Otevřít hlavní menu

Změny

Odebráno 15 bajtů ,  před 6 měsíci
m
opr nadpisů
| hčp =
}}
'''Volžsko-baltská vodní cesta''' či '''Volžsko-baltský průplav''' (rusky ''Волго-Балтийский водный путь'') je soustava přirozených vodních toků, přirozených i umělých jezer a lidskou činností vytvořených kanálů, umožňující plavbu lodí o výtlaku do 5 000 t mezi povodím [[Volha|Volhy]] a povodím [[Něva|Něvy]]. Část tohoto systému tvoří i [[Bělomořsko-baltský kanál|Bělomořsko-baltskou vodní cestu]]. Pomocí dopravy na [[Volžsko-donský průplav|Volžsko-donském průplavu]] umožňuje i vodní spojení mezi [[Baltské moře|Baltským]] a [[Černé moře|Černým mořem]]. Je součástí Jednotného systému hlubokovodní říční dopravy [[Rusko|Ruské federace]].
 
 
== Historie výstavby ==
==== Do vlády Petra I. Velikého ====
 
==== Do vlády Petra I. Velikého ====
Povědomí o rozvodí mezi řekami [[Dněpr]], [[Volha]], [[Něva]] a [[Severní Dvina]] existovalo již ve starověku a umožňovalo obchodní styky severoevropských oblastí se Středozemím a Persií. V raném středověku byly rozvinuta tzv. Volžská obchodní cesta, jejímiž hlavními účastníky byly [[Chazarská říše]], [[Volžské Bulharsko]] a oblasti obývané kmeny [[Varjagové|Varjagů]]. Většina levostranných přítoků horní Volhy byla prozkoumána dobře ozbrojenými družinami obchodníků až k pramenným oblastem a znalosti ideálních tras pro změnu povodí byly často tajeny zájmovými obchodními skupinami. Přesto v 16. a 17. století byly již ze všech možností všeobecně známy a používány tři základní způsoby vodní cesty z [[Volha|Volhy]] k [[Něva|Něvě]]. V této době však bylo [[Baltské moře]] kontrolováno Švédským loďstvem a tak prioritní vodní cestou byla trasa z Volhy k [[Severní Dvina|Severní Dvině]] a na ní navazující obchod s Anglií přes přístav [[Archangelsk]].
 
Zdolávání [[Volok|voloků]] bylo činností samostatných obchodních skupin, jejichž spojení se státní kasou bylo minimální a v neobydlených částech těžko kontrolovatelné. V roztříštěné feudální společnosti nebylo možné vytvořit dostatečně kontrolovaný systém přepravy zboží. To se změnilo až s nástupem [[Petr I. Veliký|Petra Velikého]] na [[Ruský car|ruský trůn]].
 
==== Od budování Petrohradu do zrušení nevolnictví (1703 - 1861) ====
Do velkorysých plánů cara [[Petr I. Veliký|Petra Velikého]] na vybudování moderního ruské velmoci s hlavním městem na břehu [[Baltské moře|Baltu]] se brzy dostalo i překopání volžsko-něvských [[Volok|voloků]] do podoby kanálů. První práce započaly již v roce 1703 spolu s budováním [[Petropavlovská pevnost|Petropavlovské pevnosti]]. První kanál byl prokopán u [[Vyšnij Voločok|Vyšného Voločku]] poblíž významného města na Volze [[Tver]]. Spojoval řeku [[Tverca]] v povodí Volhy a s řekou [[Cna (přítok jezera Mstino)|Cna]] v povodí Něvy. Vodní cesta byla pojmenována [[Vyšněvolocký kanál|Vyšněvolocká]]. Z řeky [[Cna (přítok jezera Mstino)|Cny]] cesta pokračovala přes jezero [[Mstino]] do řeky [[Msta (řeka)|Msty]], která ústí do [[Ilmeňské jezero|Ilmeňského jezera]] ve městě [[Veliký Novgorod]]. Ilmeňské jezero je již spojeno s mohutnou řekou [[Volchov]] ústící do [[Ladožské jezero|Ladožského jezera]]. Cesta z [[Rybinsk|Rybinsku]] do [[Petrohrad|Petrohradu]] byla otevřena v roce 1709 a byla zprvu velikou chloubou cara Petra. Časem se ukázala jako příliš mělká a málo propustná. Navíc sloužila mezi [[Tver|Tverem]] a [[Veliký Novgorod|Novgorodem na Ilmeni]] jako jednocestná ve směru od [[Volha|Volhy]], a to pro těžko zdolatelné peřeje na řece [[Msta (řeka)|Mstě]]. Lodě schopné překonat cestu do [[Ladožské jezero|Ladožského jezera]] nebyly vhodné pro plavbu na jezeře. Plavba na velkých jezerech v povodí Něvy se totiž v náročnosti nijak neliší od plavby na Baltu. Za četných bouří skončilo mnoho nákladu na dně jezera a bylo proto potřeba vybudovat obchvatný kanál mezi ústím řeky [[Volchov]] a výtokem [[Něva|Něvy]].
[[Soubor:Mf por botton 1770.jpg|vlevo|náhled|[[Žofie Dorota Württemberská|Marie Fjodorovna]] v dívčích letech]]
V letech 1843 - 1846 byl vybudován podél jižního břehu [[Bílé jezero|Bílého jezera]] Bělozerský kanálový obchvat a v letech 1845 - 1851 byl prokopán kanál mezi ústím [[Vytěgra|Vytěgry]] do [[Oněžské jezero|Oněžského jezera]] a výtokem řeky [[Svir]]. V roce 1951 bylo vybudováno železniční spojení mezi [[Moskva|Moskvou]] a [[Petrohrad|Petrohradem]]. Vodní doprava, fungující pro ledovou pokrývku a jarní povodně jenom šest měsíců v roce, dostala vážného soupeře. Lidskou pracovní sílu čekaly změny v podobě přeměny feudálních vztahů v kapitalistické.
 
==== Od zrušení nevolnictví do nástupu sovětské moci (1861 - 1917) ====
Průmyslová revoluce přivedla ke březím všech tří vodních soustav nové zákazníky. Tradiční skladba přepravovaných komodit se rozrostla o nové suroviny a polotovary. Historická oblast drobných kuploven litiny a železné houby mezi městy Babajevo a Čerpeovec v dolním povodí Šeksny se proměnila v jeden významný metalurgický komplex poblíž zdymadla v [[Čerepovecký rajón|Čerepevci]]. Odsud putovaly polotovary v podobě železných prutů po vodě do Petrohradu a [[Petrozavodsk|Petrozavodsku]]. Do oblasti mířili proti řece [[Severní Dvina|Dvině]] z [[Kola (poloostrov)|poloostrova Kola]] lodě s nákladem [[Apatit|apatitu]]. [[Pyrit]] pro výrobu [[Kyselina sírová|kyseliny sírové]] se těžil přímo ze dna řeky [[Msta (řeka)|Msty]] a putoval [[Vyšněvolocký kanál|Vyšněvolockým systémem]] do papíren na březích [[Tichvinský kanál|Tichvinské soustavy]] i do chemických závodů Petrohradu i Moskvy. Tři krát do roka sklízené úrodné louky mezi [[Mologa|Mologou]] a [[Šeksna|Šeksnou]] zásobovaly nejlepším senem stáje v Petorohradu. Ve městě [[Rybinsk]] vznikla obilní burza, která určovala ceny nejcennější komodity v celém impériu a náklady s obilím putovaly všemi směry. Proslulé jarmarky v [[Nižnij Novgorod|Nižném Novgorodě]] byly zásobovány zbožím všeho druhu právě po vodní cestě. Bezvýznamné osady napojené na vodní dopravu se stávaly újezdními městy.
 
Soubor:Старый Петровский шлюз на Мариинском канале.jpg|Zbytky stavidla z první verze Mariinského systému z roku 1810
</gallery>
 
==== Sovětská výstavba do vybudování Hornosvirského vodního díla (1917 - 1952) ====
Rozvoj umělých vodních cest v [[Dějiny Sovětského svazu|sovětské]] éře od počátku ovlivňovaly dva nové základní faktory. Ohled na neustále rostoucí potřebu elektrické energie a disposice mimořádně mocné pracovní síly v podobě nápravných pracovních táborů systému Gulag. Pracovní síly vězňů byly však nejdříve použity nechvalně známým způsobem při budování [[Bělomořsko-baltský kanál|bělomořského kanálu]] a po válce pořadí priorit ovlivnila potřeba spojení [[Volha|Volhy]] s uhelnými doly [[Donbas]]. V systému Volha-Balt bylo pracovní síly vězňů v omezené míře použito při budování hydroenergetických děl na horní Volze ([[Ivaňkovská vodní elektrárna|Ivaňkovská]], [[Ugličská vodní elektrárna|Ugličská]] a [[Rybinská vodní elektrárna]]). Naposledy bylo práce vězňů v masovém měřítku použito při budování [[Žiguljovská vodní elektrárna|Žiguljevské vodní elektrárny]].  
 
Vodní elektrárny na horní [[Volha|Volze]], [[Svir|Sviru]] a [[Volchov|Volchovu]] sehrály významnou roli při [[Obležení Leningradu|obraně Leningradu]] i [[Bitva před Moskvou|Moskvy]]. Vyrobená elektřina ušetřila miliony tun uhlí potřebných pro válečný průmysl a toto množství bylo dopravováno právě [[Mariinská vodní cesta|Mariinským systémem]]. Uskutečněný sen velikého [[Petr I. Veliký|cara Petra I]]. tak více jak dvě stě let po jeho smrti účinně chránil jeho vlast ve válce, vyvolané s cílem likvidace jeho národa.
 
==== Přestavba Mariinského kanálu v letech 1956 - 1964 ====
Stalinova smrt se v projektech vodních děl projevila vždy dvojím způsobem. Hromadná amnestie změnila způsoby zajištění pracovní síly a rozpočet byl snížen o vyřazení honosných architektonických prvků.
 
Využití v osobní dopravě od roku 1964 nezaznamenává nijaký úpadek. Osobní lodní doprava mezi [[Petrohrad|Petrohradem]], [[Moskva|Moskvou]], [[Jaroslavl|Jaroslavlí]] a dalšími tradičními místy na Volze je příležitostí pro slavnostní akce, konference, svatební cesty i samotné svatby. Lodní doprava patří do základní nabídky cestovních kanceláří v Rusku. Krajina podél bývalé [[Mariinská vodní cesta|Mariinské trasy]] je i na začátku 21. století téměř neobydlená. Záchytnými orientačními body na romantické trase bývají ruiny statků s podmáčenými základy. Nejznámějším symbolem je hroutící se stavba barokního chrámu Narození Krista v Krochinu, která se nalézá při výtoku [[Šeksna|Šeksny]] z [[Bílé jezero|Bílého jezera]].  
[[Soubor:Scheksa weisses meer ruine.jpg|střed|náhled|783x783pixelů|I přes tento stav se občanské aktivity na částečnou záchranu chrámu v Krochinu nevzdávají naděje. Stav k roku 2009. ]]
 
<br />
== Odkazy ==
 
=== Literatura ===
 
* Л. Г. Шестакова. Ковжа // Вологодская энциклопедия / гл. ред. Г. В. Судаков. — Вологда: Русь, 2006. — 608 stran — ISBN 5-87822-305-8
* Ресурсы поверхностных вод СССР: Гидрологическая изученность. Верхне-Волжский район / vedoucí redaktor В. П. Шабан. — Л.: Гидрометеоиздат, 1966. — 528 stran
* Стражевкий А. Б., Шмелев А. А. М, Ленинград — Астрахань — Ростов-на-Дону. .: «Мысль». 1968. - 450 stran
* Стромилова Е. Н., Славина И. И., Манкуни Г. Г. Волго-Балт с борта теплохода. Л.: «Лениздат». 1984
 
=== Související články ===
* [[NěvaVolok]]
 
* [[VolokVolha]]
* [[VolhaNěva]]
* [[Mariinská vodní cesta]]
*[[Něva]]
* [[MariinskáVyšněvolocký kanál|Vyšněvolocká vodní cesta]]
* [[VyšněvolockýTichvinský kanál|VyšněvolockáTichvinská vodní cesta]]
*[[Tichvinský kanál|Tichvinská vodní cesta]]
 
[[Kategorie:Průplavy v Rusku]]