rieger]], [[Alois Pravoslav Trojan]], [[Václav Vladivoj Tomek]] a filolog [[Martin Hattala]], kteří vystupovali především v Osvětě a Hlasu národa.

V roce [[1888]] Gebauer vydal populárněvědeckou knihu ''Poučení o padělaných rukopisích Královédvorském a Zelenohorském''. Rukopisy jsou od té doby považovány za falza.{{Doplňte zdroj}} Skutečností zůstává, že Gebauer v této knize, zcela jistě vědomě a záměrně, nepřesně interpretuje závěry chemického testuprůzkumu zprovedeného rokuprofesory [[1885Antonín Bělohoubek|Antonínem Bělohoubkem]] a [[Vojtěch Šafařík|Vojtěchem Šafaříkem]], který podle něj jednoznačně prokázal nepravost Rukopisů, což nekoresponduje s tvrzením chemiků, kteříve pokus„''Zprávě provádělio chemickém a drobnohledném ohledání některých rukopisů musejních“'' vydané v roce 1887.<ref>{{Citace periodika