Fascie: Porovnání verzí

'''Fascie''' (česky: ''povázka'') je mezodermní tkáň fibrózního kolagenu zastoupená v tělech [[Obratlovci|obratlovců]]. Nejznámnější typ fascie je blanité pouzdro [[Sval|svalů]]. Tato povrchová fascie plynule přechází do vaziva uvnitř svalu, kde tvoří tvrdší svalová vlákna, vrůstávrůstající do šlach svalu a omezuje takomezující svalové přetažení či přetržení. <ref>VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi (1997)</ref> Fascie jejsou tedy zastoupenazastoupeny jak na povrchu svalů, tak i v jejich hlubokých vrstvách. OddělujeOddělují jednotlivé svaly, umožňujeumožňují jejich vzájemnou kluznost a současně svaly propojujepropojují do funkčních pohybových řetězců.<ref>VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi (1997)</ref> Jako tkáň prolínající tělo mohou mít fascie různý tvar, hutnost a objem. <ref>TICHÝ, Miroslav. Funkční anatomie pohybového aparátu (Refit, 1992)</ref> Pro tutosvou mnohočetnou funkci mají někteří fyziologové fascie za jednu z hlavních složek lidské [[Pohybová soustava|pohybové soustavy]] prou funkcefunkcí jako [[Chůze|lokomoce]], [[Lymfatická soustava|lymfatický oběh]], prokrvení, trávení apod. <ref>ROLF, Ida P., "Rolfing: reestablishing the natural alignment and structural integration of the human body for vitality and well-being", Healing arts press, Vermont (1977), ISBN 978-089281335-3</ref>

Hlavním nárokem na fascie je jejich elasticita a posunlivost proti okolním tkáním (měkkýmsvalům, orgánům i tvrdýmkostem).<ref>LEWIT, Karel. Manipulační léčba v rámci léčebné rehabilitace (1990)</ref> Podobně jako ostatní měkké tkáně i fascie podléhají zkracování a tuhnutí a pokud nejsou vystavovány rytmickyrytmickým tahovým změnám, tuhnou a stávají se místymístem kumulace podkožního tuku a omezujíomezujícím pohyb. Proces tuhnutí fascií je rozdílný u každého jedince,; může být ovlivněn i zánětlivými procesy v těle, nevhodnou výživou apod.