Regionální metamorfóza: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
N z sk |
m oprava odkazů s rozlišovačem; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
[[
'''Regionální metamorfóza''' (zřídka '''dynamotermální metamorfóza''')<ref>Mason, R., 1990, ''Petrology of the metamorphic rocks.'' 2nd Edition. Unwin Hyman Ltd., London, s. 7</ref> je typ geologické [[metamorfóza (geologie)|metamorfózy]] postihující rozsáhlé oblasti [[zemská kůra|zemské kůry]], často celé regiony [[pásmové pohoří|pásmových pohoří]]. Dochází k ní většinou při tzv. kontinentální kolizi, kdy dochází k srážce kontinentálních [[tektonická deska|tektonických desek]] a ponořování obrovských mas [[hornina|hornin]] do hlubších částí kůry, kde jsou po dlouhou dobu vystaveny vyšším [[teplota|teplotám]] a [[tlak]]ům.
Regionální metamorfózu většinou doprovází kromě minerálních změn i výrazná [[deformace]] hornin, hlavně [[Orogeneze|vrásnění]] a [[Střih (mechanika)|střih]]. Na rozdíl od periplutonické a [[Kontaktní metamorfóza|kontaktní metamorfózy]] není tepelný účinek metamorfózy jasně vázán na rozsáhlé [[pluton]]ické [[intruze]].<ref name="Howell">Howell, J.V. (Editor) 1960, ''Glossary of geology and related sciences.'' American Geological Institute, Washington D.C., s. 242</ref> Produktem regionální metamorfózy jsou [[krystalická břidlice|krystalické břidlice]], hlavně [[fylit]]y, [[svor]]y a [[Rula (hornina)|ruly]], ale může vznikat i řada jiných hornin jako jsou [[amfibolit]]y, [[mramor]]y nebo [[migmatit]]y. Regionální metamorfóza má mezi metamorfními procesy v kontinentální zemské kůře největší význam<ref name="Hovorka,Suk">Hovorka, D., Suk, M., 1981, ''Geochémia a genéza eruptívnych a metamorfovaných hornín.'' Vysokoškolské skriptá. Univerzita Komenského v Bratislave, Bratislava, 163 s.</ref>.
Řádek 7:
== Podmínky vzniku ==
[[
Za běžných připovrchových podmínek narůstá [[teplota]] v zemské kůře o 1 [[Stupeň Celsia|°C]] každých 33 až 40 hloubkových [[metr]]ů. Narůstání [[tlak]]u s hloubkou není jen důsledkem tíhy [[nadloží|nadložních]] hornin, ale i výsledkem [[tektonika|tektonických]] tlaků při srážkách [[tektonická deska|tektonických desek]].<ref>Haldar, S. K., Tišljar, J., 2013, Introduction to mineralogy and petrology. Elsevier, Amsterdam, s. 223</ref> Míra metamorfózy je tedy dána teplotně-tlakovými podmínkami (P-T podmínkami). Obě veličiny při tom narůstají směrem do hloubky.
Je tak možno sledovat, že více přeměněné horniny obsahují minerály, které jsou stabilní při vyšších teplotách a tlacích. Některé z nich se za běžných připovrchových podmínek prakticky ani nemusí vyskytovat a jsou primárně známé jen z [[metamorfovaná hornina|přeměněných hornin]] (např. [[granát (minerál)|granát]], [[amfibol]]y, a aluminosilikáty jako [[kyanit]], [[sillimanit]], [[andalusit]], [[staurolit]] a jiné). Zvýšený tlak má většinou za následek vznik výrazné [[metamorfní břidličnatost
Pro vznik metamorfovaných hornin je kromě tlaku a teploty potřebná i původní hornina, tzv. [[protolit]]. Protolitem může být nemetamorfovaná ([[sedimentární hornina|usazená]] nebo [[magmatická hornina|vyvřelá hornina]]), nebo i dříve přeměněná hornina, která je při horotvorných procesech znovu ponořena do hloubky litosféry a opětovně přeměněna. Takovéto opětovně metamorfované horniny se označují jako polymetamorfované. Proces vícenásobné metamorfózy je relativně častý.
Přeměněné horniny regionální metamorfózy zpravidla vznikají v teplotně-tlakových podmínkách teplot nad 200-300
K regionální metamorfóze dochází v hlubších částech zemské kůry, více než 10-25 km (zřídka do 50 km) hluboko, často v oblastech kořenů pásmových pohoří, které jsou při [[orogeneze|orogenezi]] pochovány do hloubky. Kromě samotné [[kontinentální kolize]] se může jednat i o srážky [[ostrovní oblouk|ostrovních]] a vulkanických oblouků při [[subdukce|subdukci]] oceánské kůry. V důsledku vyrovnávání podmínek v [[litosféra|litosféře]] - tzv. [[izostáze|izostázi]], hlavně faktu, že přeměněné horniny kontinentální kůry jsou zpravidla lehčí než hmota [[zemský plášť|zemského pláště]], dochází dřív či později k postupnému vyzdvižení. Tento proces je v současnosti možné pozorovat například v [[Himálaj]]i a [[Tibetská náhorní plošina|Tibetské náhorní plošině]] nebo [[Alpy|Alpách]]. Výrazně vyzdvihované oblasti jsou vystaveny působení vnějších činitelů, jakými jsou vítr a voda (led), které mají za následek jejich [[eroze|erozi]]. Když eroze odstraní nejsvrchnější části zemské kůry, většinou budované usazenými nebo nepřeměněnými horninami, dosáhne erozní řez i do hornin hlubší kůry, které byly v minulosti přeměněny.
| |||