Stanislav Budín: Porovnání verzí

'''Stanislav Budín''', rodným jménem '''Bencion Bať''', ([[3. březen|3. března]] [[1903]], [[Kamenec Podolský]] – [[12. srpen|12. srpna]] [[1979]], [[Dačice]]) byl český levicový [[novinář]] a [[spisovatel]], signatář [[Charta 77|Charty 77]].

 

Pocházel z početné židovské rodiny (byl nejmladší z devíti dětí). V roce 1922 ilegálně odešel ze Sovětského svazu do Polska, ve Varšavě složil maturitu a začal v Polsku pracovat – jako účetní ve [[Lvov|Lvově]]. V roce 1923 odešel do Československa. Vystudoval zde [[České vysoké učení technické v Praze|ČVUT]] a postupně se zapojil do činnosti [[Komunistická strana Československa|Komunistické strany Československa]]. Byl politickým pracovníkem [[Komsomol|Komsomolu]] (1929–1930) a propagačního oddělení [[ÚV KSČ]] (1930–1933). Přispíval do stranického tisku a v letech 1934 až 1936 vykonával funkci šéfredaktora [[Rudé právo|Rudého práva]]. Této funkce byl zbaven a pro „pravicovou úchylku“ vyloučen z [[Komunistická strana Československa|KSČ]]. Rok byl bez zaměstnání, poté v letech 1937 až 1939 pracoval jako redaktor časopisu Radiojournal. Těsně před začátkem druhé světové války emigroval do [[Spojené státy americké|USA]], kde byl až do konce války redaktorem Newyorských listů, poté kratší dobu redaktorem časopisu Overseas News Agency v New Yorku. Po sedmi letech emigrace se vrátil do Československa. Pokračoval v novinářské práci. Byl redaktorem Kulturní politiky, v letech 1947 až 1949 řídil tiskovou agenturu Pragopress (součást ministerstva informací). Od 1950 nemohl pracovat přímo v redakci, působil nejdříve ve výstřižkovém archivu [[Česká tisková kancelář|ČTK]], od roku 1953 v Novinářském studijním ústavu. Od roku 1966 se stal členem redakce nově vzniklého časopisu Reportér, od března 1968 do května 1969 (kdy bylo vydávání časopisu zastaveno) byl jeho šéfredaktorem. Poté přestal veřejně působit a jako důchodce pracoval na svých pamětech. Mezi prvními podepsal v prosinci 1976 [[Charta 77|Chartu 77]].