Řád Františka Josefa: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Úpravy popisek značka: editace z Vizuálního editoru |
Doplnění dějin řádu. značky: odkaz do cizojazyčné Wikipedie editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 35:
5) rytíř
K řádu byl formálně (nikoli ale oficiálně) přičleněn i [[Civilní záslužný kříž|Záslužný kříž]] o čtyřech (později šesti) stupních (zlatý Záslužný kříž s korunou, zlatý Záslužný kříž, stříbrný Záslužný kříž korunou, Záslužný kříž, železný Záslužný kříž s korunou, železný Záslužný kříž), který mohl být na rozdíl od řádu udílen i ženám.
== Udílení řádu ==
Stuha řádu byla původně jen malinově červená, ale od 14. října 1914 mohl být řád udílen i za válečné zásluhy a to na stuze červeno-bíle šrafované (tzv. stuha [[Vojenský záslužný kříž (Rakousko)|Vojenského záslužného kříže]]). Od 13. prosince 1916 mohly být ke všech třídám řádu přidány meče za válečné hrdinství. Podle nejvyššího rozhodnutí císaře Karla I. ze 17. února 1918 bylo umožněno za zvláštní zásluhy udílet komturský, důstojnický a rytířský kříž i podruhé. Civilní nositelé řádu mohli při každodenním nošení použít řádovou miniaturu zavěšenou v knoflíkové dírce na zvláštních ozdobných řetízcích, které si lišily podle jednotlivých tříd.▼
Již krátce po svém založení se tento řád stal nejčastěji udílenou dekorací podunajské monarchie a pouze v letech 1859, 1866 a 1878 byl početně výrazně přečíslen III. třídou řádu Železné koruny, která se na rozdíl od řádu Františka Josefa udílela i za statečnost v boji. V této době totiž řád Františka Josefa neměl válečnou dekoraci a v souvislosti s bojovými operacemi jej získávali pouze příslušníci logistických složek armády – lékaři, zvěrolékaři, vojenští úředníci, ženisté, trén a duchovní, stejně jako zaměstnanci železnic a telegrafů, tedy organizací důležitých pro přesun vojsk a materiálu. Ve srovnání se staršími řády (zejména [[Císařský rakouský řád Leopoldův|Leopoldovým řádem]] a [[Řád železné koruny|Řádem železné koruny]]) byla jeho prestiž poměrně dlouho nižší a to nejen díky pozdnímu datu založení. Na rozdíl od nich totiž svému nositeli nepřinášel žádná privilegia (především právo na udělení šlechtictví) a tento stav trval až do zrušení tzv. nobilitačních paragrafů těchto řádu roku 1884.
== Vzhled řádu ==
Odznakem je zlatý, červeně smaltovaný [[tlapatý kříž]], převýšený císařskou korunou. Kříž je položen na černě smaltovaném rakouském orlovi, který drží v zobácích zlatý řetěz s heslem císaře Františka Josefa '''VIRIBUS UNITIS''' ''(Společnými silami)'' překrývající dolní rameno kříže. V bílém středovém medailonu se nachází zlaté iniciály zakladatele, na zadní straně pak letopočet '''1849'''. K řádu patřily i řetízky, které se nosily k civilnímu oděvu. Velkokříž byl tvořen střídajícím se císařským orlem s korunovanou iniciálou, komtur orlem s císařskou korunou a rytíř pak bílými medailonky s iniciálou a korunou. Hvězda je osmícípá a brilantující s řádovým odznakem na středu. Hvězda [[komtur]]a je totožná, jen o něco menší.
▲Stuha řádu byla původně jen malinově červená, ale od 14. října 1914 mohl být řád udílen i za válečné zásluhy a to na stuze červeno-bíle šrafované (tzv. stuha [[Vojenský záslužný kříž (Rakousko)|Vojenského záslužného kříže]]). Od 13. prosince 1916 mohly být ke všech třídám řádu přidány meče za válečné hrdinství. Podle nejvyššího rozhodnutí císaře Karla I. ze 17. února 1918 bylo umožněno za zvláštní zásluhy udílet komturský, důstojnický a rytířský kříž i podruhé. Civilní nositelé řádu mohli při každodenním nošení použít řádovou miniaturu zavěšenou v knoflíkové dírce na zvláštních ozdobných řetízcích, které si lišily podle jednotlivých tříd.
== Dělení ==
Řádek 54 ⟶ 55:
== Významní nositelé ==
Roku 1853 byl jako mimořádné ocenění udělen vídeňskému měšťanovi [http://www.novanobilitas.eu/rod/ettenreich Josefu Ettenreichovi] a pobočníkovi císaře hraběti [[:en:Maximilian_Karl_Lamoral_O'Donnell|Maximilianu O´Donnelovi]], kteří 18. února téhož roku zachránili Františku Josefovi I. život při [[Atentát na Františka Josefa I.|atentátu]].K významným nositelům řádu z českého prostředí patřili například historik [[Jaroslav Goll]], politik a ministr [[Antonín Randa]], vynálezce [[František Křižík]], baron [[František Ringhoffer II.]] (všichni II. třída), vědec [[Johann Gregor Mendel]], vydavatel [[Jan Otto]] (III. třída), heraldik a historik [[August Sedláček]] (IV. třída) a dále malíř [[Alfons Mucha]], sochar [[Josef Myslbek|Josef V. Myslbek]], malíř [[Joža Uprka|Joža Úprka]], herec [[Eduard Vojan]], spisovatel [[Alois Jirásek]]<ref>Řád mu byl udělen dne 30. 11. 1898 → VORLÍČKOVÁ, Marie. Tou cestou jsem šel: nástin životopisu Aloise Jiráska. 3. díl : V Praze. In: MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. ''Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 3.'' Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1998. 245 s. ISBN 80-86117-12-X. [Práce M. Vorlíčkové je otištěna na str. 3–210; viz str. 16.]</ref>, právník [[Augustín Ráth]], ředitel a prokurista Ringhofferovy firmy [[František Adolf Hering]] (V. třída).<ref>{{citace monografie | příjmení = Koláčný | jméno = Ivan | titul = Řády a vyznamenání Habsburské monarchie | vydavatel = Elka Press | místo = Praha | rok = 2006 | isbn = 80-85983-71-0 | strany=122-123}}</ref>
== Galerie ==
Řádek 70 ⟶ 71:
* STOLZER, Johann – STEEB, Christian (Hrsg.), ''Österreichs Orden vom Mittelalter bis zur Gegenwart'', Graz 1996, ISBN 3-201-01649-7.
*ŽUPANIČ, Jan, Nová šlechta Rakouského císařství, Praha 2007, ISBN 80-86781-08-9.
*POUZAR, Vladimír, ''Rok 1848, přelom v udělování rakouských záslužných řádů'', Heraldická ročenka 2006, s. 149-162.
*{{citace monografie | příjmení = Měřička | jméno = Václav | titul = Orden und Ehrenzeichen der Österreichisch-Ungarischen Monarchie | místo = Vídeň | rok = 1974}}
* {{citace monografie | příjmení = von Procházka | jméno = Robert Freiherr | titul = Österreichisches Ordenshandbuch | místo = Mnichov | rok = 1979}}
| |||