Rytířský turnaj: Porovnání verzí

Přidáno 4 413 bajtů ,  před 1 rokem
přepsání celého úvodu (mj. i doplnění českých dobových názvů turnaje, opraveny mylné informace – i panovníci mohli vyhlašovat turnaje a také to dělali, turnaje obsahovaly i individuální souboje, atd.) & další sloh. úpravy a rozšíření čl.; +obrázky; +ext. odkazy
m (Úprava rozcestníku za pomoci robota: Brnění - změna odkazu/ů na zbroj)
(přepsání celého úvodu (mj. i doplnění českých dobových názvů turnaje, opraveny mylné informace – i panovníci mohli vyhlašovat turnaje a také to dělali, turnaje obsahovaly i individuální souboje, atd.) & další sloh. úpravy a rozšíření čl.; +obrázky; +ext. odkazy)
[[Soubor:Codex Manesse (Herzog) von Anhalt.jpg|náhled|Rytířský turnaj zez spisubásnické sbírky ''[[Codex Manesse]]'', [[fol.]] 17<sup>r</sup> (~[[1305]]). Zápas je veden knížetem Jindřichem I. z [[Anhaltské knížectví|Anhaltu]] (1170–1252); výstroj a výzbroj samozřejmě odpovídá době výmalby, nikoliv době života zobrazeného rytíře]]
'''Rytířský turnaj''' ([[Staročeština|staročesky]] ''kolba'' nebo ''klání'') je [[středověk]]á hra – soutěž, kde se mezi sebou utkávajíjezdecky nebo i pěšmo utkávali [[rytíř]]i, z řad nižší i vyšší [[šlechta|šlechty]], někdy i panovníci. VÚčelem turnaji[[turnaj]]ů bylo většinoujednak každýcvičení účastníkse stejnév vybaveníboji (nejčastějšía jetaké těžképředvedení [[zbroj|brnění]],schopností dřevěnéa [[kopí]]statečnosti před přihlížejícím obecenstvem a [[štít]])zejména dámami, nakteré kterémpo skončení vyobrazenýodměnily svůjvítěze [[erb]]symbolickým věnečkem se závojem a/nebo hmotným darem. Často se také na soutěžící uzavíraly sázky, které mnohdy převyšovaly i výhru pro vítěze. Sázek(sázek využívali i rytíři).
 
Ačkoliv různé typy bojových her a regulovaného soupeření měly v dějinách v podstatě všechny civilizace, „klasické“ jízdní turnaje byly úzce navázány na šlechtickou rytířskou kulturu a jako takové rozšířeny jen v [[Evropa|Evropě]], a to její [[Západní křesťanství|západokřesťanské]] části, ovšem s řadou historicko-kulturně daných výjimek (třeba [[Island]], [[Norsko]], [[Švédsko]] s [[Finsko|Finskem]] nebo [[Irsko]] plně rozvinuté rytířství, a tedy ani turnaje, nepoznaly) anebo naopak zeměpisných přesahů (západní rytíři zrealizovali „kulturní vývoz“ do [[Křižácké státy|křižáckých států]] [[Palestina|Palestiny]], [[Kypr]]u či [[Pobaltí]], rytířství a turnaje také převzaly [[Bosna (historická země)|Bosna]], [[Malá Arménie]] či [[Černá Rus|Černá]] a [[Bílá Rus]] – se Západem těsně sousedící oblasti [[Východní křesťanství|východokřesťanské]]).
Ještě dnes se někdy pořádají rytířské [[turnaj]]e, většinou však už nejde o opravdový turnaj, ale jen o předem nacvičené představení určené pro pobavení diváků na různých kulturních a společenských akcích.
 
Éra pořádání turnajů, jednoho ze symbolů středověku, spadá do poloviny [[12. století]] až konce [[16. století|století 16.]] (úplně poslední turnaj, ve formě klání, se konal r. [[1625]] v [[Anglické království|Anglii]] při příležitosti oslav svatby nového krále [[Karel I. Stuart|Karla I.]]), přičemž však v posledním století své existence se turnaje stávaly čím dál tím více vyžilou, exotickou zábavou, spíše manýrou, v níž již nešlo o skutečný nácvik boje (protože jízdní rytířstvo se s rozvojem [[Dělo|dělostřelectva]] a pravidelných pěších armád stalo zastaralým), ale výhradně o exhibici v rámci dvorských slavností, svatebních oslav, korunovací apod. Když roku [[1605]] vydal [[Miguel de Cervantes]] svůj záhy proslavený román ''[[Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha]]'', měl už pro rytířské tradice, včetně pořádání turnajů, jen nepokrytý výsměch...
Na turnajích se [[rytíř]]i zdokonalovali. Rytířské turnaje nevyhlašovali [[král]]ové, ale pořádala je [[šlechta]], [[Vévoda|vévodové]] a [[Hrabě|hrabata]]. Jednotliví šlechtici pokrývali náklady na výzbroj a [[kůň|koně]]. Původní rytířské turnaje nevypadaly tak, jak je prezentují filmové snímky současnosti, ale stály proti sobě dvě skupiny rytířů. V čele této skupiny stál [[feudál]], který velel. Dále ve skupině byli rytíři feudála a ti, které najal. Patřili sem také méně významné hodnosti jako např. [[panoš]]. Někdy se v této skupině vyskytovali i jezdci neurozeného původu.
 
Od [[80. léta 20. století|80. let 20. stol.]] se v souvislosti s oživeným zájmem veřejnosti o minulost rozmáhají tzv. [[reenactment]]y, v jejichž rámci se opět pořádají i rytířské turnaje či bitvy, samozřejmě už jen pro pobavení diváků na různých kulturních a společenských akcích, za dodržení přísných bezpečnostních podmínek, aby nedošlo ke zranění nebo snad dokonce smrti aktérů.
== Počátky ==
[[Soubor:Turnierbuch des René von Anjou 22.jpg|náhled|Turnaj dvou rytířských skupin pod vedením [[Seznam bretaňských vévodů|vévody z Bretaně]] a [[Bourboni|vévody z Bourbonu]] ve Francii v polovině 15. století]]
Rané turnaje byly doslova velkou melou, v níž rytíři na koních bojovali jeden s druhým na volném prostranství a které se mohl zúčastnit každý. Všichni rytíři se pokoušeli porazit a zajmout svého soupeře. Vítěz se mohl zmocnit koně a zbroje poraženého, který za jejich navrácení musel zaplatit. Rytíři se sice neměli v takovém boji zabíjet, ale mnoho jich zemřelo buď nešťastnou náhodou, nebo proto, že se jejich protivník nechal zápasem příliš unést.
 
== Druhy turnajů, jejich pravidla a průběh ==
== Rytířská klání ==
[[Soubor:Turnierbuch des René von Anjou 22.jpg|náhledthumb|left|300px|Turnaj dvou francouzských rytířských skupin pod vedením [[Seznam bretaňských vévodů|vévody z Bretaně]] a [[Bourboni|vévody z Bourbonu]]. veVyobrazení Franciina v polovině 15fol. století]]
Od dvanáctého století se rozšířily nové typy soupeření. Například se spolu střetli dva rytíři na koních a každý se pokoušel zasáhnout svého soupeře kopím a tak získat body. Ke kláním byla obvykle určena ohrazená [[kolbiště]].
V turnaji měl každý účastník stejnou výstroj – těžké [[zbroj|brnění]] (původně [[Kroužkové brnění|kroužkové]] a kryjící pouze jezdce, od 15. století [[Plátové brnění|plátové]], určené i pro koně) s [[Helma|helmicí]], dřevec (dřevěné [[kopí]] s kónickým krytem dlaně) nebo později obouručný [[meč]], potažmo [[Sekera|sekeru]] a [[štít]] se svým rodovým [[erb]]em – která se nicméně mohla kvalitativně lišit, v závislosti na movitosti toho kterého rytíře. Každý rytíř měl k ruce několik pěších [[panoš]]ů, kteří o něj pečovali, ošetřovali mu utržené rány, potažmo sami po jeho boku bojovali s panoši soupeře a hleděli si též vydobýt „rytířské [[Ostruha|ostruhy]]“. Nástup každého rytíře do boje veřejně vyhlašoval [[herold]].
 
Pevná pravidla pro pořádání turnajů se objevila teprve v 15. stol., do té doby se turnaje řídily zvyklostmi kraje či země, kde se pořádaly. Mezi nejznámější druhy turnajů patřily:
== Bezpečnost ==
I přes nové způsoby měření sil a lépe organizované turnaje i nadále docházelo k úmrtí. Aby se ještě více snížilo nebezpečí, používali rytíři tupé zbraně. Ty byly vyrobeny ze dřeva nebo z kostic. Některé kopí byly zakončeny korunkou, která měla 3-4 tupé špičky. Tyto špičky měly rozprostřít silu na větší plochu. Pokud rytíř zasáhl protivníka, kopí se zlomilo nebo srazilo soupeře z koně.
 
;Kolba (tournament)
Roku 1350 utrpěl při rytířském turnaji v Itálii těžký úraz český a římsko-německý král [[Karel IV.]]<ref>[https://technet.idnes.cz/karel-iv-karel-ctvrty-0to-/vojenstvi.aspx?c=A160513_135102_vojenstvi_kuz Karel IV. krvácel z úst a otékal mu jazyk. Při záchraně mu vytrhali vlasy]. Technet.cz. 19. května 2016.</ref> Roku 1559 skotský rytíř Gabriel Montgomery během turnaje smrtelně zasáhl francouzského krále [[Jindřich II. Francouzský|Jindřicha II.]] kopím do oka.
V nejstarší éře turnajů stály proti sobě dvě skupiny rytířů. V čele každé skupiny stál [[feudál]], jenž velel svým [[vazal]]ům, popř. námezdným rytířům (někdy i jezdcům neurozeného původu). Rané turnaje byly doslova velkou melou, v níž rytíři na koních bojovali jeden s druhým na volném prostranství a které se mohl zúčastnit každý. Všichni rytíři se pokoušeli porazit a zajmout svého soupeře. Vítěz se mohl zmocnit koně a zbroje poraženého, který za jejich navrácení musel zaplatit. Rytíři se sice neměli v takovém boji zabíjet, ale mnoho jich zemřelo buď nešťastnou náhodou, nebo proto, žejelikož se jejichbojovalo protivník nechalostrými, zápasemnijak přílišneupravenými unéstzbraněmi.
 
;Klání (tjost, joute, iuxta)
== Pobavení publika ==
Od [[Vrcholný středověk|vrcholného středověku]] se rozšířila další forma turnajů, a sice individuální soupeření, kdy se spolu na ''kolbišti'' střetávali dva jezdci, kteří se při prudkém rozjezdu podél ''šraňků'' (dřevěného zábradlí) čelně sráželi svými kopími a snažili se jeden druhého buď vyhodit nárazem kopí na štít ze sedla (pokusy bylo prokázáno, že v okamžiku nárazu působilo na jezdce [[přetížení]] větší než 3G) anebo alespoň o protivníkův štít zlomit dřevec či zasáhnout jej čelně do hlavy.
Na počátku šestnáctého století už byly turnaje natolik bezpečné, že samotní soutěžící nestačili uspokojit choutky přihlížejícího davu. Proto byly vymýšleny různé triky, které měly za úkol bavit přihlížející dav. V Německu někdy měli rytíři na sobě speciálně upravené brnění a štít. Toto brnění bylo upraveno tak, že když tato část brnění dostala zásah, tak se rozletěla na několik kusů.
 
=== SmrtOtázka při turnajibezpečnosti ===
[[Soubor:Paulus Hector Mair Tjost fig2.jpg|thumb|400px|Střet dvou rytířů v období [[renesance]], zobrazený ve sbírce ''De arte athletica T. II'' (~[[1540]]) německého šermíře [[Paulus Hector Mair|Paula H. Maira]]. Pro pozdní fázi doby turnajů bylo charakteristické náročně zdobené a tvarované [[Pozdní gotika|pozdně gotické]] plátové brnění (včetně brnění pro koně) a kopí zakončená korunkami (více tupými hroty)]]
Přes veškerá bezpečnostní opatřeni zůstávaly turnaje nebezpečné. Stále docházelo ke zraněním, někdy i smrtelným. Tomu se v situaci, kdy se dva muži proti sobě rozjížděli na koni v plné rychlosti, nedalo vyhnout. Navíc mohl nějaký rytíř klání zneužít k tomu, aby zlikvidoval konkurenci a vypadalo to jako nehoda.
I přes nové způsoby měření sil a lépší organizaci zůstávaly turnaje nebezpečné. Stále docházelo ke zraněním, někdy i smrtelným. Tomu se v situaci, kdy se dva muži proti sobě rozjížděli na koni v plné rychlosti, nedalo vyhnout. Navíc mohl nějaký rytíř klání zneužít k tomu, aby zlikvidoval konkurenci a vypadalo to jako nehoda. Aby se ještě více snížilo nebezpečí, používali rytíři tupé zbraně, vyrobené ze dřeva nebo z kostic. Některá kopí byla zakončena korunkou, která měla 3-4 tupé špičky, jež měly rozprostřít sílu na větší plochu. Pokud rytíř zasáhl protivníka, kopí se zlomilo nebo srazilo soupeře z koně. V [[Svatá říše římská|německých zemích]] někdy měli rytíři na sobě speciálně upravené brnění a štít; toto brnění bylo upraveno tak, že když nějaká jeho část dostala zásah, rozletěla se na několik kusů.
 
RokuTak např. roku [[1350]] utrpěl při rytířském turnaji v Itálii těžký úraz český a římsko-německý král [[Karel IV.]]<ref>[https://technet.idnes.cz/karel-iv-karel-ctvrty-0to-/vojenstvi.aspx?c=A160513_135102_vojenstvi_kuz Karel IV. krvácel z úst a otékal mu jazyk. Při záchraně mu vytrhali vlasy]. Technet.cz. 19. května 2016.</ref> RokuAnebo roku [[1559]] skotský rytíř Gabriel Montgomery během turnaje smrtelněna oslavu uzavření [[Mír z Cateu-Cambrésis|míru z Cateau-Cambrésis]] nechtěně zasáhl francouzského krále [[Jindřich II. Francouzský|Jindřicha II.]] kopím do oka, na což o deset dní později král zemřel. (Po této události byla klání ve [[Francouzské království|Francii]] zakázána.)
== Související články ==
 
* {{Commons|Tournament}}
Na počátku 16. století už byly turnaje natolik bezpečné (protože soupeři, včetně svých koňů, celí zakutí do železa), že samotní soutěžící nestačili uspokojit choutky přihlížejícího davu. Proto byly vymýšleny různé triky pro zábavu lidu.
* [[Středověk]]
* [[Rytíř]]
 
== Reference ==
<references />
 
== Související články ==
* {{Commons|Tournament}}
 
==Externí odkazy==
*[http://www.cojeco.cz/index.php?s_term=&s_lang=2&detail=1&id_desc=100026 ''turnaj''] – heslo na webové encyklopedii Co je co
*[https://oldrich-z-dehnic-blog.webnode.cz/l/strucne-o-turnajich/ Stručně o turnajích] – popisy a vyobrazení různých druhů turnajů na blogu „Oldřicha z Dehnic“
 
{{Portály|Středověk}}