Oldenburské velkovévodství: Porovnání verzí

{{Infobox - zaniklý stát

Po skončení [[Napoleonské války|napoleonských válek]] bylo na [[vídeňský kongres|vídeňském kongresu]] Oldenbursko spolu s oběma jeho exklávami knížectvím [[Birkenfeld]] a bývalým [[Lübeck (biskupství)|biskupstvím Lübeck]] povýšeno na velkovévodství a vstoupilo do [[Německý spolek|Německého spolku]]. V roce [[1823]] se vévodou resp. velkovévodou stal bývalý regent [[Petr I. Oldenburský|Petr Bedřich Ludvík Oldenburský]] jako [[Petr I. Oldenburský]] jenž však nikdy nepřijal titul velkovévody a vládl do své smrti jako vévoda Oldenburský a je přímým předkem všech po něm následujících panovníků Oldenburska. Po něm nastoupil v roce [[1829]] jeho syn [[August I. Oldenburský|Pavel Fridrich August Oldenburský]] jenž vládl do roku [[1853]]. Po něm nastoupil jeho syn a vnuk Petra I. velkovévoda [[Petr II. Oldenburský]], který vládl až do roku [[1900]] za jehož panování odstoupilo území při ústí řeky Jade Prusku k založení válečného přístavu Wilhelmshavenu, roku 1854 pak připojilo se k Německému celnímu spolku, kdežto [[Lübeck (knížectví)]] v záležitostech celních a poštovních příslušel k Dánsku. Zároveň připojeno bezprostředně k státu panství Kniphausen a Varel, r. [[1863]] a [[1865]] však marně prohlašovány nároky velkovévodské rodiny na Šlesvik-Holštýn. V roce 1866 se Oldenbursko postavilo rozhodně na stranu Pruska, vzdalo se všech práv na Šlesvik-Holštýn a postavilo své sbory k disposici Prusku, se kterým byla v roce [[1867]] sjednána vojenská konvence. V náhradu za tyto ústupky obdrželo 1 milion tolarů a holštýnský amt [[Ahrensböck]] a přistoupilo k [[Severoněmecký spolek|Severoněmeckému spolku]]. V roce [[1871]] se stalo spolkovou zemí [[Německé císařství|Německého císařství]]. V roce [[1900]] nastoupil jeho syn [[Fridrich August II. Oldenburský]], jenž se stal posledním Oldenburským velkovévodou a v roce [[1918]] byl okolnostmi [[Listopadová revoluce (Německo)|německé revoluce]] donucen abdikovat.