Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 757 bajtů ,  před 5 měsíci
Doplnění mapek - Gruzie, Balkán
* [[Zámek Książ|Hrad]] a městečko [[Książ]] (německy ''Fürstenstein'') v polském [[Slezsko|Slezsku]] - na knížete upomíná v obou jazycích
* [[Kneževo]] (jazykem [[Bosňáci|Muslimů]] ''Skender Vakuf'') - město v [[Bosna a Hercegovina|Bosně]], jinak několik dalších menších obcí v Bosně a [[Chorvatsko|Chorvatsku]]
*[[Hercegszántó]] - obec v jižním [[Maďarsko|Maďarsku]]
* Fürstenau - městečko v [[Dolní Sasko|Dolním Sasku]], zámek v [[Hesensko|Hesensku]] a dalších 5 lokalit v [[Německo|Německu]], jedna ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]] a historicky také 10 míst v dnešním [[Polsko|Polsku]]
* [[Fürstenfeldbruck]] - město s [[Klášter Fürstenfeld|klášterem Fürstenfeld]]  v [[Bavorsko|Bavorsku]]
 
=== Balkán ===
[[File:Vassal states of the Ottoman Empire in 1683.svg|thumb|Knížectví a [[Osmanská říše|osmanské]] [[Vilájet|vilájety]] na severním Balkáně k roku 1683]]
Na Balkánském poloostrově vycházel titul knížete původně, tak jako např. v Rusku, Polsku i v Čechách ze slovanského titulu Kňaz. Díky velkému kulturnímu ovlivnění stran jiných kultur některá balkánská knížectví užívala též tituly z jiných kulturních okruhů jako např [[Maďaři|maďarský]] panovnický titul ''Fejedelem'' či [[Rumuni|východorománský]] ''Domnitor''. Nejobvyklejším titulem na Balkáně pak byl slovanský titul [[vojvoda]], užívaný paralelně s tituly jinými pro jedinou monarchii. K balkánským vojvodstvím (knížectvím) patřilo např. [[Sedmihradské knížectví|Sedmihradsko]], [[Valašsko (Rumunsko)|Valašsko]], [[Moldavské knížectví|Moldavsko]], [[Bulharské knížectví|Bulharsko]], [[Černohorské knížectví|Černá Hora]] či [[Srbské knížectví|Srbsko]]. Knížata jako šlechtici představovali původně sesazené (mediatizované) kmenové vládce a nejobvyklejší byli v [[Chorvatské království|Chorvatském království]]. Již [[Zikmund Lucemburský]] povýšil roku [[1425]] rod [[Frankopanové|Frankopanů]] na říšská knížata z [[Krk (ostrov)|Krku]] s polosuverénním postavením, čímž ztvrdil jejich tradiční knížecí postavení. Většina balkánských knížectví zcela zanikla s [[Osmané|osmanským]] náporem, avšak od poloviny 19. století docházelo k jejich postupné restituci. Zvláštností mezi balkánskými knížecími rodinami jsou rody řeckých [[Fanarioti|Fanariotů]], knížecích rodů, z nichž některé se odvolávají na byzantské kořeny a mnohé vládli jako turečtí vazalové ve Valašsku či Moldavsku (Douza, Ypsilanti, Mavrocordato). Z nich vyniká rod Cuzů (Cantacuzenů), vládnoucí též ve sjednoceném [[Rumunské knížectví|Rumunském knížectví]]. Posledními balkánskými knížectvími, která vznikla až ve 20. století, se staly [[Albánské knížectví|Albánie]] r. 1913 a její panovník, kníže [[Wilhelm Wied|Wilhelm, princ z Wiedu]] (v Albánii ovšem titulovaný jako král: ''Mbret'') a [[knížectví Pindus]] r. [[1941]] s knížaty z rodů [[Diamandi]], [[Matushi]], [[Csesznekyovci|Csesznék]] a [[Ayala de Valva]].
 
=== Gruzie ===
V [[Gruzie|Gruzii]], zemi na pomezí evropského a asijského kulturního okruhu, existovalo od středověku několik místních titulů, překládaných do evropských jazyků jako kníže (příp. vévoda, [[velkovévoda]] či [[car]]). Nejblíže českému chápání knížete-šlechtice a panovníkova vazala je hodnost ''Tavadiho. Tavadi'' patřil k nejvyšší gruzínské šlechtě a nebyl suverénem. Překládán bývá jako kníže. Naproti tomu pět místních rodů s titulem ''Mtavari'' (vládcové [[Meschetie|Samcche]], [[Gurie]], [[Abcházie]], [[Svanetie]] a [[Samegrelo|Mingrelie]]) si uchovalo postavení suverénních či alespoň polosuverénních vládců, nebyli závislí na gruzínských králích z rodu [[Bagrationové|Bagrationů]] a sami byli lenními pány některých ''Tavadi''. ''Mtavari'' z rodu [[Dadiani]], vládci Mingrelie si své polosuverénní postavení udrželi i vůči [[Seznam hlav ruského státu|ruským carům]] a to až do roku [[1867]]. Termín ''Mtavari'' se do západních jazyků překládá někdy jako kníže, jindy jako vévoda. Konečně čtyři oblasti [[Gruzínské království|Gruzínského království]] ([[Aragvi]], [[Gurie]], [[Rača (Gruzie)|Rača]] a [[Ksani]]) měly zvláštní hodnost ''Eristavo''. Jejich správci ''Eristavi'' měli toto správcovství v některých obdobích dědičné. Na rozdíl od ''Mtavari'' však nešlo o (polo)suverénní vladaře, nýbrž o vysoké úředníky a hodnostáře-aristokraty ve službách krále. Hodnost ''Eristavi'' bývá do západních jazyků překládána jako vévoda či velkovévoda. Po připojení Gruzie k [[Ruské impérium|Ruskému impériu]] r. [[1801]] byl místním ''Tavadi'', ''Mtavari'' i ''Eristavi'' stejně jako členům královské rodiny přiznán jednotně titul ruského knížete (''[[Kňaz]]'') Pouze poslední panující gruzínský král [[George XII. Gruzínský|George XII.]] získal v Rusku doživotní titul car a jeho následník, princ [[David Gruzínský|David]], spolu s ostatními královskými syny doživotní titul [[Cesarevič|carevič]].<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=Článek o gruzínské monarchii v online Gothajském almanachu|url=http://www.almanachdegotha.org/id59.html|vydavatel=|místo=|datum vydání=|datum přístupu=2017-04-08|jazyk=anglicky}}</ref> Kontakty gruzínské a české šlechty jsou velice sporadické, přesto došlo v roce [[1958]] v [[Paříž]]i ke sňatku hraběte [[Radslav Kinský|Radslava Kinského]] s princeznou Tamarou z rodu Amilakvari, jenž patří mezi staré zemské ''Tavadi''.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=Genealogie rodu Kinských|url=http://genealogy.euweb.cz/bohemia/kinski2.html|vydavatel=|místo=|datum vydání=|datum přístupu=2017-03-04}}</ref>
[[File:Map of Georgia 1762.png|thumb|Gruzínská království a knížectví c. 1762.]]
 
=== Francouzské království a císařství ===
 
=== Papežská knížata ===
Papežská knížata jsou dvojího druhu. Jednak jde o nejvyšší stupeň lenní aristokracie v [[Papežský stát|Papežském státě]]. Mezi tyto rody patří řada těch, z nichž vzešly papežové, jiné rody naopak za svůj společenský vzestup vděčily právě papežskému [[Nepotismus|nepotismu]], který umožnil jejich povýšení na knížata. Mezi známé rody Papežského státu patří [[Borromeové]], [[Colonna|Colonnové]], [[Orsini]]ové, [[Aldobrandini]]ové, rody [[Chigi]], [[Pamphilli]], [[Barberini]] nebo [[Borghese]]. Knížecí titul bývá obvykle vázán na nějaké konkrétní léno v zemi, může však výjimečně být udělen i [[Patronymum|patronymně]] (podle jména) celému rodu. Nejprestižnější papežskou knížecí hodností je titul [[Kníže-asistent papežského trůnu|knížete-asistenta papežského trůnu]], spoluzastávaný po staletí dědičně hlavou rodu Colonnů. V letech [[1735]]-[[1958]] byl úřad zastáván také hlavou rodu Orsini, protože se však kníže [[Phillipo Orsini]] dopustil manželské nevěry s britskou herečkou [[Belinda Lee|Belindou Lee]], přišli Orsiniové o svůj úřad, kde je od té doby nahradil rod knížat [[Torlonia|Torloniů]]. Papež může také udělit titul knížete (tzv. knížete římského, ''Principe Romano'' nebo ''Princeps Romanus'') bez léna cizinci, který se mimořádně zasloužil o katolickou církev. Takto byl [[Primogenitura|primogeniturním]] knížecím titulem v roce [[1820]] vyznamenán francouzský vévoda [[Armand de Polignac]], příbuzný současného monackého knížete [[Albert II. Monacký|Alberta II.]] Podobně např. [[Lucien Bonaparte|Lucien]], jediný ze sourozenců [[Napoleon Bonaparte|Napoleona Bonaparta]] s jednoznačně antimonarchistickým postojem, obdržel od papeže postupně tři knížecí tituly: r. [[1814]] kníže z [[Canino|Canina]], [[1824]] kníže z [[Musignano|Musignana]] a [[1837]] kníže [[Bonapartové|Bonaparte]]. Od [[pontifikát]]u [[Jan XXIII.|Jana XXIII.]] již [[Svatý stolec|Svatý Stolec]] nové šlechtické tituly neuděluje, i když formálně taková možnost zrušena nebyla.
{{Viz též|Papežská šlechta}}
 
=== Belgie a Nizozemí ===
 
=== Knížata na západě Evropy ===
V nejzápadnější části Evropy, na [[Britské ostrovy|Britských ostrovech]] a na [[Pyrenejský poloostrov|Pyrenejském polostrově]] příslušela v [[Raný středověk|raném středověku]] knížecí hodnost panovníkům keltských ''Tywysogaeth'' (knížectví) na Britských ostrovech, resp. [[emír]]ům jižně od [[Pyreneje|Pyrenejí]] (nejznámější je [[Království Granada|Granadský emirát]]). Od ustavení pevnějších monarchií zůstal knížecí titul rezervován prvorozeným synům králů a [[Následník trůnu|následníkům trůnu]]. Byl také svázán s nějakým historickým územím. Nejvyšším šlechtickým titulem byl či je ale vévoda, azatímco titul knížete nebyl pro šlechtu nebylužíván vůbec nebo téměř vůbec užíván.
 
==== Velká Británie ====
Prvorozený následník trůnu bývá tradičně [[Princ z Walesu|knížetem z Walesu]] (''Prince of Wales'') (do češtiny nepřesně překládáno jako princ z Walesu), ovšem bez královského potvrzení nemá na tuto hodnost automatický nárok. Tento nárok je u britského [[Korunní princ|korunního prince]] spojen jen s tituly vévoda z [[Cornwall|Cornwallu]] (následník v [[Anglické království|Anglii]]) a [[vévoda z Rothesay]] (následník ve [[Skotské království|Skotsku]]). Dvě nejvyšší britské šlechtické hodnosti: vévoda a markýz užívají při mimořádně formálních příležitostech a v nejoficiálnějších dokumentech tituly "Nejvyšší, nejurozenější a nejmocnější kníže" (''The Most High, Noble and Potent Prince'') pro vévodu a "Vysoký, urozený a mocný kníže" (''The High, Noble and Potent Prince'') pro markýze. Tyto zastaralé, v současnosti téměř vymizelé, ceremoniální formule měly podtrhovat význam a jakýsi quasi-knížecí status nositelů dvou nejvyšších britských šlechtických titulů. Nešlo o "skutečný" britský knížecí titul. "Skutečným" knížetem v Anglii byl ovšem [[Diecéze durhamská|biskup z Durhamu]], kterému v minulosti náležela některá práva téměř suverénního vladaře.
{{Viz též|Princ z Walesu|Kníže-biskup#Knížata-biskupové v Anglii}}
 
 
== Galerie ==
Hodnostní a heraldické koruny knížat v jinýchve šlechtických systémech mimo [[Střední Evropa|střední Evropu]]:
<gallery>
Soubor:French heraldic crowns - Napoleonic Prince Souverain.png|Koruna suverénního knížete v systému napoleonské heraldiky