V roce [[1970]] obdržel od [[Seznam litoměřických biskupů|litoměřického biskupa]] [[Štěpán Trochta|Štěpána Trochty]] pochvalný dekret a [[privilegium]] nosit [[Synodalium canonicale|synodalie]].
V osmdesátých letech se stal farářem v Horním Tanvaldě, kde na tamní horské faře často vítal [http://www.svobodat.com/cesky/blog/tanvaldapadre Tamsetkání působilkřesťanské domládeže] rokuv rámci tzv. [[Podzemní církev|podzemní církve]]. Zde získal přezdívku "Padre". V roce [[1996]], kdy se stal [[děkan]]em [[farnost]]i [[Jablonec nad Nisou]]. Zde se stal záhy velice oblíbeným, farníci mu dali přezdívku „padre“, inspiroval založení diecézního [[časopis]]u Zdislava, časopisu pro ministranty [[Tarsicius (časopis)|Tarsicius]] a v závěru života se podílel i na vzniku časopisu pro katolické dívky s názvem [[In!|„IN“]]. Pořádal také ministrantské tábory na uprázdněných farách hlavně [[Liberecký vikariát (Římskokatolická církev)|libereckého vikariátu]]. Za svého působení rekonstruoval velké množství kostelů v Jizerských horách, např. v Bedřichově, v Janově nad Nisou aj. V závěru jeho života začali v Jablonci vypomáhat [[kaplan]]i. Ve své funkci působil až do konce svého života.
