Česko: Porovnání verzí

V druhé polovině 19. století za dlouhého panování císaře [[František Josef I.|Františka Josefa I.]] nastal v Česku významný hospodářský rozvoj. Většina (asi 70 %) průmyslu Rakouska-Uherska se soustředila v [[České země|Českých zemích]] včetně oblastí osídlených Němci. České politické elity, zejména [[František Palacký]] a [[František Ladislav Rieger]], dospěly k názoru, že federalizované a vcelku demokraticky uspořádané Rakousko (resp. [[Předlitavsko]]) by mohlo být nejvýhodnějším životním prostorem pro český národ i jiné [[Slované|slovanské]] národy [[Střední Evropa|Střední]] a [[Jižní Evropa|Jižní Evropy]]. S tím byla spojena myšlenka (tzv. [[Austroslavismus|austroslavismuaustroslavismus]], která byla do určité míry ideovou oporou politiky [[Češi|Čechů]], [[Slováci|Slováků]], [[Poláci|Poláků]], [[Slovinci|Slovinců]] a [[Chorvati|Chorvatů]] v rakousko-uherském soustátí).{{doplňte zdroj}} Mocnářství mělo také být ochranou vůči nepříznivým vlivůmproti mocnýchmocným státůstátům na západě i na východě, jmenovitě NěmeckaNěmecku a [[Ruské imperium|RuskéhoRuskému imperiaimperiu]].

Období všestranného rozmachu českého národa v oblastech politiky, hospodářství, kultury a vzdělání v rámci Rakouska-Uherska skončilo vypuknutím [[První světová válka|první světové války]] v červenci [[1914]]. Tento posléze celosvětový ničivý konflikt započali [[vídeň]]ští politici po [[Atentát na Františka Ferdinanda d'Este|Sarajevském atentátu]] na rakousko-uherského následníka trůnu [[František Ferdinand d'Este|Františka Ferdinanda d'Este]] dne [[28. červen|28. června]] [[1914]], a to v domnění, že válka proti malému [[Srbské království|Srbskému království]] bude pro zdánlivě mocné Rakousko-Uhersko snadnou záležitostí. Postupně se však Rakousko-Uhersko stalo pouhým přívěskem [[Německá říše|Německé říše]], tzv. [[Vilém II. Pruský|vilémovského]] Německa, v jeho snaze vyjít z této války jako vítězná mocnost., Jednímcož zzasadilo průvodníchaustroslavismu jevůsmrtelnou válečných událostí byl konec austroslavistických snů některých vedoucích českých politiků, mjránu. [[Karel Kramář|Karla Kramáře]].{{doplňte zdroj}} Pro Rakousko-Uhersko nakonec skončila válka naprostou katastrofou a jeho rozpadem.