Socialistická federativní republika Jugoslávie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
motto, hymna, následující státy |
oprava odkazů |
||
Řádek 52:
[[7. duben|7. dubna]] roku [[1963]] byla vyhlášena nová [[ústava]], kterou byl stát ve své podobě vyhlášen. Přesto základní mechanismy byly již stanoveny v dokumentech starších, které vznikaly krátce po druhé světové válce. [[Prezident]]em státu s velkou autoritou byl tehdy [[Josip Broz Tito]], partyzánský a komunistický vůdce, který zemi vládl až do své smrti v roce [[1980]]. Toto období byla doba relativní stability a ekonomického růstu mezi [[národ]]y země, která byla poté narušena. Aby byly zavedeny rovné podmínky mezi jednotlivými [[republika]]mi státu v duchu Titovy myšlenky zastoupení všech národů státu, bylo již za jeho života zřízeno [[Předsednictvo SFRJ|předsednictvo]] jako kolektivní hlava státu. Funkce předsedy Předsednictva federace, která se po roce 1980 stala formálně nejvyšší státním postem, se střídala mezi [[politik]]y z jednotlivých členských republik po jednom roce.
Přesto se vztahy mezi jednotlivými [[národnost]]mi v Jugoslávii nadále horšily. Ekonomická situace se rovněž nelepšila a v polovině 80. let vypukla skutečná krize – jugoslávské výrobky byly nekonkurenceschopné, dělníci stávkovali a začaly bouřlivé diskuze o tom, jak pokračovat dál. Spolu s klesající ekonomickou výkonností celé země probíhaly i rozdíly společenské – v severních republikách se inicializovala demokratická, ekologická, liberální a pacifistická hnutí, kdežto na jihu na významu získaly hlavně tendence nacionalistické. Neshody mezi jednotlivými politiky a napětí v zemi vedlo ke krachu veškerých jednání o reformě federativního uspořádání. Následovalo vyhlášení [[nezávislost]]i [[Slovinsko|Slovinska]] v roce [[1991]]. Ostatní republiky v této době již také připravovaly převzetí veškeré moci do svých rukou a odtržení se od Bělehradu. Další na řadě bylo [[Chorvatsko]], [[Republika Makedonie|Makedonie]] a [[Bosna a Hercegovina]]. [[Jugoslávská lidová armáda]], hlavní obranná složka země, s touto situací ostře nesouhlasila. Po odchodu nesrbských vojenských sil zcela spadala do politického vlivu srbských nacionalisticky laděných politiků, kteří odmítali nezávislost hlavně Chorvatska s velkou menšinou Srbů. Některé části země se tak okamžitě octly ve [[Válečný stav|válečném stavu]]. Proti celosvazové národní armádě se postavily [[teritoriální obrana|teritoriální obrany]] jednotlivých republik. Západní státy podpořily nově vznikající země diplomatickým uznáním, eskalaci násilí ale odsoudily velmi rychle. [[Srbové|Srbské]] vedení vojsk nebylo schopné dobýt pozice v nově vzniklých národních státech. Ve svazku Jugoslávie zůstalo jen [[Srbsko a Černá Hora]].
== Ekonomika ==
{{Viz též|První pětiletka (Jugoslávie)|Druhá pětiletka (Jugoslávie)|Třetí pětiletka (Jugoslávie)|Zemědělství v Jugoslávii}}
[[Ekonomika]] SFRJ a [[životní úroveň]] v zemi se velmi lišila podle členských republik země. Zatímco většina [[průmysl]]ové produkce pocházela ze [[Slovinsko|Slovinska]], [[Srbsko|Srbska]] a [[Chorvatsko|Chorvatska]], země jako [[Socialistická republika Makedonie|Makedonie]] a [[Bosna a Hercegovina]] byly spíše zemědělského charakteru a stále přijímaly [[investice|investiční]] pomoc z bohatších republik.
Přestože země byla oficiálně [[Socialismus|socialistická]], z ekonomického hlediska se velmi lišila od zemí [[Východní blok|východního bloku]]. Prezident Tito obratně lavíroval mezi Východem a Západem a přijímal štědré úvěry. Podniky řízené samosprávnými orgány a tedy relativně tržně, díky členství státu v [[Hnutí nezúčastněných zemí]] mohly bez problémů vyvážet do východních i západních států.
Řádek 139:
|4 400 000
|-
| [[Socialistická republika Makedonie|Makedonie]]
|2 000 000
|-
| |||