|
| poznámky =
}}
adolf hitler je spermik n.
'''Stoletá válka''' byl konflikt mezi [[Anglie|Anglií]] a [[Francouzské království|Francií]] v letech [[1337]]–[[1453]]. Příčinou byl spor o nadvládu ve [[Vlámsko|Flandrech]] a jihozápadní Francii. Jako záminka posloužilo odmítnutí nástupnictví anglického krále [[Eduard III.|Eduarda III.]] na francouzský trůn.
{{citát|... knížata a baroni, zastavajíce názor, že v tak vznesešeném království nemůže panovat žena, rozhodli pominout nárok královny [[Izabela Francouzská (1295 - 1358)|Isabely]] a jejího [[Eduard III.|syna]] na francouzský dvůr a přenést vládu na Filipa z rodu Valois, což se stalo příčinou nesmírné zhoubné války, jež se pak vedla ve Francii i jinde...|''[[Jean Froissart]]''<ref name="Fross6">{{Citace monografie | příjmení = Froissart | jméno = Jean | odkaz na autora = Jean Froissart | titul = Kronika stoleté války | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 1977 | počet stran = 229 | poznámka = | isbn =|strany =6}}</ref>}}
Mírem z [[Brétigny]] začalo druhé období stoleté války. Na francouzský trůn v roce [[1364]] nastoupil Karel V. a za několik let Francouzi obnovili boje. Teď však už změnili svou taktiku a pod vedením schopného vojáka [[Bertrand du Guesclin|Bertranda z Guesclinu]] vedli malou válku, bránili města a velkým bitvám se opatrně vyhýbali. Tento způsob se jim vyplatil a v roce [[1380]] zůstaly v anglické moci už jen [[Bayonne]], [[Bordeaux]], [[Brest (Francie)|Brest]], [[Cherbourg]] a [[Calais]].
Za vlády Karla V. Francie prosperovala. Král zbavil zemi loupeživých band bývalých žoldnéřů a dal zbourat mnoho hradů, aby se nestaly anglickoupodnikl oporouválečnou výpravu do [[Irsko|Irska]]) a vrátil se z exilu do Anglie. Nařídil,Spojil abyse parlaments zasedalnespokojenými stále,stavy nikoliva jakkdyž dosudse příležitostněRichard vrátil, byl zajat a právozbaven vydávatkrálovské zákonykoruny. vyhradilParlament jenpotom panovníkovi.přijal Podporovalza vědukrále asyna umění,Jana rozšířilz Gentu jako [[PařížJindřich IV. Anglický|Jindřicha IV.]] Na anglický trůn tak v osobě Jindřicha IV. dosedla dynastie Lancasterů. Sesazeného krále Richarda II. popravili (tak, zvelebilaby jeho smrt mohla vypadat jako přirozená) v roce [[Louvre1400]] ave založilvězení několikna zámkůhradě [[Pontefract]].
V roce [[1377]] zemřel v Anglii král Eduard III. a zanechal vládu svému vnukovi, [[Richard II.|Richardu II.]], synovi prince Eduarda. Jeho strýcové [[Jan z Gentu]], [[Lancasterové|vévoda z Lancasteru]], [[Edmund z Cambridge]], [[Yorkové|vévoda z Yorku]] a [[Thomas z Woodstocku]], vévoda z [[Gloucester]]u, uznali mladého krále a svolili k zřízení zvláštní vlády. Období panování Richarda II. však nebylo pokojné. Už v roce [[1381]] musel potlačit lidové povstání, které si pod vlivem [[Jan Wicliff|Jana Wicliffa]] kladlo za cíl rovnost všech stavů. Povstalci se pod vedením [[Wat Tyler|Wata Tylera]] zmocnili [[Tower]]u. Povstání bylo však potlačeno a Wat Tyler zavražděn.
Po porážce povstání Wata Tylera se Richard obrátil proti parlamentu a proti svým strýcům, kteří neustále omezovali jeho moc. Roku [[1389]] se sám chopil plně moci a o osm let později, v roce [[1397]], dal některé své protivníky zajmout a některé i popravit. Omezil moc parlamentu a začal vládnout absolutisticky. V roce [[1399]] zemřel Richardův strýc Jan z Gentu a Richard se zmocnil jeho majetku. Syn Jana z Gentu, Jindřich, využil královu nepřítomnost v Anglii (Richard tehdy podnikl válečnou výpravu do [[Irsko|Irska]]) a vrátil se z exilu do Anglie. Spojil se s nespokojenými stavy a když se Richard vrátil, byl zajat a zbaven královské koruny. Parlament potom přijal za krále syna Jana z Gentu jako [[Jindřich IV. Anglický|Jindřicha IV.]] Na anglický trůn tak v osobě Jindřicha IV. dosedla dynastie Lancasterů. Sesazeného krále Richarda II. popravili (tak, aby jeho smrt mohla vypadat jako přirozená) v roce [[1400]] ve vězení na hradě [[Pontefract]].
Ve Francii od roku [[1380]] vládl syn Karla V. [[Karel VI. Francouzský|Karel VI.]] a pro zemi tehdy nastaly zlé časy. Za mladého panovníka nejprve vládli jeho strýcové. V zemi vypuklo několik povstání; v [[Paříž]]i, ve Flandrech i jinde. Povstání byla potlačena a v roce [[1384]] se vlády ve Flandrech ujal burgundský vévoda [[Filip II. Burgundský|Filip]]. Po získání Flander se začalo Burgundsko Francii stále více odcizovat a vedlo stále nezávislejší politiku.
Nepokojů ve Francii využil nový anglický král [[Jindřich V. Plantagenet|Jindřich V.]], syn Jindřicha IV., a v roce [[1415]] se vylodil v [[Normandie|Normandii]]. Tak začalo třetí a poslední období dlouhého válečného konfliktu. Ještě v tomtéž roce zvítězil Jindřich V. nad šestinásobnou přesilou Francouzů v [[Bitva u Azincourtu|bitvě u Azincourtu]] podobnou taktikou, jakou [[Eduard III]]. a princ Eduard v bitvě u Kresčaku a v [[Bitva u Poitiers (1356)|bitvě u Poitiers]]. Jindřich ovládl celou Normandii a v roce [[1420]] uzavřel s francouzskou královnou [[Isabela Bavorská (1371-1435)|Isabelou]] a novým burgundským vévodou [[Filip III. Burgundský|Filipem Dobrým]] [[Smlouva z Troyes|smlouvu z Troyes]]. Podle ní měl Jindřich V. dostat za manželku dceru [[Karla VI]]. [[Kateřina z Valois (1401-1437)|Kateřinu]] a po tchánově smrti zasednout na francouzský trůn. Syn [[Karel VII. Francouzský|Karel]] měl být z následnictví vyloučen. Tehdy Angličané našli v burgundském vévodovi mocného spojence.
Jindřich se však francouzské koruny nedočkal. V roce [[1422]], jen sedm týdnů před Karlem VI., nečekaně zemřel. Zanechal po sobě devítiměsíčního syna [[Jindřich VI. Anglický|Jindřicha VI.]] Ač nemluvně, byl následník trůnu uznán za krále v Anglii a části Francie severně od [[Loira|Loiry]] a v [[Guyenne]].zajata V Anglii za něho vládl vévoda z GloucesteruBurgunďany a vev Franciiroce jeho[[1431]] strýc,v vévoda z[[Rouen]]u Bedforduupálena.
V ostatních oblastech Francie vládl z města [[Bourges]] syn Karla VI., princ [[Karel VII. Francouzský|Karel z Valois]], devatenáctiletý lenivý mladík, kterému, kvůli jeho sídelnímu městu, Angličané posměšně říkali ''Králík z Bourges''. Proti němu pokračoval ve válce vévoda z Bedfordu, jehož vojska postoupila před Loiru a v roce [[1428]] oblehla [[Orléans]]. Byla to poslední pozice francouzských vojenských sil a strategicky obrovsky důležité město - prolomením francouzsko-anglické hranice na Loiře by už Angličanům nic nebránilo dobýt zbytek Francie. Pod velením známého Dunoise, přezdívaného Bastard Orleánský, se Francouzi bránili až do příchodu posil. Přivedlo je prosté venkovské děvče [[Jana z Arku|Johanka]] a Orléans ji přijal s obrovským nadšením. V roce [[1429]] se jí podařilo Orléans osvobodit, čímž získala svoje ''bojové'' jméno ''Panna Orleánská''. V témže roce byl v [[Remeš]]i, kterou ''Panna'' předtím dobyla, korunován princ Karel francouzským králem, který již Angličany nemohl být nazýván ''Králík z Bourges'', nýbrž minimálně ''Vzdorokrál''.
[[Soubor:Europe in 1430.PNG|náhled|upright|vlevo|Evropa kolem roku [[1430]]]]
Vystoupením Jany z Arku ve stoleté válce se ve větší míře uplatnily lidové síly. Válka proti Angličanům nabyla národního charakteru. Angličané museli náhle čelit potížím ze všech stran. Vztahy s burgundským vévodou se začaly zhoršovat. Jejich vojska ve Francii strádala nedostatkem zásob a posil. Počaly neshody mezi dvěma nejmocnějšími panovníky lancasterské linie, vévodou z Bedfordu a vévodou z Gloucesteru.
Osvobození města Orléans a porážka Angličanů u měst Pataye a Jargeau znamenaly obrat ve válce. Vysoká šlechta však záviděla Janě z Arku její postavení a těžce nesla, že spásu Francii přineslo obyčejné děvče. Jana byla nakonec vyštvána z královského dvora a vrátila se zpět do boje. Při osvobozování [[Compiégne]] byla zajata Burgunďany a v roce [[1431]] v [[Rouen]]u upálena.
V roce [[1435]] bylo svoláno zasedání do města [[Arras]], na které se dostavili vyslanci skoro všech evropských států. Mělo se zde rozhodnout o osudu Francie. Nepřekonatelné rozpory mezi Anglií a Francií však jakékoliv dohodě zabránily. Válka proto pokračovala. Angličané však ztratili svého burgundského spojence. Příklon k Francii znamenal pro Burgundsko zisk mnoha území a lenní nezávislost na francouzském králi až do Karlovy smrti.
* [[1338]] – francouzské loďstvo napadlo a vypálilo anglický přístav Portsmouth
* [[1340]] – Angličané porazili francouzské loďstvo u Sluis, což jim zajistilo dlouhodobou nadvládu nad kanálem [[Lamanšský průliv|La Manche]]
* anglickému králi Eduardovi III.
* [[1345]] – v Gentu byl zavražděn významný spojenec Anglie Jakob van Artevelde
* [[1346]] – bitva u Kresčaku. Anglie porazila Francii, v této bitvě padl Jan Lucemburský, začátek obléhání přístavu [[Calais]]
* [[1347]] – po počátečních bojích se obě strany finančně vyčerpaly, v důsledku čehož uzavřely osmileté příměří, po dlouhodobém obléhání se francouzský přístav Calais vzdal anglickému králi Eduardovi III.
* [[1350]] – po smrti Filipa VI. usedl na francouzský trůn Jan II.
* [[1355]] – konec příměří mezi Anglií a Francií, uzavřeného v roce [[1347]]
* [[1420]] – Jindřich V. uzavřel v Troyes smlouvu s francouzskou královnou Izabelou a burgundským vévodou Filipem Dobrým, která uznávala Jindřicha V. za dědice francouzské koruny
* [[1422]] – smrt Jindřicha V. a Karla VI., válka pokračovala pod vedením Jindřichova bratra, vévody z Bedfordu
* [[1429]] – Jana z Arku osvobodila Orléans a porazila Angličanyzačala uztrácet městasvoje Patayepostavení ve Francii
* [[1431]] – Jana z Arku prohlášena za čarodějnici a upálena v Rouenu, Anglie začala ztrácet svoje postavení ve Francii
* [[1449]] – Normandie znovu dobyta Francouzi
* [[1453]] – konec stoleté války, Angličané ztratili všechna území kromě přístavu Calais
| 