Auschwitz: Porovnání verzí

| poznámky = Německý nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor (1940-1945)

}}

 

 

První tábor byl Německem zřízen na základě příkazu [[Heinrich Himmler|Heinricha Himmlera]] ze dne 27. dubna 1940. Původně byl určen pro [[Poláci|Poláky]] (inteligence, odbojáři), ale v létě roku 1941 nacisté rozhodli, že zde bude probíhat [[konečné řešení židovské otázky]] ([[holokaust]]).

Velitel tábora, [[Rudolf Höss]] (či Rudolf Höß), při [[Norimberský proces|norimberských procesech]] uvedl, že v Auschwitzu zemřely více než tři miliony lidí. Podle Státního muzea Auschwitz-Birkenau však v tomto táboře zahynulo 1,1 milionu lidí,<ref name="harmon-drobnicki">Brian Harmon, John Drobnicki, [http://nizkor.org/features/techniques-of-denial/appendix-2-01.html Historical sources and the Auschwitz death toll estimates], [http://nizkor.org ''The Nizkor Project'']</ref><ref>Piper, Franciszek & Meyer, Fritjof. [http://en.auschwitz.org.pl/m/index.php?option=com_content&task=view&id=334&Itemid=8 „Die Zahl der Opfer von Auschwitz. Neue Erkentnisse durch neue Archivfunde“] {{Wayback|url=http://en.auschwitz.org.pl/m/index.php?option=com_content&task=view&id=334&Itemid=8 |date=20110521083735 }}, ''Osteuropa'', 52, Jg., 5/2002, pp. 631–641, (review article).</ref> z nichž přibližně 90 % byli [[Židé]] prakticky ze všech evropských států.<ref name="Piper62">Piper, Franciszek Piper. „The Number of Victims“ in Gutman, Yisrael & Berenbaum, Michael. ''Anatomy of the Auschwitz Death Camp'', Indiana University Press, 1994; this edition 1998, p. 62.</ref> Většina obětí byla zavražděna v [[Plynová komora|plynových komorách]] areálu Auschwitz II plynem [[Cyklon B]]{{Doplňte zdroj}}; smrt ostatních byla způsobena systematickým hladověním, nucenými pracemi, absencí zdravotní péče, individuálními popravami a pseudolékařskými experimenty.

 

 

== Tábory ==

 

Mimo hlavní tři tábory existovalo přibližně 40 [[pobočné tábory KL Auschwitz-Birkenau|pobočných táborů]], z nichž se některé nacházely až desítky kilometrů od hlavních táborů, jejichž obsazenost se pohybovala od několika desítek po několik tisíc osob.<ref name="Gutman17">Gutman, Yisrael. „Auschwitz—An Overview“ in Gutman, Yisrael & Berenbaum, Michael. ''Anatomy of the Auschwitz Death Camp'', Indiana University Press, 1994; this edition 1998, p. 17.</ref>

Stejně jako všechny [[Nacismus|nacistické]] koncentrační tábory, byly i tábory komplexu Auschwitz spravovány nacistickou ozbrojenou organizací [[Schutzstaffel|SS]]. Velitelem tábora byl do léta 1943 [[Obersturmbannführer]] SS [[Rudolf Höss]], jehož poté ve funkci nahradili [[Arthur Liebehenschel]] a [[Richard Baer]]. Höss o chodu tábora podal detailní popis během poválečných [[Norimberský proces|norimberských procesů]] a ve své autobiografii. Byl oběšen 16. dubna 1947 naproti krematoriu v táboře Auschwitz I. Deník Rudolfa Hösse, sepsaný během zajetí po válce,<ref>Höss, R.: Velitelem v Osvětimi, Academia 2006, {{ISBN|80-200-1471-3}}.</ref> se stal předlohou pro román ''[[Smrt je mým řemeslem]]'' [[Robert Merle|Roberta Merleho]].<ref>Merle, R.: Smrt je mým řemeslem, Naše vojsko 2005, {{ISBN|80-206-0768-4}}.</ref>

 

{{Podrobně|Koncentrační tábor Auschwitz I}}

=== Založení ===

Tábor byl založen na základě rozkazu [[Heinrich Himmler|Heinricha Himmlera]] ze dne [[27. duben|27. dubna]] [[1940]] v bývalých kasárnách rakouské a později polské armády. O dva dny později byl post velitele svěřen [[Rudolf Höss|Rudolfu Hössovi]].<ref>Czech, D.: Kalendarz wydarzeń w KL Auschwitz, Oświęcim 1992, s. 11.</ref> 30. dubna přijel Höss do Osvětimi a 4. května byl oficiálně jmenován velitelem tábora. Od osvětimského starosty Grünwellera získal k dispozici pro přípravné práce několik [[civilista|civilních]] pracovníků a tři stovky Židů.

 

 

Veliteli tábora byli:

* SS-Sturmbannführer [[Richard Baer]]: 11. května 1944 – leden 1945

 

Pro vybudování prvního provizorního oplocení tábora využilo vedení pracovní oddíl 39 polských vězňů z [[Koncentrační tábor Dachau|koncentračního tábora Dachau]]. Pracovali tam až do [[14. červen|14. června]] [[1940]], kdy byli deportováni zpět do Dachau. Ve stejný den se počet vězňů rozšířil o 728 lidí z prvního transportu z [[Tarnów|Tarnova]] složený hlavně z polských odbojářů a intelektuálů. Dostali táborová čísla 31–758. Současně byla posílena posádka SS o 100 osob.<ref>Czech, D.: Kalendarz wydarzeń w KL Auschwitz, Oświęcim 1992, s. 14–15.</ref> Jelikož budovy budoucího tábora ještě nebyly připraveny, byli tito vězňové dočasně ubytováni v nedaleké budově bývalého Polského tabákového monopolu (''Polski Monopol Tytoniowy''). Na nádvoří budovy, které bylo obehnáno plotem z ostnatého drátu a v jehož rozích byly vystavěny provizorní strážní věže, se konal první apel (nástup) v historii tábora. Po odstěhování vězňů do kmenového tábora byly v této budově nazvané ''Stabsgebäude'' nejprve zřízeny kanceláře táborové administrativy a později ubytovny pro dozorkyně SS, sklad zbraní a prádelna pro SS<ref>http://www.auschwitz.org.pl/new/index.php?language=PL&tryb=news_big&id=1076</ref> (dnes je sídlem vyšší odborné školy<ref>http://www.pwsz-oswiecim.pl/?id=45268&location=f&msg=1&lang_id=PL</ref>). Druhý transport 313 osob, který do tábora přijel [[20. červen|20. června]] [[1940]] byl již ubytován přímo v táboře v bloku č. 2.<ref>Czech, D.: Kalendarz wydarzeń w KL Auschwitz, Oświęcim 1992, s. 16.</ref>

 

 

=== Tábor v dalších letech ===

 

 

=== Zástavba ===

 

Nad vstupní bránou do tábora byl umístěn nápis ''[[Arbeit macht frei]]'' (Práce osvobozuje). V tomto nápisu vytvořeném vězni (pod vedením Jana Liwacze) je jedno z písmen („b“ ve slově Arbeit) obráceně.<ref>http://www.auschwitz.org.pl/new/index.php?language=PL&tryb=news_big&id=909 článek o bráně na stránkách Státního muzea Auschwitz-Birkenau</ref> Podle některých pamětníků tak bylo učiněno úmyslně jako malý akt odboje. Jiní uvádějí, že to byl prostě jen omyl.

 

{{Podrobně|Auschwitz-Birkenau}}

Celým názvem '''Konzentrationslager Auschwitz-Birkenau''', nacistickým krycím názvem '''Arbeitslager Birkenau bei Neuberun, Oberschlesien''' (česky ''Pracovní tábor Březinka u Nové [[Beruň|Beruně]], Horní Slezsko''), v Česku známý také jako '''Osvětim-Březinka''').

 

[[1. říjen|1. října]] [[1941]] byl vytvořen speciální stavební úřad pro výstavbu Březinky (''Sonderbauleitung für die Errichtung eines Kriegsgefangenenlagers der Waffen SS in Auschwitz O/S''), jehož vedoucím byl jmenován SS-Sturmbannführer [[Karl Bischoff]].<ref>Czech, D.: Kalendarz wydarzeń w KL Auschwitz, Oświęcim 1992, s. 91.</ref> Do poloviny října byl vypracován '''první plán výstavby''' tábora.<ref>[http://www.mazal.org/Pressac/Pressac0186.htm plánek z 15.10.1941 v knize Jean-Claude Pressaca: Technique and operation of the gas chambers]</ref> Podle něj měl tábor na rozloze 81 [[hektar|ha]] (720 x 1130 m) pojmout 100 000 vězňů. Měl být rozdělen na tři hlavní části: karanténní tábor (''Quarantänelager'', budoucí úsek BI), tábor I a tábor II (''Lager I, Lager II'', budoucí úsek BII) s celkovým počtem 174 zděných baráků. Hlavní táborová cesta měla vést mezi karanténním táborem a tábory I a II. Počítalo se také s výstavbou [[Vlečka|železniční vlečky]] až do tábora.

 

Práce zahájili [[Sovětský svaz|sovětští]] váleční zajatci společně s pracovními oddíly složenými z ostatních vězňů na podzim roku [[1941]]. Nejprve byli zaměstnáni při rozebírání budov z bývalé vesnice a shromažďování materiálu pro výstavbu baráků (''Abbruchkommando Birkenau''). Další oddíly měly na starost [[meliorace|melioraci]] bahnitého terénu, vytyčení budoucího tábora, stavbu cest a dočasné úzkokolejky pro přivážení materiálu a [[most]]u přes [[Železnice|železniční trať]], oddělující Birkenau od mateřského tábora.<ref>Auschwitz 1940–1945. Węzłowe zagadnienia z dziejów obozu, red. W. Długoborski, F. Piper, sv. I., Oświęcim 1995, s. 64.</ref> Výstavba vlastního tábora byla zahájena od budoucího úseku BIb. Po vzniku několika zděných budov byl tento úsek v [[únor]]u [[1942]] obehnán provizorním plotem z [[ostnatý drát|ostnatého drátu]]. Instalovány byly také jednoduché strážní věže a osvětlení. [[1. březen|1. března]] sem byli natrvalo umístěni sovětští [[válečný zajatec|váleční zajatci]] z mateřského tábora. Od té doby až do [[srpen|srpna]] [[1943]] fungoval tento úsek jako mužský tábor (''Männer Konzentrationslager''). Jedním z prvních transportů, které sem přijely přímo (tedy ne z mateřského tábora), byl transport 1 112 [[Francouzi|francouzských]] [[Židé|Židů]] z [[Compiègne]] [[30. březen|30. března]] [[1942]].<ref>Auschwitz 1940–1945. Węzłowe zagadnienia z dziejów obozu, red. W. Długoborski, F. Piper, sv. I., Oświęcim 1995, s. 68.</ref> Vězni umístění v táboře pracovali při dokončování výstavby tohoto úseku, stejně jako budoucích úseků BIa a BII.

 

'''Druhý plán výstavby''' tábora byl schválen [[Karl Bischoff|Karlem Bischoffem]] [[15. srpen|15. srpna]] [[1942]].<ref>[http://www.geschichteinchronologie.ch/judentum-aktenlage/hol/Pressac_auschwitz-Lagerplaene-gemaess-Gorbatschow-akten.html plán tábora z 15.8.1942]</ref> Podle něj se měl tábor skládat ze čtyř stavebních úseků (''Bauabschnitte'') BI – BIV o celkové rozloze 170 [[hektar|ha]] (720 x 2340 m). Tyto úseky se měly dále vnitřně členit na 6 oddělených částí (kromě již postaveného úseku BI, který měl tyto části pouze 2). Úsek BI (v prvním plánu nazýván jako ''Quarantänelager'') byl plánován pro 20 000 osob, úseky BII-BIV každý pro 60 000, celkem tedy 200 000 vězňů. Úsek BII měl vzniknout sloučením původně plánovaných částí ''Lager I'' a ''Lager II''. Úsek BIII byl později znám jako Mexiko, stavba úseku BIV nebyla nikdy zahájena. V tomto plánu již bylo počítáno také s dvěma [[Krematorium|krematorii]] umístěnými na konci železniční vlečky mezi tábory BI a BII. Celkem mělo být na území tábora vybudováno asi 600 baráků, na nových úsecích měly stát pouze baráky dřevěné.

 

=== Zástavba ===

 

Plán výstavby tábora z [[srpen|srpna]] [[1942]] byl realizován pouze částečně. Výstavba úseku BIV nebyla nikdy zahájena, úsek BIII byl postaven pouze z části. Navíc vznikla dvě krematoria (IV a V), úsek BIIg s 30 baráky-sklady a budova tzv. „Sauny“ určená převážně pro příjem nových vězňů. Do konce války byla zastavěna plocha o rozloze okolo 140 [[hektar]]ů. Celkem bylo postaveno asi 300 budov – vězeňské baráky, hospodářské a kancelářské budovy, latríny, umývárny, lázně, sklady, čtyři krematoria (zrcadlově obrácená Krematoria II/III a IV/V). Vzniklo také 13&nbsp;km odvodňovacích kanálů.<ref>[[Franciszek Piper|Piper, F]].: Zatrudnienie więźniów KL Auschwitz. Organizacja pracy i metody eksploatacji siły oboczej. Osvětim 1981, s. 153–154.</ref>