Otevřít hlavní menu

Změny

Velikost nezměněna ,  před 5 měsíci
m
fixlink
Během jeho úřadu prudce vzrostlo napětí mezi církví a státem. Stát zabavoval [[papežský desátek]] na vedení války proti Turkům a v roce [[1684]] začal dlouhý střet arcibiskupa se Zemským sněmem, který začal požadovat [[zdanění]] [[duchovní]]ch. Zuřivý odpor arcibiskupa vůči tomuto požadavku skončil tím, že mu bylo v roce [[1693]] odebráno volební právo na Sněmu. Stát v této době též začal omezovat pravomoci [[církevní soud|církevních soudů]].
 
Arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna zemřel jako jedna z asi sto tisíc obětí [[Morové epidemie v Českýchčeských zemích|morové epidemie]], která zasáhla české země na konci [[17. století]]. V jeho osobě zemřel poslední pražský arcibiskup-velmistr [[Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou|křižovníků s červenou hvězdou]].
 
Nástupcem se stal hrabě [[Jan Josef Breuner]] ([[1695]]–[[1710]]). Ten si za generálního vikáře vybral [[Daniel Josef Mayer z Mayernu|Daniela Josefa Mayer z Mayernu]], který svůj úřad podržel i za dalšího arcibiskupa a nakonec se sám stal arcibiskupem.
==== František Ferdinand Khünburg ====
{{Viz též|František Ferdinand Khünburg}}
Lublinský biskup '''[[František Ferdinand Khünburg]]''' ([[1710]]–[[1731]]) byl za arcibiskupa vybrán v roce [[1710]], nicméně jiné povinnosti a [[Morové epidemie v Českýchčeských zemích|morová epidemie]] mu umožnily převzít úřad až v roce [[1714]]. Měl velmi dobré vztahy s vídeňským dvorem, což mu umožnilo mimo jiné zmírnit protireformační politiku a napětí ve vztahu státu s církví. Zakládal nové farnosti, podporoval vznik nových [[klášter]]ů a nechal vydat tzv. [[Pražský katechismus]] ([[1722]]), aby standardizoval a posílil náboženskou výuku. Prosadil též svatořečení [[Jan Nepomucký|Jana Nepomuckého]] ([[1729]]) a [[Jan Rudolf Špork|Jana Rudolfa Šporka]], svého spolupracovníka pověřeného tímto úkolem, prosadil na post pražského světícího biskupa. V souvislosti se svatořečením se mu podařilo obnovit i [[Kolegiátní kapitula sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi|starobosleslavskou kapitulu]], výrazně mu v tom pomohl budoucí [[kardinál]] [[Michal Bedřich z Althanu]].
 
I přes arcibiskupovi politické konexe se na sklonku svého úřadu začal vztah státu a církve zhoršovat. Začala se projevovat cílená laicizace církevní správy a vídeňský dvůr začal stále více dávat najevo, že církev je zde jako služebník dvora a trůnu, který se musí podřídit především přáním a cílům monarchie. Císař [[Karel VI.]] se rozhodl obnovit tvrdé postupy proti nekatolíkům, neboť tito podporovali Habsburkům nepřátelské saské panovníky, což hodnotil jako velezradu. Stárnoucí a již nepříliš zdravý arcibiskup se pokusil císaři vzepřít ([[1725]]), ale byl obviněn z liknavosti a přinucen se podřídit.