Volžsko-baltská vodní cesta: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 24:
== Všeobecné informace ==
Vodní dílo bylo budováno v letech 1709 až 1964. Po poslední velké přestavbě v letech 1956 - 1964 se skládá z následujících sedmi stupňů v rozsahu převýšení hladin od 11 do 18 m:
2 derivační vodní elektrárny na řece [[Svir]] v povodí [[Něva|Něvy]]
4 jednokomorové jednocestné zdymadlové propusti s hydroenergetickými jednotkami o rozměrech 270 x 18 m a o garantované hloubce 4 m
1 průtočná vodní elektrárna na řece [[Šeksna]] v povodí [[Volha|Volhy]]
Celá vodní cesta probíhá od strany [[Volha|Volhy]] v následující posloupnosti hydrologického systému: [[Šeksna|řeka Šeksna]], [[Bílé jezero]], řeka [[Kovža]], převodný kanál, [[Vytěgra|řeka Vytěgra]], [[Oněžské jezero]], řeka [[Svir]], [[Ladožské jezero]], řeka [[Něva]].
Cesta z města [[Čerepovec]] do [[Petrohrad|Petrohradu]] měří 1 100 km, z toho je trať umělých kanálů dlouhá 478 km. Tato soustava existuje pod jednotným názvem Volžsko-baltská vodní cesta jako samostatná ekonomická jednotka s 254 plavidly. Je součástí vodní cesty od ústí [[Volha|Volhy]] do ústí [[Něva|Něvy]] v délce 4 900 km.
== Hydrologické poměry ==
Rozvodí mezi [[Něva|Něvou]] a [[Volha|Volhou]] se nachází v oblasti s poměrně vysokým odtokovým koeficientem v rozsahu 8–9 l/s.km<sup>-2</sup>. Poměr sněhových a dešťových srážek v ročním chodu je přibližně 1 : 1. Ledové jevy nastávají v průměru od poloviny listopadu do konce dubna. Vegetace povodí je tvořena smíšenou až jehličnatou severskou tajgou s dobrými akumulačními schopnosti. Horní povodí [[Volha|Volhy]] je vůči jižnímu povodí [[Oněžské jezero|Oněžského jezera]] výrazně plošší. Převýšení systému na straně Volhy je 13,5 m oproti oněžskému stupni vysokému 113 m. Většina umělých stupňů je proto vybudována v povodí Něvy v systému řeky [[Vytěgra]]. Vzhledem k vysokému zastoupení jezerních ploch na rozvodí je chod jarních povodní v oblasti poměrně plochý. Hydrologické podmínky jsou proto pro budování vodních děl poměrně příznivé.
== Historie výstavby ==
==== Do vlády Petra I. Velikého ====
Povědomí o rozvodí mezi řekami [[Dněpr]], [[Volha]], [[Něva]] a [[Severní Dvina]] existovalo již ve starověku a umožňovalo obchodní styky severoevropských oblastí se Středozemím a Persií. V raném středověku byly rozvinuta tzv. Volžská obchodní cesta, jejímiž hlavními účastníky byly [[Chazarská říše]], [[Volžské Bulharsko]] a oblasti obývané kmeny [[Varjagové|Varjagů]]. Většina levostranných přítoků horní Volhy byla prozkoumána dobře ozbrojenými družinami obchodníků až k pramenným oblastem a znalosti ideálních tras pro změnu povodí byly často tajeny zájmovými obchodními skupinami. Přesto v 16. a 17. století byly již ze všech možností všeobecně známy a používány tři základní způsoby vodní cesty z [[Volha|Volhy]] k [[Něva|Něvě]]. V této době však bylo [[Baltské moře]] kontrolováno Švédským loďstvem a tak prioritní vodní cestou byla trasa z Volhy k [[Severní Dvina|Severní Dvině]] a na ní navazující obchod s Anglií přes přístav [[Archangelsk]].
Transport zboží byl uskutečňován buď překládkou nebo přesunem celých lodí po souši pomocí klád cestou nazývanou [[volok]]. Mezi [[Něva|Něvou]] a [[Volha|Volhou]] existovalo kolem čtyřiceti [[Volok|voloků]], které byly používány podle konkrétní hydrologické, ale i obchodní a politické situace. V povodí horní Volhy se nacházela většina významných ruských center, [[Moskva]], [[Suzdal]], [[Vladimir]], [[Tver]], [[Jaroslavl]], [[Rostov|Veliký Rostov]], [[Rybinsk]] a [[Nižnij Novgorod|Nižnyj Novgorod]]. Nejvýznamnějším střediskem v povodí Něvy byl [[Veliký Novgorod]] na jezeře [[Ilmeňské jezero|Ilmeň]], proto se zprvu nejvýznamnějším [[Volok|volokem]] mezi [[Volha|Volhou]] a [[Něva|Něvou]] stala cesta odvíjená od přítoku Volhy [[Tverca]], vedoucí po překonání rozvodí k [[Ilmeňské jezero|Ilmeňskému jezeru]], z něhož vytéká řeka [[Volchov]] do [[Ladožské jezero|Ladožského jezera]].
Řádek 39 ⟶ 49:
==== Od budování Petrohradu do zrušení nevolnictví (1703 - 1861) ====
Do velkorysých plánů cara [[Petr I. Veliký|Petra Velikého]] na vybudování moderního ruské velmoci s hlavním městem na břehu [[Baltské moře|Baltu]] se brzy dostalo i překopání volžsko-něvských [[Volok|voloků]] do podoby kanálů. První práce započaly již v roce 1703 spolu s budováním [[Petropavlovská pevnost|Petropavlovské pevnosti]]. První kanál byl prokopán u [[Vyšnij Voločok|Vyšného Voločku]] poblíž významného města na Volze [[Tver]]. Spojoval řeku [[Tverca]] v povodí Volhy a s řekou [[Cna (přítok jezera Mstino)|Cna]] v povodí Něvy. Vodní cesta byla pojmenována Vyšněvolocká. Z řeky [[Cna (přítok jezera Mstino)|Cny]] cesta pokračovala přes jezero [[Mstino]] do řeky [[Msta (řeka)|Msty]], která ústí do [[Ilmeňské jezero|Ilmeňského jezera]] ve městě [[Veliký Novgorod]]. Ilmeňské jezero je již spojeno s mohutnou řekou [[Volchov]] ústící do [[Ladožské jezero|Ladožského jezera]]. Cesta z [[Rybinsk|Rybinsku]] do [[Petrohrad|Petrohradu]] byla otevřena v roce 1709 a byla zprvu velikou chloubou cara Petra. Časem se ukázala jako příliš mělká a málo propustná. Navíc sloužila mezi [[Tver|Tverem]] a [[Veliký Novgorod|Novgorodem na Ilmeni]] jako jednocestná ve směru od [[Volha|Volhy]], a to pro těžko zdolatelné peřeje na řece [[Msta (řeka)|Mstě]]. Lodě schopné překonat cestu do [[Ladožské jezero|Ladožského jezera]] nebyly vhodné pro plavbu na jezeře. Plavba na velkých jezerech v povodí Něvy se totiž v náročnosti nijak neliší od plavby na Baltu. Za četných bouří skončilo mnoho nákladu na dně jezera a bylo proto potřeba vybudovat obchvatný kanál mezi ústím řeky [[Volchov]] a výtokem [[Něva|Něvy]].
[[Soubor:Mf por botton 1770.jpg|vlevo|náhled|[[Žofie Dorota Württemberská|Marie Fjodorovna]] v dívčích letech]]
Car Petr osobně navštívil stavbu kanálů několikrát. Stovky pracovníků na peřejích řeky [[Msta (řeka)|Msty]] osvobodil od veškerých daní, desítky zahraničních specialistů a zkorumpovaných úředníků odvedl ze stavby obchvatného kanálu rovnou k petrohradskému soudu. Odsouzení cizinci byli ze země vyhoštěni a místní stavební úředníci se vrátili na stavbu kanálu v jiném pracovně právním vztahu. Na trase všech umělých vodních cest, mířících k Baltu se lze setkat s pomníky, připomínajícími imperátorovu návštěvu nebo místa splnění snů slavného cara vší Rusi báťušky Petra I. Velikého. <br />Za dob vlád následných panovníků se výstavba průplavových systémů téměř zastavila. K plánům a mapám velikého Petra na další vodní cesty se významně obrátila až pozornost ambiciózního syna a následníka [[Kateřina II. Veliká|Kateřiny Veliké]], cara [[Pavel I. Ruský|Pavla I Petroviče]]. Z jeho iniciativy byly obnoveny práce na vybudování historické starověké cesty k Ladožskému jezeru přes město [[Tichvin]] a k využití přítoku Volhy [[Šeksna|Šeksny]] ke spojení s řekou [[Vytěgra|Vytěgrou]] tekoucí do [[Oněžské jezero|Oněžského jezera]]. Na financování posledního projektu použil car Pavel fond pro výstavbu sirotčinců, spravovaný jeho ženou, carevnou [[Žofie Dorota Württemberská|Marií Fjodorovnou]]. Jistým odčiněním bylo alespoň pojmenování budovaného vodní díla jménem carevny. [[Mariinská vodní cesta|Mariinský vodní systém]] i [[Tichvinský kanál|systém Tichvinský]] byly dobudovány až po násilné smrti cara Pavla. Mariinská vodní cesta byla zprovozněna v roce 1810 a Tichvinský systém průplavů v roce 1811. Oba průplavy byly obousměrné a požadavkům doby postačující.
Řádek 48 ⟶ 58:
==== Od zrušení nevolnictví do nástupu sovětské moci (1861 - 1917) ====
Průmyslová revoluce přivedla ke březím všech tří vodních soustav nové zákazníky. Tradiční skladba přepravovaných komodit se rozrostla o nové suroviny a polotovary. Historická oblast drobných kuploven litiny a železné houby mezi městy Babajevo a Čerpeovec v dolním povodí Šeksny se proměnila v jeden významný metalurgický komplex poblíž zdymadla v [[Čerepovecký rajón|Čerepevci]]. Odsud putovaly polotovary v podobě železných prutů po vodě do Petrohradu a [[Petrozavodsk|Petrozavodsku]]. Do oblasti mířili proti řece [[Severní Dvina|Dvině]] z [[Kola (poloostrov)|poloostrova Kola]] lodě s nákladem [[Apatit|apatitu]]. [[Pyrit]] pro výrobu [[Kyselina sírová|kyseliny sírové]] se těžil přímo ze dna řeky [[Msta (řeka)|Msty]] a putoval [[Vyšněvolocký kanál|Vyšněvolockým systémem]] do papíren na březích [[Tichvinský kanál|Tichvinské soustavy]] i do chemických závodů Petrohradu i Moskvy. Tři krát do roka sklízené úrodné louky mezi [[Mologa|Mologou]] a [[Šeksna|Šeksnou]] zásobovaly nejlepším senem stáje v Petorohradu. Ve městě [[Rybinsk]] vznikla obilní burza, která určovala ceny nejcennější komodity v celém impériu a náklady s obilím putovaly všemi směry. Proslulé jarmarky v [[Nižnij Novgorod|Nižném Novgorodě]] byly zásobovány zbožím všeho druhu právě po vodní cestě. Bezvýznamné osady napojené na vodní dopravu se stávaly újezdními městy.
Zvyšující se nároky na dopravu však odhalovaly stále větší množství nedostatků, způsobených především závislostí na počasí a roční době. Průměrná délka plavby z Rybinsku do Petrohradu byla 29 dní a zpět 26 dní. To by se slavné [[Vologdské máslo]] dostalo do kuchyní v hlavním městě za hranicí trvanlivosti. Železnice umožnila nejen včasné dodávky do petrohradských kuchyní, ale i zásobování labužníků v Paříži.
Brzy po pokládkách nových železničních tratí a zařazení stále silnějších lokomotiv se zdálo, že vodní doprava svůj význam dříve nebo později úplně ztratí. Časem se upustilo od plánů na rekonstrukce [[Vyšněvolocký kanál|Vyšněvolockého]] a [[Tichvinský kanál|Tichvinského systému]] a pozornost se soustředila již jen na [[Mariinská vodní cesta|Mariinský kanál]], a to jednak pro spojení s Čerepoveckými železárnami, především však pro spojení s otevřeným oceánem na severu.
[[Mariinská vodní cesta|Mariinský kanál]] se dočkal velké rekonstrukce v letech 1890 – 1896. Bylo zmodernizováno 38 zdymadel, z toho 30 v povodí Něvy. Dále bylo prokopáno 40 kilometrů nového kanálu s kamennými hrázemi. Konečné dílo se stalo oprávněnou chloubou Ruska.
Když se na začátku dvacátého století vydal ruský vynálezce unikátní metody barevné fotografie [[Sergej Prokudin-Gorskij|Sergej Michailovič Prokudin-Gorskij]] na svou cestu Ruskem, zvolil jako významnou část své trasy právě průplavy mezi Volhou a Něvou. Unikátní stavební dílo se tak může pochlubit unikátním barevným zobrazením již od roku 1909. <br /><gallery widths="180" heights="180">
Soubor:Logging.jpeg|
Soubor:Prokudin-Gorskii. Syaskye Ryadki.jpg|Ústí
Soubor:Prokudin-Gorskii toueur and barges.jpg|Romantická
Soubor:Prokudin-Gorskii-Verhnevolzhsky beishlot4.jpg|
Soubor:Prokudin-Gorskii-Verhnevolzhsky beishlot2.jpg|
Soubor:Gorskii
Soubor:Gorskii
Soubor:View of Podporozhe. Russian Empire.jpg|Dopravené
Soubor:Ковжская плотина 20966 1909.jpg|
Soubor:Старый Петровский шлюз на Мариинском канале.jpg|Zbytky
</gallery>
==== Sovětská výstavba do vybudování Hornosvirského vodního díla (1917 - 1952) ====
Řádek 73 ⟶ 83:
Potřeba dopravního spojení mezi [[Moskva|Moskvou]], [[Petrohrad|Leningradem]] a hutním kolosem v [[Čerepovec|Čerepovci]] vyvolala potřebu vybudování dvou moderních zdymadel právě na řece [[Šeksna]], a to v letech 1922 až 1926. Plavbu mezi [[Oněžské jezero|Oněžským]] a [[Ladožské jezero|Ladožský jezerem]] vylepšilo vybudování derivační vodní elektrárny na řece [[Svir]] v roce 1933. Projekt rekonstrukce volžko-baltského systému byl schválen až v září 1940. Na jaře 1941 byla napuštěna [[Rybinská přehradní nádrž]], kdy pod hladinou zmizela obě zdymadla vybudovaná ve dvacátých letech. Posledním významným krokem pro zlepšení plavebních podmínek za stalinské éry bylo vybudování Hornosvirského vodního díla v roce 1952.
Vodní elektrárny na horní [[Volha|Volze]], [[Svir|Sviru]] a [[Volchov|Volchovu]] sehrály významnou roli při [[Obležení Leningradu|obraně Leningradu]] i [[Bitva před Moskvou|Moskvy]]. Vyrobená elektřina ušetřila miliony tun uhlí potřebných pro válečný průmysl a toto množství bylo dopravováno právě [[Mariinská vodní cesta|Mariinským systémem]]. Uskutečněný sen velikého [[Petr I. Veliký|cara Petra I]]. tak více jak dvě stě let po jeho smrti účinně chránil jeho vlast ve válce, vyvolané s cílem likvidace jeho národa.
==== Přestavba Mariinského kanálu v letech 1956 - 1964 ====
| |||