Italské království (Svatá říše římská): Porovnání verzí

'''Italské království''' ([[Latina|latinsky]] ''Regnum Italiae'' nebo ''Regnum Italicum'', [[Italština|italsky]] ''Regno d'Italia'', [[Němčina|německy]] ''Königreich Italien''), zpětně nazýváno také jako '''Říšská Itálie''' ([[Němčina|německy]] ''Reichsitalien''), byla [[Dědičná monarchie|monarchie]] [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] rozkládající se na severu [[Apeninský poloostrov|Apeninského poloostrova]] a spolu s [[Německé království|Německým královstvím]] a [[Druhé burgundské království|Burgundskem]] tvořili ''„Tria Regna“'' (tři království Svaté říše římské). V rámci říše reálně existovalo Italské království jako její součást v letech [[962]]–[[1024]], kdy zahrnovalo většinu severního [[Apeninský poloostrov|Apeninského poloostrova]] (kromě [[Papežský stát|Papežského státu]] a jihu poloostrova, který náležel [[Sicilské hrabství|Sicilskému hrabství]]) a skládající se ze zemí Lombardie, [[Vévodství Spoleto|Spoleta]] a [[Markrabství|marek]] [[Toskánské markrabství|Toskánska]] a [[Veronské markrabství|Verony]]. V důsledku bojů mezi přívrženci císařů a papežů došlo k jeho rozdělení a rozkladu. Někdy se proto hovoří o '''Lombardském království''' čili '''Lombardii''' a lombardských králích, protože ztenčující se Italské království římsko-německých císařů bylo nuceno se soustředit a spokojovat se se stále omezenějším územím severoitalské [[Lombardie]], dokud úplně nezaniklo. Do roku [[1801]] existovalo království už jen formálně v podobě titulu italského krále, který se uděloval [[Císař říše římské|císařům Svaté říše římské]].