Michail Ivanovič Glinka: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m typografie
KhamulBot (diskuse | příspěvky)
m →‎Dědictví: Robot: napřímení šablony za použití AWB
Řádek 52:
Složil také několik desítek písní, mnoho klavírních skladeb a v menší míře skládal také i [[komorní hudba|komorní hudbu]] (např. ''Patetické trio pro klarinet, fagot a klavír'').
 
Jednou z menších prací, která si získala v posledních desetiletích{{kdyKdy?}} pozornost, byla jeho „vlastenecká píseň“, pravděpodobně napsaná pro soutěž o [[státní hymna|státní hymnu]] z roku [[1833]]. Úspěch si získala ale o několik desetiletí později, kdy byla přijata jako národní hymna ruské federace během let [[1990]] až [[2000]].
 
Jeho podíl na ruské hudbě lze vnímat v souvislosti s ruskou hudbou té doby, v níž byl silný příklon k hudbě západních skladatelů. Glinka ovlivnil ruskou hudbu [[19. století]] neuvěřitelným způsobem, o čemž svědčí přezdívka „otec ruské klasické hudby“. Významně se na jeho operách odrazil vliv Itálie, kterou si Glinka zamiloval, a který je znatelný především v opeře ''Život pro cara''. Jeho úspěch spočívá v tom, že nechal svůj ruský charakter prostoupit západním kompozičním stylem, čímž vytvořil novou a důležitou předlohu pro budoucí ruské skladatele.