Volžsko-baltská vodní cesta: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 48:
 
==== Od zrušení nevolnictví do nástupu sovětské moci (1861 - 1917) ====
Průmyslová revoluce přivedla ke březím všech tří vodních soustav nové zákazníky. Tradiční skladba přepravovaných komodit se rozrostla o nové suroviny a polotovary. Historická oblast drobných kuploven litiny a železné houby mezi městy Babajevo a Čerpeovec v dolním povodí Šeksny se proměnila v jeden významný metalurgický komplex poblíž zdymadla v Čerepevci. Odsud putovaly polotovary v podobě železných prutů po vodě do Petrohradu a Petrozavodsku. Do oblasti mířili proti řece Dvině z poloostrova Kola lodě s nákladem apatitu. Pyrit pro výrobu kyseliny sírové se těžil přímo ze dna řeky Msty a putoval Vyšněvolockým systémem do papíren na březích Tichvinské soustavy i do chemických závodů Petrohradu i Moskvy. Tři krát do roka sklízené úrodné louky mezi Mologou a Šeksnou zásobovaly nejlepším senem stáje v Petorohradu. Ve městě Rybinsk vznikla obilní burza, která určovala ceny nejcennější komodity v celém impériu a náklady s obilím putovaly všemi směry. Proslulé jarmarky v Nižném Novgorodě byly zásobovány zbožím všeho druhu právě po vodní cestě. Bezvýznamné osady napojené na vodní dopravu se stávaly újezdními městy.
<br />
 
Zvyšující se nároky na dopravu však odhalovaly stále větší množství nedostatků, způsobených především závislostí na počasí a roční době. Průměrná délka plavby z Rybinsku do Petrohradu byla 29 dní a zpět 26 dní. To by se slavné Vologdské máslo dostalo do kuchyní v hlavním městě za hranicí trvanlivosti. Železnice umožnila nejen včasné dodávky do petrohradských kuchyní, ale i zásobování labužníků v Paříži.  
 
Brzy po pokládkách nových železničních tratí a zařazení stále silnějších lokomotiv se zdálo, že vodní doprava svůj význam dříve nebo později úplně ztratí. Časem se upustilo od plánů na rekonstrukce Vyšněvolockého a Tichvinského systému a pozornost se soustředila již jen na Mariinský kanál, a to jednak pro spojení s Čerepoveckými železárnami, především však pro spojení s otevřeným oceánem na severu.  
 
Mariinský kanál se dočkal velké rekonstrukce v letech 1890 – 1896. Bylo zmodernizováno 38 zdymadel, z toho 30 v povodí Něvy. Bylo prokopáno 40 kilometrů nového kanálu s kamennými hrázemi. Konečné dílo se stalo oprávněnou chloubou Ruska.
 
Když se na začátku dvacátého století vydal ruský vynálezce unikátní metody barevné fotografie [[Sergej Prokudin-Gorskij|Sergej Michailovič Prokudin-Gorskij]] na svou cestu Ruskem, zvolil jako významnou část své trasy právě průplavy mezi Volhou a Něvou. Unikátní stavební dílo se tak od roku 1909 může pochlubit unikátním barevným zobrazením. <br /><gallery widths="180" heights="180">
Soubor:Logging.jpeg
Soubor:Gorskii 04418u.jpg
Soubor:Prokudin-Gorskii toueur and barges.jpg
Soubor:Prokudin-Gorskii. Syaskye Ryadki.jpg
Soubor:Prokudin-Gorskii-Verhnevolzhsky beishlot4.jpg
Soubor:Prokudin-Gorskii-Verhnevolzhsky beishlot2.jpg
Soubor:Gorskii 04417u.jpg
Soubor:Gorskii 03966u.jpg
Soubor:View of Podporozhe. Russian Empire.jpg
Soubor:Ковжская плотина 20966 1909.jpg
</gallery>
==== Sovětská výstavba do vybudování Hornosvirského vodního díla (1917 - 1952) ====
<br />