Wikipedista:Cyberpower678/Pískoviště: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: Opravuji 4 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta15) |
Verze 17274638 uživatele InternetArchiveBot (diskuse) zrušena značka: vrácení zpět |
||
Řádek 166:
| jazyk = rusky
| isbn = 5-8114-0438-7
}}</ref> Základní blok, typu DOS a vybavený zdokonalenými palubními systémy, měl mít kromě dvou spojovacích uzlů v ose stanice (vpředu a vzadu) ještě dva boční uzly pro sedmitunové vědecké moduly odvozené z lodi Sojuz resp. Progress, vynášené raketou Sojuz.<ref name="astrolab projekt">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
Řádek 178 ⟶ 177:
| místo =
| jazyk = rusky
}}</ref> Oproti předcházejícím stanicím se počítalo například s novými většími [[solární panel|solárními panely]] nebo s novým [[navigace|navigačním]] systémem Kurs. Pro Mir byl vyvinut nový přístroj na získávání [[kyslík]]u z [[odpadní voda|odpadní vody]] – ''Elektron'' a také systém na odfiltrování [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]] z [[atmosféra|atmosféry]] stanice, pojmenovaný ''Vozduch''.▼
▲</ref> Oproti předcházejícím stanicím se počítalo například s novými většími [[solární panel|solárními panely]] nebo s novým [[navigace|navigačním]] systémem Kurs. Pro Mir byl vyvinut nový přístroj na získávání [[kyslík]]u z [[odpadní voda|odpadní vody]] – ''Elektron'' a také systém na odfiltrování [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]] z [[atmosféra|atmosféry]] stanice, pojmenovaný ''Vozduch''.
Předběžný projekt stanice ze srpna 1978 předpokládal existenci už čtyř bočních uzlů.<ref name="astrolab projekt" /> Od února 1979 byla na základě usnesení vlády organizována spolupráce více než sta zúčastněných podniků.<ref name="astrolab projekt" />
Řádek 228 ⟶ 223:
Během roku 1983 KB Saljut navrhlo jinou variantu výstavby modulů. A sice postavit je na základě lodi [[TKS (kosmická loď)|TKS]] podle vzoru projektu TKS-M, vypuštěnému k [[Saljut 7|Saljutu 7]] pod názvem [[Kosmos 1686]]. Výhodou bylo nahrazení desetitunového tahače výrazně lehčím motorovým úsekem, což přineslo zvýšení váhy užitečného zatížení z 3 na 5 tun.<ref name="novosti zvezda2" /> V červnu 1984 bylo užití modulů řady 77 schváleno ministerstvem.<ref name="novosti zvezda2" /> Předpokládalo se vypuštění čtyř kusů – 77KSD (dovybavovací, budoucí Kvant 2), 77KST (technologický, budoucí Kristall), 77KSO (sledování zemského povrchu pro vojáky, budoucí Spektr) a 77KSI (výzkum přírodních zdrojů Země, budoucí Priroda).<ref name="astrolab projekt" /> Mezitím byl v lednu 1984 modul 37KE přeřazen z programu Saljut 7 na Mir.<ref name="novosti zvezda2" />
Začátkem roku 1984 byly všechny finanční zdroje ministerstva všeobecného strojírenství vrženy na program [[Buran]], včetně rakety [[Eněrgija]] a práce na orbitálních stanicích se prakticky zastavily.<ref name="astrolab projekt" /> Na jaře 1984 se však rozběhly znovu s úkolem vypustit stanici do sjezdu strany (březen 1986).<ref name="astrolab projekt" /> Základní modul 17KS dokončila továrna na jaře 1985, vynechala testování na místě<ref name="astrolab ispyt">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
Řádek 240 ⟶ 234:
| místo =
| jazyk = rusky
}}</ref> a ve dnech 12. dubna – 6. května 1985 jej převezla na [[kosmodrom]] [[Kosmodrom Bajkonur|Bajkonur]], kde se měly realizovat všechny zkoušky, paralelně probíhaly testy na maketách v továrně (v průběhu vývojových prací se prováděly testy na celkem čtrnácti prototypech a maketách stanice).▼
▲</ref> a ve dnech 12. dubna – 6. května 1985 jej převezla na [[kosmodrom]] [[Kosmodrom Bajkonur|Bajkonur]], kde se měly realizovat všechny zkoušky, paralelně probíhaly testy na maketách v továrně (v průběhu vývojových prací se prováděly testy na celkem čtrnácti prototypech a maketách stanice).
=== Start ===
Řádek 416 ⟶ 406:
* 19:00 – večeře, příprava práce na další den
* 21:30 – volný čas
* 23:00 – začátek spánku<ref name="MEK-MIR" /><ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
Řádek 430 ⟶ 419:
| url kapitoly = http://www.vesmir.info/orbitalni-stanice/mir/mir-denni-program.htm
| jazyk =
}}</ref>▼
▲</ref>
V případě mimořádně silných [[sluneční erupce|slunečních erupcí]] měli kosmonauti omezenou pracovní dobu a museli trávit více času v soukromých kójích, které byly lépe chráněné vůči sluneční radiaci. Kvůli výzkumu, montáži, ale i různým opravám museli kosmonauti někdy [[výstup do vesmíru|vystoupit z Miru do otevřeného vesmíru]]. Celkem podnikli 78 výstupů v celkové době 359 hodin.<ref name="PK" />
Řádek 582 ⟶ 567:
==== Zánik stanice ====
Dne 24. ledna 2001 v 04:28:42 UT z Bajkonuru odstartovala nákladní loď [[Progress M1-5]] s nákladem 2677 kg paliva, z toho 1797 kg bylo určeno pro navedení Miru do [[atmosféra Země|atmosféry Země]].<ref name="VINFO">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
Řádek 596 ⟶ 580:
| url kapitoly = http://www.vesmir.info/orbitalni-stanice/mir/mir-zanik-stanice.htm
| jazyk =
}}</ref> V případě, že by se jej nepodařilo k Miru připojit, byla připravena tzv. záchranná expedice na lodi Sojuz. Její posádku tvořili [[Gennadij Padalka]] a [[Nikolaj Budarin]]. Jejich cílem bylo v případě potřeby zajistit manuální spojení Progressu s Mirem. Nakonec však nebylo nutné tuto misi uskutečnit. O den dříve, 23. ledna 2001 v 05:20 UT, se od Miru oddělila předchozí nákladní loď [[Progress M-43]] a tím uvolnila zadní stykovací uzel +X (na modulu Kvant) pro Progress M1-5. 27. ledna v 05:33 UT se Progress M1-5 v automatickém režimu úspěšně spojil s Mirem. Stanice se v té době nacházela na dráze ve výšce okolo 292 km. Přecházející Progress M-43 byl 29. ledna v 02:12 UT brzdícím manévrem naveden do hustých vrstev atmosféry, kde přibližně v 02:58 UT zanikl.<ref name="MEK-MIR" />▼
▲</ref> V případě, že by se jej nepodařilo k Miru připojit, byla připravena tzv. záchranná expedice na lodi Sojuz. Její posádku tvořili [[Gennadij Padalka]] a [[Nikolaj Budarin]]. Jejich cílem bylo v případě potřeby zajistit manuální spojení Progressu s Mirem. Nakonec však nebylo nutné tuto misi uskutečnit. O den dříve, 23. ledna 2001 v 05:20 UT, se od Miru oddělila předchozí nákladní loď [[Progress M-43]] a tím uvolnila zadní stykovací uzel +X (na modulu Kvant) pro Progress M1-5. 27. ledna v 05:33 UT se Progress M1-5 v automatickém režimu úspěšně spojil s Mirem. Stanice se v té době nacházela na dráze ve výšce okolo 292 km. Přecházející Progress M-43 byl 29. ledna v 02:12 UT brzdícím manévrem naveden do hustých vrstev atmosféry, kde přibližně v 02:58 UT zanikl.<ref name="MEK-MIR" />
Progress M1-5 dne [[23. březen|23. března]], když průměrná výška dráhy klesla pod 220 km, navedl neobývaný Mir do hustých vrstev atmosféry tak, aby jeho zbytky dopadly do Tichého oceánu mezi [[Austrálie|Austrálií]] a [[Jižní Amerika|Jižní Amerikou]]. První korekční manévr byl zahájen v 00:32:47 UT (t=1251 s, Dv=9.3 m/s) motory systému DPO ('''D'''vigateli '''P'''ričalivanija i '''O'''rientacii) s tahem přibližně 900 N nákladní lodí Progress M1-5. Výsledná dráha měla výšku přibližně 187 až 218 km. V 02:01:11 UT byl zahájen druhý korekční manévr (t=1394 s, Dv=10,4 m/s) motory systému DPO. Po tomto manévru měla výsledná dráha výšku přibližně 159 až 218 km. V obou případech pracovaly motory DPO přibližně 32,5 minut. Poslední brzdící manévr byl zahájen v 05:07:34 UT (t=1950 s, Dv=28 m/s) hlavním korekčním motorem SKD ('''S'''bližajušče-'''K'''orrektirujuščij '''D'''vigatel') s tahem 3,1 kN, který pracoval až do spotřebování všech pohonných látek. Manévr začal nad [[Středozemní moře|Středozemním mořem]]. V čase 05:40 UT byl poslední brzdící manévr úspěšně ukončen a Mir byl na plánované sestupné dráze.<ref name="MEK-MIR" />
| |||