Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 248 bajtů ,  před 7 měsíci
uvolněna šablona Pracuje se
{{Pracuje se}}
{{Infobox - vodní tok
| velikost obrázku =
}}
'''Volžsko-baltská vodní cesta''' či '''Volžsko-baltský průplav''' (rusky ''Волго-Балтийский водный путь'') je soustava přirozených vodních toků, přirozených i umělých jezer a lidskou činností vytvořených kanálů, umožňující plavbu lodí o výtlaku do 5 000 t mezi povodím [[Volha|Volhy]] a povodím [[Něva|Něvy]]. Část tohoto systému tvoří i [[Bělomořsko-baltský kanál|Bělomořsko-baltskou vodní cestu]]. Pomocí dopravy na [[Volžsko-donský průplav|Volžsko-donském průplavu]] umožňuje i vodní spojení mezi [[Baltské moře|Baltským]] a [[Černé moře|Černým mořem]]. Je součástí Jednotného systému hlubokovodní říční dopravy [[Rusko|Ruské federace]].
 
== Všeobecné informace ==
[[Soubor:Rybinsk vdhr.svg|náhled|310x310pixelů|Povodí řeky Šeksny]]
Vodní dílo bylo budováno v letech 1709 až 1964. Po poslední velké přestavbě v letech 1956 - 1964 se skládá z následujících sedmi stupňů v rozsahu převýšení hladin od 11 do 18 m:
 
 
==== Od budování Petrohradu do zrušení nevolnictví (1703 - 1861) ====
Do velkorysých plánů cara [[Petr I. Veliký|Petra Velikého]] na vybudování moderního ruské velmoci s hlavním městem na břehu [[Baltské moře|Baltu]] se brzy dostalo i překopání volžsko-něvských [[Volok|voloků]] do podoby kanálů. První práce započaly již v roce 1703 spolu s budováním [[Petropavlovská pevnost|Petropavlovské pevnosti]]. První kanál byl prokopán u [[Vyšnij Voločok|Vyšného Voločku]] poblíž významného města na Volze [[Tver]]. Spojoval řeku [[Tverca]] v povodí Volhy a s řekou [[Cna (přítok jezera Mstino)|Cna]] v povodí Něvy. Vodní cesta byla pojmenována [[Vyšněvolocký kanál|Vyšněvolocká]]. Z řeky [[Cna (přítok jezera Mstino)|Cny]] cesta pokračovala přes jezero [[Mstino]] do řeky [[Msta (řeka)|Msty]], která ústí do [[Ilmeňské jezero|Ilmeňského jezera]] ve městě [[Veliký Novgorod]]. Ilmeňské jezero je již spojeno s mohutnou řekou [[Volchov]] ústící do [[Ladožské jezero|Ladožského jezera]]. Cesta z [[Rybinsk|Rybinsku]] do [[Petrohrad|Petrohradu]] byla otevřena v roce 1709 a byla zprvu velikou chloubou cara Petra. Časem se ukázala jako příliš mělká a málo propustná. Navíc sloužila mezi [[Tver|Tverem]] a [[Veliký Novgorod|Novgorodem na Ilmeni]] jako jednocestná ve směru od [[Volha|Volhy]], a to pro těžko zdolatelné peřeje na řece [[Msta (řeka)|Mstě]]. Lodě schopné překonat cestu do [[Ladožské jezero|Ladožského jezera]] nebyly vhodné pro plavbu na jezeře. Plavba na velkých jezerech v povodí Něvy se totiž v náročnosti nijak neliší od plavby na Baltu. Za četných bouří skončilo mnoho nákladu na dně jezera a bylo proto potřeba vybudovat obchvatný kanál mezi ústím řeky [[Volchov]] a výtokem [[Něva|Něvy]].
[[Soubor:Mf por botton 1770.jpg|vlevo|náhled|[[Žofie Dorota Württemberská|Marie Fjodorovna]] v dívčích letech]]
Car Petr osobně navštívil stavbu kanálů několikrát. Stovky pracovníků na peřejích řeky [[Msta (řeka)|Msty]] osvobodil od veškerých daní, desítky zahraničních specialistů a zkorumpovaných úředníků odvedl ze stavby obchvatného kanálu rovnou k petrohradskému soudu. Odsouzení cizinci byli ze země vyhoštěni a místní stavební úředníci se vrátili na stavbu kanálu v jiném pracovně právním vztahu. Na trase všech umělých vodních cest, mířících k Baltu se lze setkat s pomníky, připomínajícími imperátorovu návštěvu nebo místa splnění snů slavného cara vší Rusi báťušky Petra I. Velikého.   <br />Za dob vlád následných panovníků se výstavba průplavových systémů téměř zastavila. K plánům a mapám velikého Petra na další vodní cesty se významně obrátila až pozornost ambiciózního syna a následníka [[Kateřina II. Veliká|Kateřiny Veliké]], cara [[Pavel I. Ruský|Pavla I Petroviče]]. Z jeho iniciativy byly obnoveny práce na vybudování historické starověké cesty k Ladožskému jezeru přes město [[Tichvin]] a k využití přítoku Volhy [[Šeksna|Šeksny]] ke spojení s řekou [[Vytěgra|Vytěgrou]] tekoucí do [[Oněžské jezero|Oněžského jezera]]. Na financování posledního projektu použil car Pavel fond pro výstavbu sirotčinců, spravovaný jeho ženou, carevnou [[Žofie Dorota Württemberská|Marií Fjodorovnou]]. Jistým odčiněním bylo alespoň pojmenování budovaného vodní díla jménem carevny. [[Mariinská vodní cesta|Mariinský vodní systém]] i [[Tichvinský kanál|systém Tichvinský]]  byly dobudovány až po násilné smrti cara Pavla. [[Mariinská vodní cesta]] byla zprovozněna v roce 1810 a [[Tichvinský kanál|Tichvinský systém průplavů]] v roce 1811. Oba průplavy byly obousměrné a požadavkům doby postačující.
 
[[Vyšněvolocký kanál|Vyšněvolocký systém]] byl odsouzen k lokálnímu významu. V souboji o postavení mezi [[Tichvinský kanál|Tichvinským]] a [[Mariinská vodní cesta|Mariinským systémem]] rozhodl [[volok]] mezi řekou [[Šeksna|Šeksnou]] a [[Severní Dvina|Severní Dvinou]]. Od Mariinské cesty se mohla odvíjet strategická cesta k [[Bílé moře|Bílému moři]]. Práce na [[Severodvinský kanál|Severodvinském průplavu]] byly započaty v roce 1823 a první loď z Volhy do Bílého moře proplula roku 1829.
 
V letech 1843 - 1846 byl vybudován podél jižního břehu [[Bílé jezero|Bílého jezera]] Bělozerský kanálový obchvat a v letech 1845 - 1851 byl prokopán kanál mezi ústím [[Vytěgra|Vytěgry]] do [[Oněžské jezero|Oněžského jezera]] a výtokem řeky [[Svir]]. V roce 1951 bylo vybudováno železniční spojení mezi [[Moskva|Moskvou]] a [[Petrohrad|Petrohradem]]. Vodní doprava, fungující pro ledovou pokrývku a jarní povodně jenom šest měsíců v roce, dostala vážného soupeře. Lidskou pracovní sílu čekaly změny v podobě přeměny feudálních vztahů v kapitalistické.
[[Mariinská vodní cesta|Mariinský kanál]] se dočkal velké rekonstrukce v letech 1890 – 1896. Bylo zmodernizováno 38 zdymadel, z toho 30 v povodí Něvy. Dále bylo prokopáno 40 kilometrů nového kanálu s kamennými hrázemi. Konečné dílo se stalo oprávněnou chloubou Ruska.
 
Když se na začátku dvacátého století vydal ruský vynálezce unikátní metody barevné fotografie [[Sergej Prokudin-Gorskij|Sergej Michailovič Prokudin-Gorskij]] na svou cestu Ruskem, zvolil jako významnou část své trasy právě průplavy mezi [[Volha|Volhou]] a [[Něva|Něvou]]. Unikátní stavební dílo se tak může pochlubit unikátním barevným zobrazením již od roku 1909. <br /><gallery widths="180" heights="180">
Soubor:Logging.jpeg|Na začátku Vyšněvolocké cesty není Volha žádný Veletok
Soubor:Prokudin-Gorskii. Syaskye Ryadki.jpg|Ústí řeky Sjas do Oněžského jezera
Soubor:Logging.jpeg|Na začátku Vyšněvolocké cesty není Volha žádný Veletokveletok
Soubor:Prokudin-Gorskii toueur and barges.jpg|Romantická náladovka s "párou"
Soubor:Prokudin-Gorskii-Verhnevolzhsky beishlot4.jpg|Plochá krajina vyšněvolockých kanálů
 
Využití v osobní dopravě od roku 1964 nezaznamenává nijaký úpadek. Osobní lodní doprava mezi [[Petrohrad|Petrohradem]], [[Moskva|Moskvou]], [[Jaroslavl|Jaroslavlí]] a dalšími tradičními místy na Volze je příležitostí pro slavnostní akce, konference, svatební cesty i samotné svatby. Lodní doprava patří do základní nabídky cestovních kanceláří v Rusku. Krajina podél bývalé [[Mariinská vodní cesta|Mariinské trasy]] je i na začátku 21. století téměř neobydlená. Záchytnými orientačními body na romantické trase bývají ruiny statků s podmáčenými základy. Nejznámějším symbolem je hroutící se stavba barokního chrámu Narození Krista v Krochinu, která se nalézá při výtoku [[Šeksna|Šeksny]] z [[Bílé jezero|Bílého jezera]].  
[[Soubor:Scheksa weisses meer ruine.jpg|střed|náhled|783x783pixelů|I přes tento stav se občanské aktivity na alespoň částečnou záchranu chrámu v Krochinu nevzdávají naděje. Stav k roku 2009. ]]
<br />
== Odkazy ==