Křížové výpravy: Porovnání verzí

V západní Evropě [[11. století]] mezitím začal pod vlivem [[Clunyjská reforma|clunyjské reformy]] a zintenzívnění [[náboženství|náboženského]] života růst zájem o&nbsp;[[poutní místo|svatá místa]], především o&nbsp;Jeruzalém, [[Řím]] a [[Santiago de Compostela|Compostelu]].<ref name="bridge15">Bridge, str. 15.</ref> Tento zájem vycházel mimo jiné z&nbsp;intenzivnějšího [[Eschatologie|eschatologického]] očekávání konce světa a z&nbsp;pocitu viny, že [[Chrám Božího hrobu|Boží hrob]], pro křesťany místo [[Ježíš Kristus|Ježíšova]] [[vzkříšení]], zůstává v&nbsp;rukou muslimů, kteří navíc poutníky ve Svaté zemi ohrožují. Postupně se prosadilo přesvědčení, že ofenzivní boj za získání svatých míst a s&nbsp;tím související zajištění ochrany křesťanských poutníků je [[Spravedlivá válka|spravedlivý]] a měl by se stát povinností každého [[rytíř]]e. Ve&nbsp;druhé polovině 11.&nbsp;století se iniciativy ujali papežové. Formování ideologie křížových výprav podpořil zvláště papež [[Řehoř VII.|Řehoř&nbsp;VII.]] Západoevropská společnost také byla již plně [[Feudalismus|feudalizována]], majetkové poměry se upevnily a pro feudální třídu se stávala akutní otázka získání nové půdy. [[Léno|Léna]] totiž mohla přecházet pouze na nejstarší potomky, mladší synové zůstávali nezaopatřeni. Rytíři potřebovali nová léna, která mohli získat výbojem na východ, tehdy legendární, bohatstvím oplývající zem. Tažení na východ tak umožňovalo spojit poslání rytíře s nadějí na hmotné zisky.

 

[[Soubor:CouncilofClermont.jpg|náhled|vlevo|upright|Papež Urban&nbsp;II. na koncilu v&nbsp;Clermontu<br />iluminace z&nbsp;''Livre des Passages d'Outre-mer'', kolem roku 1490 (Bibliothèque Nationale)]]

{{viz též|Lidová křížová výprava|První křížová výprava|Jeruzalémské království|Křížová výprava roku 1101}}