Charakteristický úpadek [[Samohláska|samohlásek]] na konci slov, kromě ''a'', měl za důsledek vytvoření [[Stříška|stříšky]] (dlouhého vokálu) nad samohláskou uprostřed slova pro odlišení od podobně znějících slov, které však na této prostřednímprostřední samohlásce mají přízvuk (â, ê, î, ô, û). Zvláštní furlánské dvojhlásky na místě přízvuku se vytvořily na rozdíl od italštiny, podobný jev je však vidět například ve [[Španělština|španělštině]]. Nejčastější ''ie'' je v italštině zredukováno na ''e''. Dalším změkčením je patrová výslovnost ''kja'' a ''gja'' namísto ''ka'' a ''ga'' (jedná se pouze o spojení se samohláskou a). Furlánština zakonzervovala stejně jako dolomitská ladinština latinské spojení souhlásek s ''l'', tam kde je v italštine nahrazeno vyslovovaným ''j'' – např. ''flôr'' (it. ''fiore'', květina, flóra, latinský originál ''flore'').
