Verze z 29. 4. 2019, 21:44 editovat Alse96 (diskuse \| příspěvky) 1 editace m →‎Oprava překlepu v názvu státu značky: první editace editace z Vizuálního editoru ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 13. 5. 2019, 21:18 editovat zrušit editaci 2a02:768:8009:c22a:4943:1359:208f:b782 (diskuse) Upravil/a jsem výrazy. značky: editace z Vizuálního editoru editace z mobilu editace z mobilního webu Přejít na další porovnání →
Řádek 2: [[Soubor:Buchdrucker-1568.png\|náhled\|Tisk v 16. století]] '''Knihtisk''' je způsob [[Mechanika\|mechanického]] rozmnožování textu nebo obrazu vytvářející ~~identické~~stejné [[kopie]] [[Grafické techniky\|tiskem z výšky]]. Počátky jeho masového používání k tisku [[kniha\|knih]] spadají na přelom let [[1447]]/[[1448]] a jsou spojeny s osobou [[Johannes Gutenberg\|Johanna Gutenberga]]. Vynález spočíval ve zdokonalení procesu [[sazba\|sazby]] skládané ze sériově odlévaných tiskařských liter. Po polovině 15. století se knihtisk rychle rozšířil po [[Evropa\|Evropě]] a následně do celého světa. Tisky do roku 1500 se nazývají [[inkunábule]]. == Historie vzniku == [[Johannes Gutenberg]] měl mnoho přímých i nepřímých předchůdců, a to jak v Evropě, tak ~~zejména~~ v Asii. Za nejstaršího předchůdce knihtisku lze považovat nejrůznější pečetidla a razítka, jakožto první nástroje pro opakované „psaní“ stejné značky, slova či věty. Z území [[Mezopotámie]], na němž působily kultury sumerská, asyrská a babylonská, se dochovaly známky tiskařské, či spíše razičské činnosti v podobě malých kamenných válečků, kterými se pečetily ještě nevypálené hliněné destičky. Ty pocházejí z doby asi 3000 let př. n. l., stejně jako cihly s tištěnými nápisy ze stejné oblasti. Poměrně známý je tzv. Disk z Faistu z období okolo roku 1600 př. n. l. Je to hliněný kotouč, nalezený roku 1908 na [[Kréta\|Krétě]] v paláci ve [[Faistos\|Faistu]], nesoucí na sobě nápis v hieroglyfickém písmu provedený jednotlivými razidly. Význam textu či textů na disku nebyl dosud rozluštěn. Tisk z výšky se patrně poprvé objevil v [[Čína\|Číně]], kde první deskové tisky vznikly v 9. století. Od 11. století se údajně užívaly i pohyblivé litery. Za jejich vynálezce bývá považován čínský kovář Pi-Sheng. Ten používal ručně vyráběných liter z pálené hlíny, které vysázel na kovovou desku a slepil je voskovým tmelem. Po vyhotovení otisku se deska nahřála, tím tmel povolil a písmena povolila. Poté bylo možno sestavit jiný text a tisknout znovu. Ovšem nedochovaly se ani hliněné litery, ani žádný takto provedený tisk. V [[Korea\|Koreji]] byly vynalezeny trvanlivější litery, do kterých se písmo vyřezávalo negativně. Tímto způsobem vznikl v roce 1234 soubor zákonů ''Sandem Remum'', jejž považujeme za nejstarší knihu tištěnou pohyblivými literami. Nejstarší dochovaný tisk (''[[Kniha Čikči]]'') vznikl v období [[Dynastie Korjo]] v červenci roku [[1377]].<ref name="unesco">[http://portal.unesco.org/ci/en/ev.php-URL_ID=22954&URL_DO=DO_TOPIC&URL_SECTION=201.html Memory of the World]{{Nedostupný zdroj}}, unesco.org, accessed November 2009</ref> Kovové litery z mosazi se však ryly jednotlivě, nepoužíval se [[tiskařský lis]] a technika se nerozšířila, možná proto, že nebyla dostatečně rychlá a na druhé straně nebyla po ní poptávka. Tisklo se dále z dřevěných desek a moderní knihtisk se tak i do východní Asie rozšířil až v 19. století z Evropy. Do [[Evropa\|Evropy]] razítkový tisk ~~příliš~~moc nepronikl. V klášteře Prüfening u [[Řezno\|Řezna]] lze vidět asi nejstarší ukázku této techniky na území Evropy, je zde nápis z roku 1119 pořízený pro zasvěcení kostela svatému Jiří. Nápis byl vytlačen do hliněné desky jednotlivými písmenovými razidly nejspíše z tvrdého dřeva. Další dřevěná razítka jsou z 2. poloviny 13. století z anglických kostelů v [[Birmingham]]u, [[Oxford]]u a [[Surrey]], kde jimi byly pořízeny sakrální nápisy. Razítka se vzácně užívala také k tisku iniciál v některých francouzských rukopisech 13. století. Dalším předchůdcem a inspirací ke knihtisku byly otisky [[dřevořez]]ů užívané původně ke zdobení látek (zejména tapet). Deskové či blokové tisky se v Evropě rozšířily ve [[14. století\|14.]] a [[15. století]], zejména pro tisk obrázků a jednotlivých listů. Nejznámějšími zástupci této produkce jsou hrací karty a tzv. [[svatý obrázek\|svaté obrázky]]. Tisková forma pro celý list nebo stránku byla vyryta do zpravidla dřevěné desky. Tato metoda byla však kvůli jednorázovému využití drahých [[štoček\|štočků]] velmi pracná a nákladná.<ref>''Ottův slovník naučný'', heslo Knihtiskařství. Sv. 14, str. 444.</ref> V Číně, kde byl papír znám již od přelomu 1. a 2. století, bylo mechanické rozmnožování obrazu a textu používáno podstatně dříve. Základy deskotisku zde byly položeny již na konci 6. století. Odtud se tato technologie rozšířila do [[Japonsko\|Japonska]] (8. století) a Koreje (10. století). Dodnes existuje několik exemplářů buddhistického kánonu Dharani-charms, vytištěného v letech 764–770 v Japonsku na papírové svitky, prý v počtu asi milionu kusů a rozesílán všem klášterům a svatyním v zemi. Tyto svitky jsou uznávány za nejstarší tištěné knihy světa.

Knihtisk: Porovnání verzí