Kostel svatého Martina (Chválenice): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značka: editace z Vizuálního editoru |
m Doplnění informací – inspirace kostelem sv. Martina, podoba gotického kostela sv. Martina značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 41:
| šířka boxu =
}}
Kostel svatého Martina ve [[Chválenice|Chválenicích]] je jedním z pozdně [[Barokní architektura|barokních]]
| příjmení = Vilímková
| jméno = Milada
Řádek 54:
| strany =
| isbn =
}}</ref>
<br />
[[Soubor:Jaro 2016–kostel sv. Martina.jpg|náhled|280x280pixelů|Kostel sv. Martina z bývalé farní zahrady]]
== Nejstarší dějiny kostela a sídla ve Chválenicích ==
=== Nejstarší zmínky o chválenickém kostele ===
Ve 14. století existovalo na Plzeňsku dvaadvacet farních kostelů. Již tehdy je mezi nimi uváděn kostel ve [[Chválenice|Chválenicích]]. O tři sta let později byly Chválenice největší a jednou z nejvýznamnějších farností plzeňského vikariátu. K farnosti patřilo jedenáct vsí - devět na [[Nebílovy (zámek)|nebílovském]] panství, [[Střížovice (okres Plzeň-jih)|Střížovice]] patřící na lukavické panství a [[Chouzovy]] patřící na panství [[Hradiště (Blovice)|hradišťské]]. Vedle farního kostela svatého Martina existovaly ve farnosti dva [[Filiální kostel|filiální kostely]] v [[Žákava|Žákavě]] a [[Nezvěstice|Nezvěsticích]] a kaple svatého Vojtěcha na Planinách. První zmínka o původním chválenickém kostele pochází z doby panování císaře [[Karel IV.|Karla IV.]], z roku [[1355]]. Dá se ale předpokládat, že chválenický kostel existoval již koncem [[13. století]] jako součást šlechtického sídla, tzv. kurie. Máme informace, že v roce [[1275]] ve Chválenicích sídlil urozený Zemislav, jenž obdaroval benediktýnský [[Kladrubský klášter|klášter v Kladrubech]]. Zemislav měl ve Chválenicích nejspíš opevněný dvorec, který však během staletí beze stopy zmizel. Původní kostel, na jehož místě byl v letech 1747–1752 vystavěn dnešní barokní chrám, byl kamenným objektem s věží, sanktusní věžičkou nad presbytářem a boční [[Sakristie|sakristií]]. Při kostele se od nepaměti nacházel hřbitov s [[Kostnice|kostnicí]], obehnaný kamennou zdí. Původně mohl být kostel ohrazen společně s dřevěným obydlím místního vladyky. Mohlo jít o tzv. tribunový kostel, do kterého se dalo vcházet přímo ze šlechtického sídla. Farní chrám mohl také být hlavním obranným objektem kurie.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Rožmberský
| jméno = Petr
Řádek 70 ⟶ 72:
| strany =
| url =
}}</ref> V šedesátých a sedmdesátých letech [[20. století]] se opakovaně snažili přesnou polohu kurie určit místní badatelé z řad Vlastivědného střediska pro Chválenice a okolí, který vedli Miroslav Němec a JUDr. Fortunát Toman. Ani poté, co ve druhé polovině 14. století chválenická kurie pravděpodobně zanikla, neztratil zdejší kostel nic ze svého významu. Svědčí o tom dlouhodobě vedené spory mezi pány z Pokonic a [[Homberk|Homberka]] ohledně práva ustavovat ve Chválenicích [[Farář|faráře]]. Během sporu je zmíněno také jméno tehdejšího pražského veřejného notáře [[Jan Nepomucký|Jana z Pomuku]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Němec
| jméno = Miroslav
Řádek 83:
}}</ref>
<br />
Z inventáře původního kostela se dodnes v interiéru chrámu svatého Martina dochovala pouze raně barokní cínová [[křtitelnice]] z roku 1693 a obraz sv. Longina pořízený před rokem [[1713]]. V kostele se také od roku 1942 nachází rundace, pohřební štít bývalého majitele panství Kryštofa Karla [[Kokořovcové z Kokořova|Kokořovce]] z Kokořova (zemřel roku [[1635]]). Tento štít zavěšený na [[Kruchta|kůru]] je opatřen kokořovským erbem a nápisem ''Krysstoff Karel Kokorzowecz z Kokorzowa na Nebilowech a Zluticzich.'' Není však jisté, zda tento štít také pochází ze starého chválenického kostela nebo nikoliv.<ref>{{Citace elektronického periodika▼
=== Podoba gotického kostela ===
Z dochované knihy kostelních účtů kostela sv. Martina a dvou inventářů z let 1717 a 1738 je možné získat představu o podobě a vybavení původního, gotického kostela ve Chválenicích. Pozůstatky této stavby jsou dnes pravděpodobně ukryty pod podlahou dnešního barokního chrámu. Původní farní kostel měl bíle omítnutou věž z roku 1670, opatřenou dvěma velkými zvony, a malou věžičku s malým zvonem nad [[Kněžiště|presbytářem]]. Ke [[Kněžiště|kněžišti]] přiléhala [[sakristie]]. Uvnitř kostela se nacházely staré náhrobní kameny a další prvky typické pro venkovské gotické kostelíky. Pod chválenickým kostelem byla umístěna stará kněžská [[krypta]], do níž byli pohřbíváni zesnulí chváleničtí faráři. Posledním knězem, který zde spočinul, se v roce 1760 stal Marek Neupauer. Ke kostelu byli svými povinnostmi vázáni nejen farář, kaplan a kostelníci, ale také celá řada dalších osob – například kantor nebo hrobník. Jednou z povinností kantora bylo rozsvěcování světel v kostele. Kolem starého kostela se rozprostíral hřbitov, zvaný ''krchov''. Na hřbitově se nacházela budova kostnice.
<br />
=== Dochovaný inventář ===
▲Z inventáře původního kostela se dodnes v interiéru chrámu svatého Martina dochovala pouze raně barokní cínová [[křtitelnice]] z roku 1693, kamenná štoudev na vodu a obraz sv. Longina pořízený před rokem [[1713]]. V kostele se také od roku 1942 nachází rundace, pohřební štít bývalého majitele panství Kryštofa Karla [[Kokořovcové z Kokořova|Kokořovce]] z Kokořova (zemřel roku [[1635]]). Tento štít zavěšený na [[Kruchta|kůru]] je opatřen kokořovským erbem a nápisem ''Krysstoff Karel Kokorzowecz z Kokorzowa na Nebilowech a Zluticzich.''
| příjmení = Sankot
| jméno = Jiří
Řádek 94 ⟶ 102:
}}</ref>
<br />
=== Původní chválenické zvony ===
Za Kokořovců byl v roce 1658 pro farní kostel odlit také nejstarší a největší známý zvon. Jeho autorem byl proslulý klatovský zvonař Štěpán Pricquey. Zvon vážil 210 kg a byl opatřen několika nápisy ve třech jazycích: ''{{Cizojazyčně|la|„A fulgure et tempestatelibera nos Domine Jesu Christe. Anno Diu 1658.}} Lidmila Margaretha Przichowska, urozená z Kokorzowa. {{Cizojazyčně|de|Zu der Ehre Gottes, Leütet man mich die Lebenigen zum Begett beruffe ich, die Toten beweine ich. Stephan Pričovey von Glatav gone mich 1658.“}}'' Zajímavostí je, že nejstarší dnes existující zvony Pricqueyových jsou datovány až do první poloviny šedesátých let 17. století. Celkem je dnes známo na šedesát zvonů od této firmy. K pricqueyovskému zvonu přibyl v roce 1739 nový zvon. Vznikl pravděpodobně přelitím středověkého zvonu zasvěceného sv. Martinovi. Také nový zvon byl zasvěcen sv. Martinovi, měl průměr 80 cm, vážil 313 kg a odlila jej slavná plzeňská zvonařská firma Pernerových. Zvon Martin byl požehnán proboštem chotěšovského kláštera Kryštofem Schmidlem. Na jedné straně zvonu se nacházel reliéf s vyobrazením svatého Cyrila a Metoděje a pod ním nápis: ''„Chválu Bohu vzdávám, lid, kněžstvo svolávám, pomřelých lituji, mračna zapuzuji, svátky zvelebuji.“'' Na druhé straně byl nápis: ''„Auctore: P. Josepho Fischer, P. T. Curato Chvalenicensi, Patria Plsnensin et Munificentium Piorum Parochianorum et Benefactorum Anno 1739“.'' Nahoře byl na zvonu nápis: ''„Sit Nomesi Domini Benedictum Jo. Perner gos mich in Pilsen“''. Oba velké zvony byly spolu s dvěma menšími přeneseny v roce 1752 do věží nového barokního chrámu svatého Martina. Všechny vzaly za své v době [[První světová válka|první světové války]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Sankot
Řádek 105 ⟶ 116:
}}</ref>
<br />
=== Poslední zmínky o gotickém kostele ===
V roce 1713 hlásil chválenický farář Josef Václav Fišer, že kostel je na spadnutí, veškeré zařízení je staré a rovněž fara je stará a hrozí spadnutím. U kostela se nacházela také farní škola. Ta již hrozila delší dobu zřícením a učitel, který musel učit po chalupách, měl tak malé příjmy, že z nich byl sotva živ. Situaci se postupně snažili řešit noví majitelé, [[Černínové z Chudenic]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Sankot
Řádek 143 ⟶ 137:
| datum vydání = 1. 8. 2016
| datum přístupu = 14. 1. 2018
}}</ref> Poslední nám známou událostí týkající se starého chválenického kostela svatého Martina je [[svatokrádež]] z roku [[1744]]. Tři týdny po smrti faráře Josefa Václava Fischera, v noci z 1. na 2. července byl kostel doslova vypleněn. Ztratil se mimo jiné zlatý kalich velké množství [[Liturgická nádoba|liturgických nádob]] a rouch.<ref>{{Citace periodika▼
▲Poslední nám známou událostí týkající se starého chválenického kostela svatého Martina je [[svatokrádež]] z roku [[1744]]. Tři týdny po smrti faráře Josefa Václava Fischera, v noci z 1. na 2. července byl kostel doslova vypleněn. Ztratil se mimo jiné zlatý kalich velké množství [[Liturgická nádoba|liturgických nádob]] a rouch.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Sankot
| jméno = Jiří
Řádek 155 ⟶ 147:
| strany = 13
| url =
}}</ref>
<br />
== Dientzenhoferův kostel svatého Martina ==
[[Soubor:Kostel svatého Martina (Chválenice), půdorys.gif|thumb|Půdorys kostela ve Chválenicích bez sakristie a oratoře, přiléhajících ze severu a jihu ke kněžišti|280x280pixelů]]
V době výstavby nového chválenického kostela v roce 1747, byly Chválenice největší a nejvýznamnější farností na šťáhlavsko-nebílovském panství. Hrabě Heřman Jakub Černín z Chudenic se rozhodl svěřit přípravu a realizaci projektu nejvýznamnějšímu staviteli českého baroka, Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi. Vznikl tak kostel podobný monumentálním chrámům v Červeném Kostelci na Náchodsku nebo v Dolním Ročově u Loun. Zároveň s chválenickým kostelem budoval K. I. Dientzenhofer filiální kostel v Paštikách u Blatné a především [[probošt]]ský [[Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Přeštice)|kostel Nanebevzetí Panny Marie]] v [[Přeštice|Přešticích]]. Jako ložisko kamene pro stavbu chválenického chrámu byl využit nově otevřený lom na Planinách pod Farskou skálou. Základní kámen položil v roce 1747 osobně Heřman Jakub hrabě Černín z Chudenic (1706–1784). Pro hypotézu, že autorem stavby je mistr Dientzenhofer, neexistovaly dlouho žádné konkrétní důkazy. Dokonce panoval názor, že autorem je některý z domácích stavitelů, kteří se nechali Dientzenhoferem inspirovat. Teprve v letech 1941—1942 byly zásluhou úředníka Votěcha Šarocha objeveny dokumenty někdejšího šťáhlavského zámeckého archivu a spolu s nimi i staré zádušní účetní knihy chválenického kostela. V těchto knihách je v souvislosti se stavbou kostela Kilián Ignác Dientzenhofer (1690–1751) zmíněn hned dvakrát. Kilián Ignác Dientzenhofer během výstavby kostela, koncem roku [[1751]], zemřel. Jeho smrt přišla jen několik měsíců před dokončením chrámu sv. Martina. Není jasné, kdo poslední práce na stavbě řídil. Někdy se spekuluje o osobě architekta [[Anselmo Lurago|Anselma Luraga]]. K tomuto tvrzení však neexistuje žádný důkaz v podobě archivního pramene.<ref>{{Citace elektronického periodika▼
=== Autorství Kiliána Ignáce Dientzenhofera ===
▲V době výstavby nového chválenického kostela v roce 1747, byly Chválenice největší a nejvýznamnější farností na šťáhlavsko-nebílovském panství. Hrabě Heřman Jakub Černín z Chudenic se rozhodl svěřit přípravu a realizaci projektu nejvýznamnějšímu staviteli českého baroka, Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi. Vznikl tak kostel podobný monumentálním chrámům v Červeném Kostelci na Náchodsku nebo v Dolním Ročově u Loun. Zároveň s chválenickým kostelem budoval K. I. Dientzenhofer filiální kostel v Paštikách u Blatné a především [[probošt]]ský [[Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Přeštice)|kostel Nanebevzetí Panny Marie]] v [[Přeštice|Přešticích]]. Jako ložisko kamene pro stavbu chválenického chrámu byl využit nově otevřený lom na Planinách pod Farskou skálou. Základní kámen položil v roce 1747 osobně Heřman Jakub hrabě Černín z Chudenic (1706–1784). Pro hypotézu, že autorem stavby je mistr Dientzenhofer, neexistovaly dlouho žádné konkrétní důkazy. Dokonce panoval názor, že autorem je některý z domácích stavitelů, kteří se nechali Dientzenhoferem inspirovat. Teprve v letech 1941—1942 byly zásluhou úředníka Votěcha Šarocha objeveny dokumenty někdejšího šťáhlavského zámeckého archivu a spolu s nimi i staré zádušní účetní knihy chválenického kostela. V těchto knihách je v souvislosti se stavbou kostela Kilián Ignác Dientzenhofer (1690–1751) zmíněn hned dvakrát. Kilián Ignác Dientzenhofer během výstavby kostela, koncem roku [[1751]], zemřel. Jeho smrt přišla jen několik měsíců před dokončením chrámu sv. Martina. Není jasné, kdo poslední práce na stavbě řídil. Někdy se spekuluje o osobě architekta [[Anselmo Lurago|Anselma Luraga]], který dokončil řadu Dientzenhoferových staveb.
| příjmení = Sankot
| jméno = Jiří
Řádek 169 ⟶ 165:
| datum přístupu = 14. 1. 2018
}}</ref>
<br />
[[Soubor:Kostel bez barvy – Chválenice.png|náhled|280x280pixelů|Rekonstrukce původní podoby kostela sv. Martina ve Chválenicích z let 1752–1814. Vyšší báň zanikla v roce 1814, sanktusní vížka v roce 1919.]]
=== Původní vzhled barokního kostela ===
Hlavní věž kostela svatého Martina byla pravděpodobně původně kryta vysokou bání, která vzala za své při vichřici v roce 1814. Její zmenšenou podobu ještě dlouho připomínala báň [[Sanktusník|sanktusové]] věžičky, snesené roku 1919. Od roku 1814 má chválenický kostel dnešní, podsaditější báň. Obě věže, velká a sanktusová, byly původně kryty šindelem. Teprve po požáru v roce 1912 byla velká věž opatřena plechovou krytinou. Stěny kostela byly původně čistě bílé – přesně tak, jak to žádala móda přicházejícího klasicismu. V roce 1780 věnoval Heřman Jakub Černín z Chudenic do chválenického kostela téměř nový dřevěný oltář, původem z kaple nebílovského zámku. Hlavní oltář zůstával původně přírodní a nenatřený. Teprve v roce 1829 byl oltář neznámým umělcem z Prahy natřen bílou barvou a pozlacen. Podoba a autor nejstaršího oltářního obrazu nejsou známí. Roku 1873 byl na hlavní oltář umístěn obraz svatého Martina od pražského akademického malíře Josefa Hellicha. Tento obraz, který můžeme vidět na nejstarších fotografiích, je od čtyřicátých let 20. století umístěn ve filiálním kostele v Žákavě. V roce 1942 byl totiž ve Chválenicích instalován dnešní oltářní obraz od akademického malíře Jiřího Jelínka. Stejný autor upravil hlavní oltář hnědým mramorováním do dnešní podoby. Mobiliář kostela je většinou novější. Obrazy zdobící postranní oltáře pocházejí od malíře Josefa Hellicha a vznikly ve druhé polovině 19. století. Také kazatelna pochází z roku 1884. Varhany z poloviny 18. století byly roku 1912 zničeny vodou při hašení požáru. Dnešní varhany tak pocházejí až z roku 1916.
<br />
=== Inspirace pro další barokní stavitele ===
Autoři některých prací publikovaných na internetu zmiňují inspiraci, kterou pro stavitele kostelů v jejich okolí představoval Dientzenhoferův projekt farního chrámu sv. Martina ve Chválenicích. Inspirace je patrná především v případě farního kostela sv. Jakuba Většího v [[Sedlice (okres Strakonice)|Sedlici]] u Blatné. V letech 1747–1752 jej postavil černínský baumistr Václav Jermář. Pocházel z nedalekých Šťáhlav a jeho otec Jakub Jirmář, zednický mistr, byl pověřován stavebními pracemi při chválenickém kostele a na faře. Další stavbou vykazující známky inspirace chválenickým kostelem je [[Kostel svatého Prokopa (Sobčice)|chrám sv. Prokopa]] v [[Sobčice|Sobčici]] na Jičínsku od [[Antonín Schmidt (architekt)|Antonína Schmidta]].
<br />
[[Soubor:MG 7761-Chválenice 2015.jpg|náhled|280x280pixelů|Výzdoba od ak. malíře Jiřího Jelínka]]
=== Výzdoba akademického malíře Jiřího Jelínka ===
Akademický malíř Jiří Jelínek dotvořil v roce 1942 interiér chrámu malbou nástropních fresek. Stěny byly zároveň vytónovány jemnými odstíny světlých barev, což umožnilo neobyčejně vyniknout detailům architektonického členění stěn, [[pilastr]]ům, a jejich umně komponovaným hlavicím, římsám a okenním i nástropním pásům. Jakousi korunu interiéru kostela vytvořila Jelínkova malba v nejvyšší části lodi, znázorňující patrony všech kostelů farnosti a další české patrony, utíkající se pod ochranu Panny Marie, trůnící uprostřed v nejvyšší části klenby. Ve čtyřech rozích malby jsou vyobrazeny kostely farnosti: chválenický, nezvěstický, žákavský a barokní kaple svatého Vojtěcha na Planinách.
<br />
=== Významní patroni kostela svatého Martina ===
Řádek 189 ⟶ 194:
| datum přístupu = 14. 1. 2018
}}</ref>
<br />
[[Soubor:Chválenice 2013–zvon Martin.jpg|náhled|280x280pixelů|Instalace zvonu Martin 9. 11. 2013]]
Řádek 202 ⟶ 209:
| datum přístupu = 14. 1. 2018
}}</ref> Teprve v roce 2013 se podařilo obstarat pro kostel svatého Martina obstarat dnešní zvony Martin a Václav, pocházející z dílny paní Tomáškové-Dytrychové v [[Brodek u Přerova|Brodku u Přerova]].
<br />
== Nejmladší dějiny ==
| |||