Otevřít hlavní menu

Změny

Velikost nezměněna, před 3 měsíci
Verze 17254107 uživatele 2A02:AB04:2C2:2200:8428:F5B3:ACE8:FD57 (diskuse) zrušena Myslíte, že můžete rozhodnout, co je "nepotřebné"?
Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939 učil na gymnáziu a vydal několik knížek jako přípravu pro budoucí studenty university; koncem války byl nasazen na stavbě. V roce [[1945]] se vrátil na UK, ale už roku 1949 ji musel opustit a krátce přednášel v Brně. Od roku 1950 pracoval v Ústavu T. G. Masaryka, pak ve Výzkumném ústavu pedagogickém, kde připravoval první vydání Komenského ''Všenápravy''. Od roku [[1964]] byl editorem ve Filosofickém ústavu AV, absolvoval přednáškové pobyty ve Francii, v Belgii a v Německu, roku [[1968]] se podruhé vrátil na UK, byl jmenován [[profesor]]em, ale roku 1972 byl penzionován. Roku 1971 získal [[čestný doktorát]] Technické univerzity v [[Cáchy|Cáchách]], nedostal však povolení k vycestování. Roku [[1973]] odjel na mezinárodní filozofický kongres ve [[Varna|Varně]], jeho vystoupení však bylo přerušeno a měl pak zákaz cestovat i publikovat. Jeho přednášky v bytových seminářích byly významnými událostmi jinak vcelku šedého kulturního života 70. let.
 
V&nbsp;roce 1976 organizoval petici za propuštění mladých hudebníků kapely [[The Plastic People of the Universe|Plastic People]] a stal se (spolu s&nbsp;[[Václav Havel|Václavem Havlem]] a [[Jiří Hájek|Jiřím Hájkem]]) jedním z&nbsp;[[Seznam mluvčích Charty 77|prvních mluvčích]] [[Charta 77|Charty 77]] (1.&nbsp;ledna 1977). Občanské angažmá v „Chartě 77“ mu jistě ukrátilo život a zároveň získalo určitou proslulost, zejména v zahraničí.<ref name=reflex>{{Citace periodika | příjmení = Sokol | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Sokol | titul = Jan Patočka a ''CHARTA 77'' | periodikum = Reflexe | odkaz na periodikum = Reflexe (časopis) | rok = 2007 | číslo = 32 | strany = 15 | issn = 0862-6901 }}</ref>
 
Svými posledními texty k&nbsp;Chartě 77 jí vtiskl výrazný občanský a mravní charakter (v&nbsp;duchu své vlastní filosofie). Již 5. ledna a šestkrát mezi 10. a 17. lednem byl dlouze vyslýchán [[Státní bezpečnost|StB]]. Další mnohahodinový výslech podstoupil 3. března po setkání s&nbsp;[[Seznam ministrů zahraničí Nizozemska|nizozemským ministrem zahraničí]] [[Max van der Stoel|Maxem van der Stoelem]], k němuž došlo 1. března. Po tomto posledním vyčerpávajícím výslechu byl v noci hospitalizován s podezřením na infarkt a v nemocnici posléze zemřel na [[Cévní mozková příhoda|mozkovou mrtvici]], k níž u něho došlo v noci z 10. na 11. března.<ref>{{Citace monografie