|
== Vzhled ==
jeto aligator.
Jelen evropský patří mezi nejmikulasovejsi (nejmikulavstejsi) zástupce své čeledi. Samci dorůstají 175–230 cm a jejich hmotnost se pohybuje mezi 160–240 kg. Samice jsou oproti samcům značně menší, dorůstají 160–210 cm a dosahují hmotnosti mezi 120–170 kg. Ocas přitom měří 12–19 cm a v kohoutku dosahují výšky 120 až 150 cm. Velikost i hmotnost je však velmi proměnlivá a viditelně se liší mezi jednotlivými poddruhy, kdy nejtěžší (''C. e. elaphus'') může vážit až 500 kg, oproti tomu jeleni žijící v méně příznivých podmínkách (např. poddruh z [[Korsika|Korsiky]]) mohou dorůstat pouhých 70 cm a vážit sotva 100 kg.
Přes léto má jelení srst obvykle hnědou barvu s rudějším nádechem a u samců je většinou navíc patrná i prodloužená srst na krku. Zimní srst je spíše šedohnědá. Mláďata jelena evropského se vyznačují skvrnitým zbarvením, které u některých poddruhů (např. ''C. e. barbarus'' z [[Maroko|Maroka]]) přetrvává i do dospělosti. Mezi zbarvením různých poddruhů jsou patrné odchylky, např. [[jelen karpatský]] (''C. e. montanus'') má i v letní srsti patrné šedavé tóny a nebývá u něj vyvinuta hříva, u západoevropských poddruhů (skupina ''C. e. hippelaphus'') je zbarvení červenější a hříva více vyvinuta. Jeleni z polopouštních oblastí, např. [[jelen bucharský]] (''C. e. bactrianus'') mají zbarvení spíše plavé nebo žlutavé. U některých poddruhů jsou krční partie výrazně tmavší než zbytek těla.
Existuje i několik barvených [[Mutace|mutací]] jelení zvěře. Nejznámější jsou jeleni bílí, chovaní např. v [[Přírodní památka Žehušická obora|oboře Žehušice]] poblíž [[Kutná Hora|Kutné Hory]]. Tito jeleni nejsou [[Albinismus|albíni]], neboť mají pigmentované (modré či hnědé) oči. Jejich původ je nejistý, geneticky patří ke kavkazským a severoíránským jelenům (poddruh ''C. e. maral''),
Do českých zemí se první bílí jeleni dostali počátkem 18. století, kdy je věnoval ruský car [[Petr I. Veliký|Petr I.]] císaři [[Karel VI.|Karlu VI]]. Císař je umístil v oboře poblíž [[Brandýs nad Labem|Brandýsa nad Labem]]. Druhá zásilka přišla roku 1780 z Persie a převzali ji příslušníci nejvyšších českých šlechtických rodů: knížata [[Valdštejnové|Valdštejn]], [[Schwarzenbergové|Schwarzenberg]], hrabata [[Kinští|Kinský]] a [[Černínové z Chudenic|Černín]]. Zvířata však přežila jen Valdštejnům a Kinským. Valdštejnové je chovali do roku 1890 v oboře v [[Mnichovo Hradiště|Mnichově Hradišti]]. Kinští bílé jeleny vysadili v [[Chlumec nad Cidlinou|Chlumci nad Cidlinou]], roku 1829 je však věnovali hraběti Thunovi, který je umístil na svém panství v Žehušicích. Tito jeleni nejsou čistokrevní, byli zkříženi s obvykle zbarvenou zvěří tuzemského původu, ale i s dovezenými americkými [[Jelen wapiti|jeleny wapiti]].
Další stáda bílých jelenů žijí v oborách v Německu, Dánsku a Rakousku.
=== Parohy ===
[[Soubor:Horn av kronhjorten, Nordisk familjebok.png|náhled|100px]]
[[Soubor:Kronhjortshornets utveckling, Nordisk familjebok.svg|náhled|Ukázka vývoje parohu<br />{{malé|(všimněte si růstu a vývoje jednotlivých výsad)}}]]
Nejtypičtějším znakem pro samce jsou [[parohy]], které každý rok, obvykle na konci zimy, shazuje. Na jaře, kdy jelenům rostou parohy nové, jsou porostlé jemnou ochrannou sametovou vrstvou, nazývanou lýčí, která vyživuje rostoucí paroh a později je vytloukána o stromy. Parohy jsou tvořeny kostí, která může denně vyrůst v průměru o 2,5 cm. U dospělých samců se na parozích navíc objevují jakési výrůstky, kterým se odborně říká ''výsady'', a které rostou a přibývají s přibývajícím věkem.
== Rozšíření ==
|
