4 631
editací
m (→Třetí fáze války od dobytí Plevna až po Sanstefanský mír: m typo odkazu) značka: editace z Vizuálního editoru |
m (přeformulování) značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Po Berlínském kongresu panovala mezi Bulhary značná nespokojenost, zvláště těch, kteří se ocitli mimo hranice Bulharského knížectví. Ruská okupace byla zkrácena z plánovaných dvou let na devět měsíců, a tak se s ustavením státní správy muselo pospíchat. Největší boje se rozhořely o znění ústavy, spory probíhaly mezi konzervativci, jejichž vůdčími osobnostmi byli [[Konstantin Stoilov]], [[Dimitǎr Grekov]] a první bulharský ministerský předseda [[Todor Stojanov Burmov]], a národními liberály vedenými [[Stefan Stambolov|Stefanem Stambolovem]], [[Petko Karavelov|Petkem Karavelovem]] či [[Petko Račev Slavejkov|Petkem Slavejkovem]]. Konečná verze textu ústavy, tzv. ''Trnovská ústava'', byla schválena [[16. duben|16. dubna]] [[1879]] a na tehdejší dobu byla jednou z nejdemokratičtějších v [[Evropa|Evropě]].
Přes veškerou tureckou snahu se Východní Rumélie nestala opět plně ovládaným tureckým územím, ale byla z velké části řízena Bulhary. Generálním guvernérem Východní Rumélie byl jmenován poturčený Bulhar, diplomat [[Aleko Bogoridi]] (
== Seznam nejvýznamnějších střetnutí ==
|