Marcus Aurelius: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m přidána Kategorie:Pohřbení v Římě za použití HotCat |
uhhhhh značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 22:
'''Marcus Aurelius Antoninus Augustus''' ([[26. duben|26. dubna]] [[121]] – [[17. březen|17. března]] [[180]]), byl [[Starověký Řím|římským]] císařem v letech [[161]] až 180, přičemž náležel k tzv. [[Adoptivní císaři|adoptivním císařům]]. Patřil rovněž mezi význačné představitele pozdní fáze vývoje filozofie [[Stoicismus|stoicismu]], kvůli čemuž bývá nazýván „filosof na trůně“. Navzdory jeho vysoké mravní integritě a výjimečným osobním schopnostem skončilo za jeho vlády dlouhotrvající období míru a prosperity [[Starověký Řím|římské říše]], jejíž stabilita byla stále více nahlodávána jak zahraničními hrozbami, tak vnitřními problémy.
Krátce po svém nástupu na trůn byl Marcus nucen čelit útoku [[Parthská říše|parthské říše]] na východních hranicích. Vedením války pověřil svého bratra a spoluvládce [[Lucius Verus|Lucia Vera]], jehož podřízení si do roku [[166]] Parthy podrobili a ovládli [[Mezopotámie|Mezopotámii]]. Zhruba v téže době však [[barbar]]ské kmeny obývající [[Germánie|Germánii]] napadly a prolomily [[dunaj]]skou hranici, oslabenou odesláním části zdejších sil do boje s Parthy. Tím byl zahájen dlouhý a náročný konflikt, známý jako [[markomanské války]], jenž vyplnil většinu zbývajících let Markova vládnutí. Kromě vážných vnějších výzev se císař musel potýkat také s katastrofálními následky [[Antoninovský mor|antoninovského moru]], zavlečeného do římské říše vojáky vracejícími se z [[Orient]]u, a s neklidem vyvolaným spontánním [[Pronásledování křesťanů|pronásledováním křesťanů]], k němuž docházelo v různých částech impéria. Roku [[175]] se zdárně vypořádal se vzpourou ve východních [[Římské provincie|provinciích]], vedenou [[Avidius Cassius|Avidiem Cassiem]]. Nicméně ještě než stačil [[Germáni|Germány]] zcela potlačit, v roce 180 Marcus zemřel, čímž moc nad říší přešla na jeho syna [[Commodus|
Během vojenských tažení v letech [[170]] až 180 vytvořil řecky psané dílo "Hovory k sobě" (''Ta eis heauton''), které je dodnes pokládáno za literární klenot, oslavující pojetí vlády jako služby a povinnosti, a je vysoce ceněno pro svůj znamenitý a vytříbený styl.
| |||