Změny

'''Myoskeletální medicína''' (lat. ''myos'' = [[sval]], ''skeleton'' = [[kostra|kostra)]] se zabývá diagnostikou a neoperační léčbou [[páteř]]e, [[kloub]]ů a měkkých tkání, které mají souvislost s pohybovým aparátem člověka.<ref name="MarieHasikova"/> Svými vyšetřovacími postupy myoskeletální medicína odhaluje různé příčiny bolestí či problémů hybnosti v oblasti páteře, kloubů, [[Sval|svalů]], [[Šlacha|šlach]], [[Fascie|fascií]] aj. Je metodou volby např. v rannýchraných stádiích [[Artróza|kloubních artróz]], [[Manipulační terapie|blokád]], svalové ztuhlosti a [[Svalová dysbalance|dysbalance]], adheze měkkých struktur aj. Poruchy a bolesti často efektivně odstraňuje.<ref name="MarakRadovan"/><ref name="LekariONLINE"/> Nepopírá své profesní meze a potřebu operačních zákroků, např. při indikaci kloubních protéznáhrad (aloplastik).

Významné místo v myoskeletální medicíně si získala tzv. [[Pražská myoskeletální škola]],<ref name="LekariONLINE" /> zejména neurolog a fyzioterapeut [[Karel Lewit|Karel Lewit.]] Ten, spolu s [[Vladimír Janda|Vladimírem Jandou]], [[Jan Jirout|Janem Jiroutem]] a [[František Véle|Františkem Vélem]], stanovil funkční diagnostiku a navrhl ucelený přístup, jímž se myoskeletální medicína odlišuje např. od klasických masáží.

Za účelem stanovení diagnózy myoskeletální medicína používá pohovor s pacientem, aspekci, palpační vyhmatávání a erudované, funkční myšlení terapeuta. Ten by měl být vysokoškolsky vzdělán a dobře obeznámen s anatomicko -[[Anatomie|anatomickými]], [[Kineziologie|kineziologickými]], [[Neurologie|neurologickými]] a jinými složkami [[Pohybová soustava|pohybového aparátu]]. Zobrazovacím metodám (RTG, CT, MRI) myoskeletální medicína přisuzuje jejich význam, nicméně vidí i jejich omezení., Nezřídkanezřídka totiž nekorelují s popisem pacientových problémů a pacienti bývají léčeni neúspěšně a neúčelně.

{{Citát v rámečku|„Víte, dnes jsme v zajetí zobrazovacích metod. Ale jemná, vycvičená ruka, ta je nenahraditelná… A to je požehnání i prokletí – ty zobrazovací metody jsou prostě líp honorované. A taky operace… Ukážete doktorům na bolavé místo a už si brousej skalpely.“ ''Z rozhovoru s Karlem Lewitem, Dobřichovice''}}

Lékaři a [[Fyzioterapie|fyzioterapeuti]] si vedou záznamy o postupu léčby, která bývá často kontinuální. Při svých [[Kineziologie|kineziologických vyšetřeních]] by měli věnovat pozornost pacientovu popisu problému, zjišťovat, zda jejich nálezy tomuto popisu odpovídají, určují, zda problémy jsou rázu funkčního (špatná postura, nesprávné pohyby) či strukturálního ([[Kloub|blokády kloubu]], [[Svalová dysbalance|svalové dysbalance]], spazmy, "[[Postizometrická relaxace svalů|trigger pointy]]") a průběžně posuzují, zda jsou jimi volené terapie úspěšné. Pro [[Manipulační terapie|léčbu]] používají širokou paletu terapií -: jemné trakce, [[Postizometrická relaxace svalů|postizometrickou relaxaci svalů]], měkké techniky, [[Manipulační terapie|manipulaci a mobilizaci kloubů]], protažení fascií, posun hlubokých tkání, [[masáž]], specifická tělesnáléčebná cvičení aj. Na rozdíl od plošně působících léků a mastí tak myoskeletální medicína odstraňuje strukturální příčiny bolestí. Za důležitou podmínku úspěchu považuje pacientovu spolupráci:, doporučuje cvičení na daný problém a vede pacienta k osvojení si správných pohybových vzorců. Cílem je pacientovapacientův bezbolestnábezbolestný a hladká pohybováhladký aktivitapohyb nebo alespoň minimalizace bolesti.<ref name="LekariONLINE" />

[[Kategorie:Lékařství|Rehabilitační lékařství]]