Hedvábnictví: Porovnání verzí

Přidáno 231 bajtů ,  před 10 měsíci
typo
(→‎Historie: překlep)
(typo)
K prvnímu pokusu zavést výrobu hedvábí z kokonů housenek bource morušového dal pokyn [[Albrecht z Valdštejna]] v [[Jičín]]ě v roce 1627, kdy tam povolal italské dělníky, kteří vysázeli mnoho moruší a zahájili pěstování. Po jeho smrti však hedvábnictví zaniklo.
 
Roku 1749 začali v Praze na hradbách vysazovat moruše dva Italové: geodet major Carlo Cremieri a divadelní podnikatel [[Giovanni Battista Locatelli]], který se usadil v divadle Bouda se svým operním ansámblem. Roku 1757 od nich moruše odkoupil komerciální kongres, který stromky postoupil vlašskému špitálu na Malé Straně, kde se hedvábí vyrábělo až do jeho zrušení roku 1789. V roce 1752 vydala císařovna Marie Terezie výnos na podporu pěstování moruší a roku 1756 jej doplnila pohrůžkou trestů žalářem za poškozování vysazených stromů. Roku 1751 obdržel radní Starého Města pražského Bedřich z Friedbergů povolení, aby z výnosu maškarních plesů, které pořádal ve svém domě čp. 620/I, přispíval do fondu na pěstování morušových stromků. V desetiletí 1770-1780 vyrobeno asi 40 q [[přírodní hedvábí|hedvábné příze]]. Ital Josef Rangheri v polovině 19. století výrobu hedvábí zavedl na předměstíí [[Praha|Prahy]], a to v usedlosti nazývané [[Rangherka]], neboli Vršovický zámeček. Její součástí byly síně pro chování bource morušového, na přilehlém pozemku dal vysázet 200 moruší. Roku 1863 byla v Praze založena ''Hedvábnická jednota pro království české'' v čele s Ferdinandem Hillerem, který popsal hedvábnictví v VI. dílu Ottova slovníku naučného. Koncem 19. století se počítalo s ročním výnosem cca 3 q hedvábných kokonů.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = OSN VI.: Hedvábnictví
| url = http://archive.org/stream/ottvslovnknauni51ottogoog#page/n172/mode/2up
| datum vydání = 18831893
| datum přístupu = 2017-05-10
| vydavatel = Ferdinand Hiller
| jazyk = česky
}}</ref> Další pěstitelé hedvábí byli evidování v Noutonicích, Chocní, Heřmanově Městci, Písku, či v Chlumu u Třeboně, roku 1882 bylo napočítáno na 105 tisíc morušových stromk <ref>Národní listy č. 138, 18.5.1882, strana 3</ref>. V okolí Šumperka a Rýmařova bylo v té době založeno několik textilních podniků, které se zabývaly výhradně zpracováním (převážně importovaného) hedvábí a tato oblast se stala významným střediskem hedvábnictví pro celé tehdejší Rakousko-Uhersko a pozdější Československo.<ref>{{Citace elektronické monografie
== Literatura ==
* Rangheri, Josef (překlad Thám, Karel Ignác): ''Poučenj o dobýwánj hedbáwj (hedbáwnictwj) w Čechách: wěrné, prosté, na wlastnj zkussenosti založené uwedenj, kterak se s hedbáwopředy neb hedbávnými hausenkami zde w zemi lehce a s gistotau y s užitkem zacházeti má''. Wydal František Geřábek w Praze 1813, 75 stran; dostupné online[https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hedv%C3%A1bnictv%C3%AD&action=edit&section=5].
* Hiller, Ferdinand: Hedvábniství, in: ''Ottův slovník naučný'', díl VI., J. Otto Praha 1893, s. 146-147.
* Krejčík, J.: ''Hedvábnictví''. Vydal Hedvábnický spolek Praha, Praha 1921, Nakl. J. Šnajdr, Kladno, 20 stran.
* Weinzettel, B., ZBohumil: dějin''Dějiny hedvábnictví v Čechách''. [1.vyd.]. KnihtiskárnaVydal Frant.Hedvábnický ústav Hradec PáchaKrálové, tisk Praha 1941, 67 stran + obr.
* Ondrák, František: ''Přírodní hedvábí: Vlastnosti, přejímání, zkoušení a skladování. Určeno pracovníkům v hedvábnickém průmyslu.'' SNTL Praha 1955
* Ducháč, František:''Příprava hedvábí ke tkaní''. SNTL Praha 1960