Fascie: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Nová stránka: Fascie (česky: povázka) je mezodermní tkáň fibrózního kolagenu zastoupená v tělech obratlovců. Nejznámnější typ fascie je blanité pouzdro svalů. Tato povrchová fa…
 
Bez shrnutí editace
Řádek 1:
'''Fascie''' (česky: ''povázka'') je mezodermní tkáň fibrózního kolagenu zastoupená v tělech [[Obratlovci|obratlovců]]. Nejznámnější typ fascie je blanité pouzdro [[Sval|svalů]]. Tato povrchová fascie plynule přechází do vaziva uvnitř svalu, kde tvoří tvrdší svalová vlákna, která omezují přetažení svalů a jejich přetržení <ref>VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi (Véle1997)</ref> a srůstají se šlachami svalu. Fascie je tedy zastoupena jak na povrchu svalů, tak i v jejich hlubokých vrstvách. Jako tkáň proplétající tělo, oddělující i pojící jeho jednotlivé složky (Rolf)<ref>ROLF, můžeIda mít různý tvarP., hutnost"Rolfing: areestablishing objemthe (Tichý).natural Povrchovéalignment tenkéand fasciestructural oddělujíintegration jednotlivéof svalythe ahuman umožňujíbody jejichfor hladkouvitality kluznostand awell-being", současněHealing hlubokáarts fasciovápress, vláknaVermont svaly(1977), propojujíISBN do978-089281335-3</ref>, funkčníchmůže pohybovýchmít řetězců.různý Protvar, tuto mnohočetnou funkci mají někteří fyziologové fascie za jednu z hlavních složek lidské pohybové soustavyhutnost a funkcí jako lokomoce, lymfatický oběh, prokrvení, trávení apod. (Rolf) objem
<ref>TICHÝ, Miroslav. Funkční anatomie pohybového aparátu (Refit, 1992)</ref>. Povrchové tenké fascie oddělují jednotlivé svaly a umožňují jejich hladkou kluznost a současně hluboká fasciová vlákna svaly propojují do funkčních pohybových řetězců.<ref>VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi (1997)</ref> Pro tuto mnohočetnou funkci mají někteří fyziologové fascie za jednu z hlavních složek lidské pohybové soustavy a funkcí jako lokomoce, lymfatický oběh, prokrvení, trávení apod. <ref>ROLF, Ida P., "Rolfing: reestablishing the natural alignment and structural integration of the human body for vitality and well-being", Healing arts press, Vermont (1977), ISBN 978-089281335-3</ref>
 
Hlavním nárokem na fascie je jejich elasticita a posunlivost proti okolním tkáním (měkkým i tvrdým).<ref>LEWIT, Karel. Manipulační léčba v rámci léčebné rehabilitace (1990)</ref> Podobně jako ostatní tkáně i fascie podléhají zkracování a tuhnutí a pokud nejsou vystavovány rytmicky tahovým změnám, stávají se místy kumulace podkožního tuku a jsou na překážku pohybu. Proces tuhnutí je rozdílný u každého jedince. Může být ovlivněn i zánětlivými procesy v těle, nevhodnou výživou aj.
 
Jedny z nejmohutnějších fascií v lidském těle jsou lumbosakrální fascie nad kostí křížovou a fascie postranního svalu stehna (m. tensor fascie latae). Ty mají význam pro ereismatickou funkci (vzpřímenou polohu) a pokud vlivem nedostatku pohybu a protahování ztuhnou, mohou se podílet na svalových dysbalancích resp. vertebrogenních potížích bederní páteře (zkřížzkřížený syndrom). Vyšetřením a terapií fascií se zabývá myoskeletální medicína a fyzioterapie.