Akbar Veliký: Porovnání verzí

Odebráno 19 bajtů ,  před 11 měsíci
m
Robot: -prázdný nepodporovaný parametr infoboxu; kosmetické úpravy
m (Robot: -prázdný nepodporovaný parametr infoboxu; kosmetické úpravy)
 
| chrámové jméno =
| posmrtné jméno =
| regent =
| předchůdce = [[Humájún]]
| následník = [[Džahángír]]
== Rozšiřování říše ==
[[Soubor:Akbar.jpg|200px|náhled|vlevo|Akbar jako chlapec]]
[[Soubor:Akbar orders punishment of Adham Khan, Akbarnama.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|200px|Poprava Akbarova nevlastního bratra Ádhama Chána]]
Akbar na trůn nastoupil roku [[1556]] jako čtrnáctiletý chlapec. Stalo se tak po smrti jeho otce [[Humájún]]a, který však ovládal pouze oblast dnešního [[Afghánistán]]u, [[Paňdžáb]]u a část severní [[Indie]]. Už po svém nástupu na trůn musel Akbar čelit několika samozvancům, kteří ho chtěli připravit o trůn. Prvním z nich byl schopný [[Bengálsko|bengálský]] vojevůdce [[Hémú]], jehož Akbar porazil v [[druhá bitva u Panipatu|druhé bitvě u Panipatu]] roku 1556. Nejprve se vítězství klonilo na Hémúovu stranu, ale poté, co byl Hémů vážně zraněn šípem a spadl ze slona se jeho spojenci rozutekli. Po tomto vítězství musel Akbar čelit soupeřům přímo mezi dvými dvořany. Mezi jeho blízkými se vytvořily dvě vzájemně soupeřící frakce, z nichž první vedl Bajram Chán, vojevůdce perského původu, zatímco druhá byla tvořena dvořany z okolí Akbarovy nevlastní matky Maham Angy. Její syn [[Ádham Chán]] vyrůstal spolu s Akbarem a získal u dvora významné postavení. Proslul krutostí, s níž spravoval nově dobyté území Málvy. Roku 1562 Ádham Chán probodl v Akbarově přítomnosti jednoho rádce a následně se pokusil zavraždit i Akbara. Byl však zadržen a popraven. Poté se Akbar zbavil i vlivu Bajrama Chána, jehož vyslal na [[pouť do Mekky]]. Tím se Akbar vymanil z vlivu svého okolí a začal samostatně vládnout. Od této chvíle věnoval velkou pozornost rozšiřování své říše. Akbar usiloval o sjednocení celé Indie pod svou vládou. Ještě pod vedením Bajrama Chána, roku [[1560]], ke svému území připojil [[Džajpur]], [[Džódpur]] a několik menších rádžputských knížectví. Mnohem více územních zisků však provedl po svém osamostatnění, a to jak vojensky, tak i sňatkovou politikou. Právě sňatkem získal například významné rádžputské knížectví [[Amber (Indie)|Ambér]]. Řadě rádžputských knížat pak udělil místa ve státní správě i přímo na svém dvoře. Rádžputská knížectví, která se odmítala stát jeho vazaly a spojenci, poté dobyl. Roku 1568 vedl nové tažení proti ránovi z [[Mévár|Méváru]]u. Ten se opevnil v hradě [[Čiatura|Čitauru]], kde dlouho odolával mughalské přesile. Rádžputové nakonec provedli ''džauhar'' – ženy a děti se dobrovolně upálily, zatímco muži se vrhli do sebevražedného útoku bez ochranné zbroje. Zahynulo prý na 30 tisíc lidí. V roce [[1573]] Akbar obsadil [[Gudžarát]] během bleskového tažení, trvajícího i s přechodem [[Thárská poušť|pouště Thár]] pouhých 45 dní. Dále byla roku [[1574]] obsazena [[Urísa|Urísu]], [[1576]] [[Bengálsko]], [[1586]] [[Kašmír]], [[1592]] [[Sind]] a roku [[1594]] stárnoucí císař vybojoval na Persii [[Kandahár]]. Krátce před svou smrtí zahájil tažení do oblasti [[Dakšin]]u proti sultanátům [[Ahmadnagar]], [[Bidžápúr]] a [[Gólkónda]], které ale dokončili až jeho nástupci. Většiny svých válečných tažení se Akbar osobně zúčastnil jako vrchní velitel.
 
== Přesuny hlavního města ==
 
Akbar proslul zejména jako zákonodárce a reformátor. V první řadě zavedl rovnost [[náboženství]] a roku 1564 zrušil dřívější potupnou [[daň]] ''džazja'', vztahující se na všechny [[muslim|nemuslimy]]. Přestože byl sám muslim, podporoval [[hinduismus]] a zasadil se o překlad hinduistických knih do [[perština|perštiny]]. Velmi se zajímal také o [[křesťanství]] a pozval do [[Indie]] [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuity]]. Za zmínku stojí také stavba ''Ibadat Khana'' (persky ''Dům uctívání''), jakéhosi centra pro náboženské diskuze, jimž sám předsedal. Zakázal některé náboženské zvyklosti, které pokládal za nelidské, především dětská manželství, [[Satí (obřad)|upalování vdov]] a zvířecí oběti. V pozdějších letech zavedl vlastní náboženství ''Dín e-Illáhí'' (Boží víra), které spojovalo prvky hinduismu, islámu, [[Zoroastrismus|zoroastrismu]] a [[džinismus|džinismu]]. Toto náboženství si však nezískalo větší oblibu, nepřijali je dokonce ani císařovi synové a přátelé, Akbar je však ani nikomu nevnucoval.
[[Soubor:Jesuits at Akbar's court.jpg|thumbnáhled|upright|Akbar udílí audienci portugalským jezuitům.]]
Akbar provedl i celou řadu ekonomických a správních reforem. Upravil dosavadní složitou a nespravedlivou [[daň]]ovou soustavu, zavedl první skutečnou [[policie|policii]] na území Indie a provedl sjednocení měny. Změnil také formu feudálního vlastnictví půdy. Dosavadní [[Lenní systém|systém dědičných lén]] změnil na nedědičné ''džagíry'', které se po smrti držitele vracely do rukou panovníka, v případně závažných prohřešků měl panovník právo ''džagír'' držiteli odebrat i za jeho života. Důlezité byly i Akbarovy snahy o rozvoj mezinárodníh vztahů, vyslal několik poselstev do [[Osmanská říše|Osmanské říše]], přijímal na svém dvoře portugalské vyslance a roku 1585 přijal i první Angličany na indické původě, vedené londýnským kupcem Ralphem Fitchem, jemuž udělil obchodní koncesi. Přijal u svého dvora však i francouzského cestovatele Pierra-Oliviera de Malherbe s poselstvím krále [[Jindřich IV. Francouzský|Jindřicha IV]].
Akbar podporoval literaturu, rozvoj vědy i umění, především malířství a architekturu. Na jeho dvoře působilo "devět klenotů", což byla skupina učenců, literátů a filosofů, například kronikář Abul Fazl, matematik a ekonom Tódar Mal, hudební skladatel Tánsén nebo rádce Bírbal, proslulý svými vtipnými výroky. Za zmínku stojí, že Akbar ovládal asi dvanáct řemesel, například kovářství, kamenictví a kaligrafii. Při stavbě svého paláce ve Fátehpúr Sikrí pracoval v kamenolomu a podílel se i na stavebních pracích spolu se zedníky. Zabýval se i výcvikem koní a slonů nebo konstruováním válečných strojů. Jeho oblíbenou zábavou byl lov s ochočenými [[Gepard štíhlý|gepardy]], jichž během své vlády choval u dvora několik stovek. Akbar byl vegetarián a jeho oblíbeným nápojem byla voda z řeky Gangy. Mezi lidmi byl mimořádně oblíben a nepochybně měl velké zásluhy na rozvoji indické kultury.
 
== Rodina ==
Akbar měl 30 manželek, především rádžputských princezen. Přední místa mezi nimi zaujímaly dvě: amberská princezna Džódha Báí Čampavátí Akbarova sestřenice Ruqija Sultan Begam a Zplodil s nimi celkem 9 dětí, z toho tři syny. Všichni však měli od mládí sklon k [[Alkoholismus|alkoholismu]] a [[Drogová závislost|závislosti]] na [[Opium|opiu]] a [[hašiš]]i. Dva z nich, princové Murad a Danijál zemřeli ještě za Akbarova života. Třetí z nich, princ Salím, měl s otcem špatný vztah, během 90. let 16. století proti Akbarovi několikrát povstal, svedl Akbarovu konkubínu Anarkálí a roku 1602 dal popravit Akbarova oblíbeného rádce a dvorního kronikáře Abul Fazla. Akbar uvažoval o Salímově vydědění a předání nástupnictví některému z mladých Salímových synů. Nakonec ale krátce před smrtí Akbar jmenoval svým nástupcem Salíma, jenže poté nastoupil na trůn pod jménem [[Džahángír]].
 
== Externí odkazy ==
344 227

editací