Televizní společnost: Porovnání verzí

Přidáno 24 bajtů ,  před 2 lety
m
bez shrnutí editace
(Rozšíření a úprava wiki odkazů)
m
== Právní okolnosti televizního vysílání ==
 
Televize může svůj program veřejně šířit pouze tehdy, pokud ji k tomu opravňuje tzv. '''vysílací licence''' - v [[Česko|ČR]] vydávaná '''[[Rada pro rozhlasové a televizní vysílání|Radou pro rozhlasové a televizní vysílání]]''' ([http://www.rrtv.cz RRTV]). Právní okolnosti vydání vysílací licence a kontroly jejího dodržování jsou zakotveny v '''Zákoně o rozhlasovém a televizním vysílání''' ([http://www.rrtv.cz/cz/static/cim-se-ridime/stavajici-pravni-predpisy/pdf/231-2001.pdf zákon č. 231/2001 Sb.]). RRTV je povinna vysílání všech držitelů vysílacích licencí kontrolovat a je v případě porušení zákona oprávněna coby správní orgán udělovat za jeho porušení sankce. Držitelem licence nemusí být televizní společnost, která program fyzicky vyrábí, ale skutečný držitel licence si může kompletní výrobu zadat u tzv. '''servisní organizace'''. Právně odpovědný za obsah vysílání je v takovém případě stále držitel licence.
 
Vydání vysílací licence pro vzdušné pozemní (terestrické) šíření podléhá výběrovému řízení a je omezeno fyzikálním omezením počtu dostupných vysílacích [[Frekvence|kmitočtů]]. Z tohoto důvodu je počet vysílatelů konečný a počet celoplošných televizí (tedy televizí, jejichž vysílání je terestrickým šířením dostupné alespoň 70 procentům obyvatel ČR) je nyní z technologických důvodů stanoven v ČR na konečný počet 4 programů ([[ČT1]], [[ČT2]], [[TV Nova|Nova]], [[Prima (televizní stanice)|Prima]]). Výrazná změna nastane postupně v letech [[2008]] až [[2010]] se změnou technologie terestrického šíření vysílaného signálu (technologie [[DVB-T]]) a přinese výrazně vyšší počet celoplošně vysílaných programů.
=== Řetězec pro živé televizní vysílání ===
 
Na začátku každého televizního řetězce pro '''živé vysílání''' je kamera. Je-li signál zpracováván živě (tedy v reálném čase, v mezinárodní terminologii označováno jako '''Live''' - z angl. živý), není signál z kamery primárně ukládán na záznamové médium, ale je zpracováván on-line v '''obrazové režii'''. Tam jsou do něj například vkládány grafické informace (titulky, grafika apod.), nejčastěji však je obraz stříhán (přepínán) z více zdrojů, především z více kamer. Takový přenos se nazývá vícekamerový a v praxi se vyskytuje nejčastěji. Kromě signálů z kamer může režie do výsledného signálu stříhat i signál z předem připravených záznamů (takzvané příspěvky, znělky apod.). Současně s obrazovou režií pracuje i '''zvuková režie''', která se stará o to, aby veškeré zvuky přidané do výsledného signálu odpovídaly co nejpřirozeněji tomu, co divák vidí v obraze. Vedle kameramanů jsou tedy na místě natáčení i zvukaři a vedle obrazového režiséra sedí (nejčastěji ve zvukově oddělené místnosti) i režisér zvuku. Oba tyto signály jsou samostatně předávány na '''odbavovací pracoviště''' (OP), kde jsou podle typu následného zpracování sloučeny případně obohaceny např. o vysílací [[logo]] televizní stanice a následně oddělením '''technické kontroly''' (TK) kontrolovány aby splňovaly technické normy a předávány distribučnímu řetězci. Logo - grafická značka, kterou je ze zákona označen (identifikován) název televizního programu, je do obrazu vkládáno vždy až těsně před předáním signálu distribučnímu řetězci. Pořady tak jsou zpracovávány a především archivovány bez tohoto označení. Především proto, že pak mohou být předmětem prodeje jiné televizní společnosti, nebo mohou být reprízovány po letech i přesto, že televizní program mezi tím změnil grafické provedení loga. (To se však netýká záznamů vysílání uchovávaných dle zákona, viz dále)
 
=== Přenosová technika ===
Patří k ní v první řadě '''přenosové vozy''' (někdy též OB-van z angl. OB=Outdoor Broadcasting), obsahující zabudovanou obrazovou režii, zvukovou režii a pracoviště technické kontroly. Takové rozsáhlé pracoviště je úsporně zabudováno v kamionech či upravených autobusech. Velké přenosové vozy disponují i takzvanými '''doprovodnými technickými vozy''' s veškerou potřebnou technikou (kamery, stativy, kabely), záložními zdroji el. energie (dieselagregáty) a se zázemím pro technický personál.
 
Nezbytným doplňkem řetězce přenosové techniky je zařízení zajišťující dopravu vyrobeného signálu na odbavovací pracoviště televizní společnosti, odkud je po přidání vysílacího loga televize signál přímo vysílán k divákům. Technologicky nejstarším a dosud užívaným principem je '''ENG''' (Electronic News Gathering) - dočasně zbudovaný přímý pozemní mikrovlnný spoj (tzv. „skok“) buď přímo na přijímací anténu na budově televize, nebo na přijímací anténu specializované firmy provozující transportní audiovizuální síť a dopravující signál až do budovy televize. Organizačně nejjednodušším avšak dražším principem je '''SNG''' (Satellite News Gathering) - operativní a dočasně zbudovaný mikrovlnný skok na satelitní transpondér ([[Převáděč (radiokomunikace)|převaděč]]), ze kterého putuje signál zpět k Zemi do budovy televize. Tato technika je naprosto nezávislá na místě, odkud má být přenos uskutečněn a nevyžaduje žádnou složitou předchozí přípravu a proto je využívána nejčastěji pro potřeby aktuálního zpravodajství. Moderní a progresivní metodou využitelnou v místech s častým opakováním televizních přenosů ([[sportoviště]], budova [[parlament]]u…) je digitální přenos signálu zakódovaného do '''[[MPEG]]''' [[Streaming|streamu]] pomocí datové sítě ([[Virtuální privátní síť|VPN]] linka), technologicky blízké přenosu videa po internetu. Všechny tyto transportní přenosové technologie bývají instalovány do speciálně uzpůsobených vozidel (ENG vůz, SNG vůz, MPEG vůz).
 
Mezi další doplňkové technologie přenosové techniky je možno zařadit například specializované pracoviště pro tvorbu grafiky - typicky pro okamžité generování výsledkových listin, informací o stavu utkání, času apod. Jiným případem specializované techniky může být další přenosový vůz zpracovávající signály z bezdrátových kamer (tzv. on-board kamery), umístěných například v závodních vozidlech, v konstrukci hokejové branky, v helikoptéře nad závodní dráhou atd.
 
Speciálním případem přenosové techniky jsou vozy uzpůsobené pro operativní aktuální zpravodajství. Nejčastěji to bývají SNG vozy velikosti větší dodávky vybavené standardně jednou zpravodajskou kamerou, střižnou pro sestavení reportáže a základní obrazovou i zvukovou režií pro odbavení připraveného příspěvku a živý střih vstupu reportéra. SNG technologie je zabudována ve voze (vysílací zařízení) a satelitní parabolická anténa složená ve střešní nástavbě je schopna se samostatně [[hydraulika|hydraulicky]] vyklopit a plně automaticky nastavit pro přenos na vybraný telekomunikační satelit. Samozřejmým doplňkem je malý dieselagregát, technologie pro komunikaci s režií vysílání v budově televize, komunikační systém s technickým dispečinkem satelitní telekomunikační společnosti a přijímací zařízení pro kontrolní příjem vysílaného signálu (běžná [[Anténa|TV anténa]] či [[Set-top box]] a [[Televizor|TV přijímač]]).
=== Záznamy vysílání v odvysílané podobě ===
 
Provozovatel vysílání je dle zákona ([http://www.rrtv.cz/cz/static/cim-se-ridime/stavajici-pravni-predpisy/pdf/231-2001.pdf § 32 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb.]) povinen uchovávat po dobu 30 dnů od odvysílání záznamy všech odvysílaných pořadů v podobě, v jaké byly odvysílány (tj. včetně loga stanice). Zaslání záznamu vysílání si pak může vyžádat RRTV, například na základě [http://www.rrtv.cz/cz/static/o-rade/obvykle-postupy-zakladni-153613.html podnětu k obsahové stránce pořadu nebo programu], které může kdokoli podat do 21 dnů od odvysílání. S tímto nařízením mívají problém typicky malé televizní stanice, jakými jsou obecní infokanály - vysílá-li stanice např. smyčku snímků PowerPointu, soubor s těmito snímky není [http://www.rrtv.cz/cz/Penalty.ashx?uid=2a573f3d-4421-459d-ac5b-52199411b4b9 dle rozhodnutí RRTV] záznamem vysílání v odvysílané podobě.
 
== Náplň vysílání ==
 
Obsah vysílání konkrétní televizní společnosti je dán jednak jejím zaměřením na cílovou skupinu diváků a současně také obecnou programovou specifikací vydanou státním regulačním úřadem - tzv. vysílací licencí (viz výše).
 
Podle obecného obsahu programu vysílání lze televize rozdělit na '''plnoformátové''' a '''tematické'''. Příkladem tematických televizí jsou programy zpravodajské, hudební, dětské, sportovní, filmové apod. Plnoformátové televize se snaží přinášet program složený z částí všech těchto žánrů. Specifické postavení mají '''televize veřejnoprávní''', které jsou z části nebo úplně financovány státem a provozovány s cílem zajistit mj. výrobu a šíření programů pro úzké cílové skupiny obyvatel, sledování komerčně méně zajímavých kulturních proudů apod. To vše s cílem zajistit vyváženost zpravodajských i kulturních informací bez nutné závislosti na komerčních zájmech provozovatele (držitele vysílací licence). Naopak televize soukromé slouží v demokratických zemích jako nezávislý kontrolní nástroj proti možnému státnímu ovlivňování zveřejňovaných informací v televizi veřejnoprávní.
Velké televizní společnosti musí do svých rozpočtů započítat i nemalé výdaje za někdy až miliónové pokuty za porušení některého ustanovení zákona regulujícího vysílání (typicky překročení limitů reklamního času, zveřejnění nevhodných záběrů či sdělení způsobem a v čase schopným negativně ovlivnit vývoj mládeže, nevyváženost informací ve zpravodajství či publicistice omezující podmínky pro svobodné utváření názorů apod.).
 
Primárním a nejčastějším ziskem je pro televizní společnost '''prodej reklamního času'''. Jeho maximální hodinové i denní množství je omezeno zákonem a jeho cena odpovídá snaze vygenerovat denní zisk vyšší, než jsou denní náklady. Cena za vysílání (typicky 30 sec vysílacího reklamního času) se pohybuje podle konkrétní sledovanosti daného slotu (časového úseku) až ve stovkách tisíc korun. Vypočítává se zpětně podle skutečné sledovanosti a pohybuje se u komerční celoplošné stanice (TV NOVA, 2007) ca do 20 tis. Kč za jeden ratingový bod (viz níže), čili při běžném ratingu dobrého pořadu 10 % stojí jedno vysílání spotu 200 tisíc korun. Pro úplnost - excelentní rating špičkových pořadů dosahuje hodnot 25 %.
 
Některé televizní společnosti jsou ale placeny zcela či částečně z příspěvků. Ty mohou poskytovat sami diváci (typicky u televizních programů s náboženskou tematikou), nebo přímo stát (zcela typicky u veřejnoprávních programů).
Primárním zájmem zadavatelů reklamy je snaha znát co nejpřesněji počet diváků a jejich sociální a věkovou strukturu, kteří se v daný okamžik vysílání reklamy na televizní program dívali. Televizní společnosti deklarují tyto údaje jako údaje o tzv. '''sledovanosti'''. Současná metodika zjišťování těchto údajů dosáhla velmi přesných výsledků. K její realizaci slouží technická zařízení s názvem '''peoplemetr''' ''(čti: píplmetr)''. Tento systém je však natolik nákladný, že jej jsou schopny hradit pouze velké televizní společnosti. Ostatní televize využívají jednodušších a nesrovnatelně méně přesných postupů, spočívajících buď v přímém anketním průzkumu, nebo v rámcovém odhadu např. na základě ohlasů diváků apod.
 
Peoplemetrové měření realizované v ČR spočívá ve vytipování skupiny více než 4 tisíc jednotlivců starších 4 let v 1850 domácnostech, které za odměnu provozují u svých TV přijímačů technické zařízení, pomocí kterého speciálním dálkovým ovládáním přepínají sledované pořady (podobně jako běžným dálkovým ovládáním přímo na TV přijímači). Při přepínání se však musí jednoduše identifikovat, o jakého člena domácnosti jde, resp. který člen domácnosti je v danou chvíli u televizoru - pokud program sleduje více osob, musí se každý „přihlásit“. Vytipování osob slouží k tomu, aby bylo dosaženo optimálního rozvrstvení zkoumaných osob napříč především věkovými a sociálními vrstvami obyvatelstva, souměrného geografického rozmístění včetně rozdělení pohlaví. Zařízení pak s přesností na jednotky sekund zaznamenává, který program je aktuálně přepnut. Sebraná data průběžně odesílá pomocí technologie GSM k centrálnímu vyhodnocení. Uživatelé peoplemetrů musí zůstat v anonymitě, aby nemohlo dojít k jejich ovlivňování.
 
Získané sekundové údaje slouží k vypočtení minutové sledovanosti. Z ní se odvozuje průměrná sledovanost delších časových úseků, konkrétně celých pořadů. Základními vypočtenými daty jsou pak procentuálně vyjádřené údaje '''Rating''' (''Television Rating'' - poměr počtu diváků dané sociodemografické skupiny, kteří televizní program sledovali, vůči počtu osob takové skupiny v ČR) a '''Share''' (''Audience Share'' či ''Market Share'' - ukazuje kolik diváků dané cílové skupiny, kteří jsou v daný okamžik u televizorů, sledovalo daný pořad).
 
Analytická oddělení jednotlivých televizí pak ze získaných dat mohou s absolutní přesností zjistit, jaká skupina obyvatel v daný okamžik sledování programu opustila (např. nudná zpravodajská reportáž, nebo atraktivnější program na jiném programu). Komerční oddělení televizí s maximální přesností zjistí, kolik diváků bylo během reklamního bloku u televizoru a podle toho vypočítává (v podstatě zpětně) '''cenu za odvysílané reklamní spoty'''. Kompletní a velmi podrobná data jsou k dispozici vždy již následující den.