Wikipedie

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m Editace uživatele 90.180.34.229 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je OJJ
značka: rychlé vrácení zpět
Opravena a sjednocena citace právních předpisů, stylistické úpravy.
Řádek 44:
| horní_komora = [[Senát Parlamentu České republiky]]
}}
'''Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky''', zkr. '''PSP ČR, PS PČR''', v Ústavě České republiky označovaná jen jako '''Poslanecká sněmovna''', je dolní komora [[Parlament České republiky|Parlamentu České republiky]], v [[Ústava České republiky|Ústavě]] označovaného jen jako Parlament. Má 200 poslanců volených na 4 roky podle [[Poměrný volební systém|poměrného systému]] s 5% klauzulí. Poslanecká sněmovna vznikla k [[1. leden|1. lednu]] [[1993]] transformací z dosavadní [[Česká národní rada|České národní rady]].<ref>čl. 106 odst. 1 ústavního zákona ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky</ref>
 
Sněmovna je usnášeníschopná při třetinovém [[kvórum|kvóru]]<ref>§ 70 odst. 1 zákona č. 90/1995 Sb., veo zněníjednacím pozdějšíchřádu předpisůPoslanecké sněmovny</ref> (tedy je přítomno aspoň 67 [[Poslanec|poslanců]]), usnesení se schvalují [[Většina|prostou většinou]] (nadpoloviční většinou přítomných).
 
U některých usnesení, specifikovaných v zákoně o jednacím řádu sněmovny, je pro přijetí usnesení potřeba souhlasu vyššího počtu poslanců. [[Absolutní většina|Absolutní většiny]] (tedy 101 poslanců) např. pro přehlasování [[Prezident České republiky#Suspenzivní veto|prezidentského veta]] či vyslovení nedůvěry vládě).<ref>§ 70 odst. 4 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění zákona č. 205/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů</ref> Pro přijetí ústavních zákonů, ratifikaci některých mezinárodních smluv<ref>Čl. 39 odst. 4 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava ČRČeské republiky, ve znění ústavního zákona č. 395/2001 Sb., kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů</ref> a podání ústavní žaloby proti prezidentu republiky<ref>§ 70 odst. 5 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějšíchzákona předpisůč. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky)</ref> je třeba [[Kvalifikovaná většina|kvalifikované většiny]] 120 hlasů (tři pětiny všech poslanců). Poslanecká sněmovna nemůže přehlasovat Senát u návrhu zákona o jednacím řádu Senátu, volebního zákona či zákona o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek.<ref>Čl. 40 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava ČRČeské ve znění pozdějších předpisůrepubliky</ref>
 
== Sídlo ==
Sídlo sněmovny se nachází na [[Malá Strana|Malé Straně]] v [[Praha 1|Praze 1]], ve třech blocích domů a paláců v oblasti mezi [[Malostranské náměstí|Malostranským]] a [[Valdštejnské náměstí|Valdštejnským náměstím]], kolem ulic Sněmovní a Thunovská.<ref>[http://www.pragueout.cz/ostatni/ostatni-/parlament-ceske-republiky-posl Parlament České republiky – Poslanecká sněmovna], Pragueout.cz, autor neuveden, copyright pro celý web datován 2007</ref>
 
Patří k němu zejména [[Thunovský palác]] (č. p. 176) při východní straně ulice Sněmovní), který pochází z konce 17. století, v letech 1779–1794 sloužil jako divadlo a roku 1801 jej koupili čeští stavové, kteří jej přebudovali na sněmovnu, kanceláře a archív [[Český zemský sněm|Zemského výboru Království českého]]. Roku 1861 byl pro obnovený zemský sněm vybudován sál přes dvě patra výšky paláce, který slouží dodnes, jako hlavní jednací sál sněmovny. V roce 1918 zde byla vyhlášena Československá republika a roku 1920 přijata její [[Ústavní listina Československé republiky|ústava]]. V tomto bloku sídlí rovněž [[Kancelář Poslanecké sněmovny]], jsou zde jednací sály sněmovních klubů a výborů.
 
Dalšími bloky patřícími k sídlu sněmovny jsou:
* Dům č. p. 1 na severní straně horní části Malostranského náměstí, v 19. století sídlo [[České místodržitelství|Českého místodržitelství]] a jezuitského gymnázia.
* Blok na severní straně dolní části Malostranského náměstí: č. p. 6 ([[Palác Smiřických]] neboli U Montágů), 7 ([[Šternberský palác (Malá Strana)|Šternberský palác]]), 518 (dříve nazývaný Velikovský dům, na rohu ulice Tomášská) a 8 (na rohu ulice Thunovská a Tomášská). Smiřický palác je význačný tím, že 22. května 1618 zde skupina protestantských šlechticů tajně smluvila na další den třetí [[Pražská defenestrace (1618)|pražskou defenestraci]], která stála u počátku [[třicetiletá válka|třicetileté války]]. Šternberský palác patřil za [[české národní obrození|národního obrození]] k centrům českého kulturního a vědeckého života.
 
V letech 1993–1996 byl celý komplex budov rekonstruován.
Řádek 68:
Podrobnosti stanovuje volební zákon. Ten nemá rigiditu [[ústavní zákon|ústavního zákona]] a je ho tedy možné měnit skoro jako běžný zákon. Jedinou odlišností v zákonodárném procesu je podmínka, že s ním musí souhlasit obě komory Parlamentu. V případě volebního zákona tak Poslanecká sněmovna nemůže přehlasovat zamítavé stanovisko [[Senát Parlamentu České republiky|Senátu]]. I přesto jsou změny volebního zákona časté.
 
Volby se konají ve 14 vícemandátových [[Volební obvod|obvodech]], které kopírují [[Kraje v Česku|krajskou]] strukturu. Počet [[mandát (politika)|mandátů]] v jednotlivých obvodech (krajích) není předem znám, určuje se až po volbách za pomoci počtu odevzdaných hlasů v jednotlivých obvodech. K určení počtu mandátů je třeba nejprve zjistit celorepublikové mandátové číslo. To se vypočte jako podíl celkového počtu odevzdaných platných hlasů a celkového počtu mandátů (200). Číslo se zaokrouhluje na jednotky. Pro každý kraj se vypočítá „teoretický“ počet mandátů a to tak, že se vezme celkový počet odevzdaných platných hlasů kraje a podělí se republikovým mandátovým číslem. Zaokrouhluje se dolů na jednotky. Pro každý kraj se zjistí zbytek po dělení počtu odevzdaných platných hlasů kraje republikovým mandátovým číslem. Zbylé mandáty, které je potřeba přidělit, se přidělí těm krajům, které vykazují tento zbytek největší.<ref>§ 48 odst. 3 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 204/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 212/1996 Sb. a nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 243/1999 Sb., zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů</ref> Tím končí určení počtu mandátů pro jednotlivé kraje.
 
Po sečtení hlasů se vyřadí kandidující subjekty, jejichž celostátní podíl hlasů nepřekročil stanovenou uzavírací klauzuli (5 % pro samostatně kandidující strany, 10, 15, případně 20 % pro [[koalice]] dvou, tří, resp. více stran). Volební výsledky se dále vyhodnocují zvlášť po jednotlivých krajích. Celkový počet rozdělovaných mandátů (200) se rozdělí v poměru podle počtu odevzdaných platných hlasů v jednotlivých krajích (viz výše), načež se podle počtu hlasů v každém kraji zvlášť rozdělí mandáty mezi jednotlivé strany. K tomu se používá [[d'Hondtova metoda]]: počet hlasů pro každou stranu v daném kraji (volebním obvodu) je postupně dělen přirozenými čísly 1, 2, 3, …, přičemž všechny výsledné podíly všech stran jsou seřazeny podle velikosti do seznamu (a u každého podílu je označeno, které straně náleží). Ze seznamu je vybráno tolik nejvyšších podílů, kolik má být v kraji rozděleno mandátů. Za každý svůj podíl obsažený v tomto výběru obdrží strana jeden mandát. Jednotlivým kandidátům strany jsou mandáty přiřazovány podle jejich pořadí na kandidátkách; voliči mohou toto pořadí ovlivnit pomocí čtyř tzv. preferenčních hlasů (zakroužkováním)<ref>{{Citace periodika
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Poslanecká_sněmovna_Parlamentu_České_republiky“