903
editací
značka: editace z Vizuálního editoru |
značka: editace z Vizuálního editoru |
||
'''Fascie''' (česky: ''povázka'') je mezodermní tkáň fibrózního kolagenu zastoupená v tělech [[Obratlovci|obratlovců]]. Nejznámější typ fascie je blanité pouzdro [[Sval|svalů]]. Tato povrchová fascie plynule přechází do vaziva uvnitř svalu, kde tvoří tvrdší svalová vlákna, vrůstající do šlach svalu a omezující svalové přetažení či přetržení.<ref>VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi (1997)</ref> Fascie jsou tedy zastoupeny jak na povrchu svalů, tak i v jejich hlubokých vrstvách. Oddělují jednotlivé svaly, umožňují jejich vzájemnou kluznost a současně svaly propojují do funkčních pohybových řetězců.<ref>VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi (1997)</ref> Jako tkáň prolínající tělo mohou mít fascie různý tvar, hutnost a objem.<ref>TICHÝ, Miroslav. Funkční anatomie pohybového aparátu (Refit, 1992)</ref> Pro svou mnohočetnou funkci mají někteří fyziologové fascie za jednu z hlavních složek lidské [[Pohybová soustava|pohybové soustavy]] u funkcí jako [[Chůze|lokomoce]], [[Lymfatická soustava|lymfatický oběh]], prokrvení
Hlavním nárokem na fascie je jejich elasticita a posunlivost proti okolním tkáním (svalům, orgánům i kostem).<ref>LEWIT, Karel. Manipulační léčba v rámci léčebné rehabilitace (1990)</ref> Podobně jako ostatní měkké tkáně i fascie podléhají pozvolnému zkracování a pokud nejsou vystavovány rytmickým tahovým změnám, tuhnou a stávají se místem kumulace podkožního tuku omezujícím pohyb. Proces tuhnutí fascií je rozdílný u každého jedince; může být ovlivněn i zánětlivými procesy, nevhodnou výživou apod.
Nejmohutnějšími fasciemi v lidském těle jsou lumbosakrální fascie nad křížovou kostí a fascie postranního svalu stehna (''m. tensor fascie latae'').
Vyšetřením a terapií fascií se zabývá [[myoskeletální medicína]] a [[Manipulační terapie|fyzioterapie]].
|
editací