Titanic: Porovnání verzí

| popisek = '''RMS ''Titanic'''''<ref name="R01" /> opouští [[Southampton]]<br />10. dubna 1912

| objednána =

| zahájení stavby = 31. března [[1909 v loďstvech|1909]]<ref name="R101" />

| spuštěna na vodu = 31. května [[1911 v loďstvech|1911]]<ref name="R102" />

[[Soubor:En mary titanic cz.svg|náhled|vlevo|Srovnání ''Titanicu'' (tmavý obrys)<br />s ''[[Queen Mary 2]]'' a dalšími objekty]]

[[Soubor:Thomas Andrews ül.jpg|náhled|vlevo|Thomas Andrews, šéfkonstruktér]]

''Titanic'' byl postaven v&nbsp;[[Belfast]]u v&nbsp;[[Loděnice (přístav)|loděnicích]] [[Harland & Wolff]] na objednávku společnosti [[White Star Line]], jako druhý ze série tří lodí třídy Olympic ([[Olympic (loď)|RMS ''Olympic'']], RMS ''Titanic'' a [[Britannic (1914)|HMHS ''Britannic'']]). Stavba těchto lodí byla odpovědí konkurenční společnosti [[Cunard Line]] vlastnící parníky [[RMS Lusitania|RMS ''Lusitania'']] a [[RMS Mauretania (1906)|RMS ''Mauretania'']]. Projekt ''Titanicu'' navrhl [[Lord Pirrie]],<ref name="R14" /> který byl [[ředitel]]em loděnic Harland and Wolff i plavební společnosti White Star. Na stavbě a konstrukci pracoval šéfkonstruktér [[Thomas Andrews]],<ref name="R15" /> stavbyvedoucí a vedoucí konstrukce [[Alexandr Carlisle]],<ref name="R16" /> generální manažer a vedoucí projektant odpovědný nejen za výzdobu a interiér plavidla a který taktéž navrhl mechanismus spouštění [[záchranný člun|záchranných člunů]]. Carlisle v&nbsp;roce [[1910]] ale odešel ke společnosti Welin Davit & Engineering Company Ltd. a dalších prací se na ''Titanicu'' neúčastnil.<ref name="R17" />

 

=== Komfort ===

[[Soubor:Titanic - zrekonstruovana chodba.jpg|náhled|Rekonstrukce chodby na Titanicu]]

[[Soubor:Photograph of Olympic's Grand Staircase with the crystal dome and the clock. Photograph taken at the boat deck level.jpg|náhled|vlevo|Přední velké schodiště v první třídě]]

[[Soubor:Gym.jpg|náhled|vlevo|Tělocvična]]

Již při návrhu interiéru a vybavení pro ''Titanic'' se počítalo s&nbsp;tím, že by měl představovat [[luxus]] a [[bohatství]]. Loď byla vybavena palubním [[telefon]]ním komunikačním systémem, knihovnou i [[holičství]]m.<ref name="R22" /> Pro cestující první třídy byl k&nbsp;dispozici i [[bazén]], [[tělocvična]], hřiště na [[squash]], [[turecké lázně]], elektrické lázně a ''Veranda Cafe''.<ref name="R23" /> Taktéž ''Café Parisien'' nabízelo speciality pro cestující první třídy, které mohli konzumovat na prosluněné verandě s&nbsp;dekorovaným mřížovím.<ref name="R24" /> Společenské místnosti první třídy byly obloženy vyřezávaným [[Dřevo|dřevěným]] obložením, drahým [[Nábytek|nábytkem]] a dalšími dekoracemi. V&nbsp;třetí třídě bylo vybavení skromné, [[Borovice|borovicové]] obložení a robustní [[teak]]ový nábytek.<ref name="R23" />

Uvádí se, že v&nbsp;průběhu katastrofy se podařilo pomocí čerpadel zpomalit zaplavení 6. kotelny v&nbsp;prvních deseti minutách po srážce s&nbsp;ledovcem a snížit rychlost zaplavování 5. kotelny. Ani odčerpávání vody nemohlo zachovat potřebný [[vztlak]] trupu, zpomalilo však zaplavování. Čerpadla pracovala až do 23:50, kdy byla zaplavena a vyřazena z&nbsp;činnosti.<ref name="R39" />

 

 

=== Srovnání s Olympicem ===

 

== Spuštění na vodu ==

Trup ''Titanicu'' byl spuštěn na vodu řeky Lagan dne [[31. květen|31.&nbsp;května]] [[1911]] ve 12:13, kdy dal předseda správní rady loděnice William James Pirrie pokyn k&nbsp;zahájení spuštění. Události přihlíželo množství pozvaných osob a zvědavých občanů. Spuštění lodi ale proběhlo bez obvyklých [[obřad]]ů, jako je například křest lodi. Společnost White Star Line sice nikdy své lodě nekřtila, ale později byla absence křtu [[laik]]y pokládána za jednu z&nbsp;příčin [[Katastrofa|katastrofy]] – společnost White Star Line však nikdy nepokřtila žádnou ze svých lodí, stejně jako nekřtila své lodě konkurenční státem subvencovaná Cunard Line.<ref name="R408" /> Po spuštění zůstal ''Titanic'' na pozemcích loděnic Harland and Wolff k&nbsp;dokončení. Bylo nutno osadit kotle, [[parní stroj]]e, namontovat [[stožár]]y, [[komín]]y a zařídit a vybavit [[interiér]]y a jiné.<ref name="R42" /> Tyto práce trvaly skoro další rok.

 

[[Soubor:EJ Smith.jpg|náhled|vlevo|[[Edward J. Smith]], kapitán ''Titanicu'']]

První, a zároveň i poslední plavba směřovala z&nbsp;anglického [[Southampton]]u přes francouzský [[Cherbourg]] a irský Queenstown (Cobh) do amerického [[New York]]u. Na plavbu se ''Titanic'' vydal 10.&nbsp;dubna 1912 pod velením kapitána [[Edward J. Smith|Edwarda&nbsp;J. Smithe]], který byl [[komodor]]em flotily White Star Line a předtím sloužil na ''Olympicu''.

 

=== V Evropě ===

==== Středa 10. dubna ====

 

Plavba ''Titanicu'' začínala [[10. duben|10.&nbsp;dubna]] [[1912]] ve 12:14<ref name="R407" /> vyvedením lodě z&nbsp;přístavních vod v&nbsp;Southamptonu pod velením [[lodivod]]a George Bowyera. ''Titanic'' byl příliš velký a neohrabaný, aby mohl sám vymanévrovat z&nbsp;přístavu. Z&nbsp;tohoto důvodu mu zde, ale i v&nbsp;jiných přístavech, pomáhalo několik [[remorkér]]ů. Zde došlo k&nbsp;prvnímu incidentu, který mohl předčasně plavbu ukončit. Nedaleko plavební trasy ''Titanicu'' byly ukotveny další dva parníky, ''New York'' a ''Oceanic''. Při míjení ''New Yorku'' došlo vlivem proudění vody, hnané šrouby ''Titanicu'', k&nbsp;sacímu efektu, který byl natolik silný, že se přetrhla kotvící lana ''New Yorku'' a jeho zadní část se začala nebezpečně přibližovat k&nbsp;''Titanicu''. Hrozící kolizi odvrátil kapitán E.&nbsp;J. Smith, který nechal zastavit stroje na ''Titanicu,'' a jeden z&nbsp;remorkérů, který obeplul ''New York'' a pomocí lana jej táhl zpět ke břehu. Obě lodě se nakonec minuly ve vzdálenosti desítek metrů. Kolizi s&nbsp;''Titanicem'' bylo sice zabráněno, ale ''New York'' se následně opřel o&nbsp;bok ''Oceanicu'', naštěstí bez větších škod.<ref name="R410" />

 

 

==== Neděle 14. dubna ====

Počasí bylo stále dobré, v&nbsp;dopoledních hodinách nechal sloužit kapitán E.&nbsp;J. Smith [[bohoslužba|bohoslužbu]] v&nbsp;jídelně<ref group=P. name=P7/> a poté byla jídelna opět připravena ke stolování. Podle zaznamenávaných rychlostních údajů se rychlost ''Titanicu'' stále zvyšovala a k&nbsp;poledni 14.&nbsp;dubna urazil dalších {{převod|546|mi}}. Generální ředitel J.&nbsp;Bruce Ismaye a kapitán E.&nbsp;J. Smith sice v&nbsp;prvních dnech po vyplutí předpokládali vyšší rychlost, přesto kapitán při zachování dobrého počasí předpokládal, že dosáhne rekordního času plavby do New Yorku. Ačkoliv se zapálení pod dalšími kotli, ke zvýšení rychlosti, plánovalo až na 15. nebo 16.&nbsp;dubna, bylo pod kotli zapáleno již 14.&nbsp;dubna a ''Titanic'' již plul rychlostí {{převod|21|kn}}.<ref name="R414" />

 

Již v&nbsp;průběhu dopoledne přicházely další radiodepeše – „marconigramy“ se znepokojujícími informacemi o&nbsp;výskytu ledového pole. 9:00, zpráva lodi ''Caronia'': ''ledové pole v&nbsp;oblasti {{Souřadnice|42|-49}} až {{Souřadnice|42|-51}}'', 11:40 potvrzuje parník ''Noordam'' předchozí zprávu, v&nbsp;13:42 byla přijata zpráva parníku ''Baltic'': ''Mírný, proměnlivý vítr, jasné a dobré počasí'' a předal zprávu řecké lodi ''Athenai'': ''ledové pole v&nbsp;oblasti {{Souřadnice|41.85|-49}}'', v&nbsp;13:45 zpráva německého parníku ''Amerika'': ''setkání se dvěma velkými ledovci na pozici {{Souřadnice|41.45|-50.1333333}}''<ref name="R407" /> V&nbsp;tuto dobu plul ''Titanic'' rychlostí přibližně {{převod|22|kn}} a blížil se k&nbsp;mělčinám v&nbsp;kurzu 242°, kde měl změnit kurz na 265°, New York. Asi {{převod|200|mi}} severně od této trasy se nacházela ledová pole, na která upozornila loď ''Caronia''.<ref name="R414" /> Tyto informace ukazovaly, že se ledová pole vyskytují neobvykle jižněji, než se očekávalo.<ref name="R103" />

 

Velení ''Titanicu'' mělo dostatek informací o&nbsp;výskytu ledovců, ale se zprávami nebylo účelně nakládáno. Například zprávu z&nbsp;parníku ''Baltic'', který taktéž patřil společnosti White Star Line, kapitán Smith potvrdil, ale ponechal si ji u sebe a po obědě ji předal J.&nbsp;B. Ismayovi, řediteli společnosti. Ten si ji sice přečetl, ale ponechal taktéž u sebe a odpoledne ji ukázal některým cestujícím. Poté na ni zapomněl. Zpráva se tak nedostala na kapitánský můstek k&nbsp;velícímu důstojníkovi.<ref name="R414" /><ref group=P. name=P8/> U&nbsp;zprávy z&nbsp;parníku ''Amerika'' není taktéž zcela zřejmé, byla-li doručena až na kapitánský můstek.<ref name="S01" /> Zpráva byla totiž zachycena na radiostanici, která byla určena pro „občanský provoz“, tedy na vlnách, které nebyly určeny pro námořní provoz.<ref name="R52" /><ref name="R53" /><ref name="R54" />

 

Před večerním střídáním služeb, v&nbsp;17:50 změnil ''Titanic'' kurz na 289°. V&nbsp;šest hodin večer proběhlo střídání důstojníků na můstku. Do služby nastoupil 2. důstojník Lightoller, důstojníci H.&nbsp;G. Lowe a H.&nbsp;J. Pitman, ke kormidlu nastoupil 2. [[kormidelník]] Robert Hitchens. V&nbsp;tuto dobu plul ''Titanic'' v&nbsp;kurzu 289° a kurz měl udržovat i nadále. Při střídání služeb nastoupili do pozorovacího koše na předním stožáru Jewell a Symons. 5. důstojník Lowe se po nástupu do služby stavil v&nbsp;mapovně, kde zahlédl lístek s&nbsp;poznámkou „led“ s&nbsp;udanými souřadnicemi. Provedl výpočet, ze kterého mu vyšlo, že k&nbsp;místu setkání s&nbsp;ledem dojde až po ukončení jeho služby a dále se o&nbsp;toto nezajímal. Kolem sedmé hodiny přišel na můstek 1. důstojník Murdoch a vystřídal Lightollera, který odešel na večeři. Murdoch si byl vědom toho, že se blíží k&nbsp;ledovému poli. Pro zlepšení pozorování požádal námořníka Samuela Hemminga, aby uzavřel všechny otvory, kterými na přední palubu pronikalo světlo. V&nbsp;19:30 byla zachycena zpráva parníku ''Californian'' a parníku ''Antillian'': ''tři velké ledovce na pozici {{Souřadnice|42.05|-49.15}}''<ref name="R414" />

 

Kolem osmé hodiny večer proběhlo další střídání a na místa mladších důstojníků nastoupili Boxhall a Moody, byly vystřídány hlídky ve vraním hnízdě a taktéž kormidelník Robert Hitchens. Na můstku zůstal důstojník Lightoller, kterému končila služba až ve 22:00. Moody byl Lightollerem požádán, aby podle posledních údajů provedl přepočet vzájemné polohy lodě a oblasti ledovců. Podle výsledku mělo k&nbsp;setkání dojít až před jedenáctou hodinou.<ref name="R414" /> Kolem 21:00 hovořil kapitán Smith s&nbsp;2. důstojníkem Lightollerem o&nbsp;vývoji počasí, snížení teploty nad oceánem a o&nbsp;pravděpodobném setkání s&nbsp;plovoucím ledem. Vzhledem k&nbsp;tomu, že nevál vítr, byla hladina oceánu klidná. V&nbsp;případě vln na hladině by se tyto tříštily o&nbsp;ledovec a vzniklá pěna by byla lépe pozorovatelná, stejně tak tmavý ledovec na ní. V&nbsp;21:40 byla přijata další zpráva o&nbsp;výskytu ledu z&nbsp;parníku ''Mesaba'': ''led v&nbsp;oblasti {{Souřadnice|41.4166667|-49.5}} až {{Souřadnice|42.4166667|-49.5}}, velké kusy ledu a značný počet velkých ledových hor, ledová pole.''<ref name="R407" />

 

 

=== Ledovec ===

Pár minut po varování od ''Californianu'' hlídka v&nbsp;předním vraním hnízdě (ve složení Reginald Robinson Lee a Frederick Fleet) zpozorovala mlžný opar vpředu, před přídí (známka nebo rovnou potvrzení blízkosti ledovce, význam výpovědi o oparu je ale nejasný – oba dostali po katastrofě doživotní pracovní místo a společnost WSL je velmi dobře instruovala o obsahu a způsobu výpovědi). Důstojník Murdoch, který měl hlídku na pravé straně můstku, zaznamenal ledovec asi ve vzdálenosti 700 m, ledovec chvíli pozoroval pro zjištění vzájemné polohy, pak běžel ke kormidlu, nařídil kormidelníkovi Hitchensovi „docela vpravo“ – což v&nbsp;lodní terminologii roku 1912 znamená ''záď doprava, příď doleva'' a na telegrafu signalizoval strojovně plné zastavení, což byl správný a učebnicový postup pro vyhnutí se kolizi (navíc bylo vyhnutí se směrem doleva díky orientaci listů šroubů o něco rychlejší). Fleet posléze rozeznal ledovou masu před nimi a v&nbsp;23:39 třemi údery zvonce signalizoval „Předmět před lodí“. Zároveň pomocí telefonu předal 6. důstojníkovi J.&nbsp;P. Moodymu na můstek hlášení „Led přímo před námi“. Moody se na telefonu zeptal: "What did you see?" = ''co jste viděli'' a odpověděl: "Thank you." = děkuji – tou dobou se už totiž loď asi 5 sekund stáčela a tak nebylo třeba spěchat (Moody viděl Hitchense). Vyšetřovací komisí byla poněkud zveličena otázka nepřítomnosti dalekohledů ve skříňce strážného koše{{Fakt/dne|20181226225802|}} – byly zde nejpozději při plavebních zkouškách Titanicu 2.&nbsp;dubna{{Fakt/dne|20181226225802|}} – pak se však z&nbsp;dnes neznámých důvodů ztratily. Dalekohled však především slouží (v noci) na moři ke krátkodobému ulevování očím (hlídka na vraním hnízdě čelila 40 km/h rychlému mrazivému větru bez brýlí).{{Fakt/dne|20181226225802|}} Použití dalekohledu k detekci neosvětlených objektů není ideální (oči jsou lepší{{Fakt/dne|20181226225802|}}). Ledovec, který se ocitl v&nbsp;plavební dráze lodi, se údajně před několika málo hodinami ve vodě převrátil a stékající voda jej učinila tmavým, a pro hlídku neviditelným (toto tvrdil před vyšetřovací komisí důstojník Lightoller, kterého „zpracovala“ WSL tak, že celý život tvrdil, že se Titanic nerozlomil; všichni ostatní popisovali, že ledovec byl nádherně bílý.{{Doplňte zdroj}}). Frederic Fleet, který ho v&nbsp;neobyčejně jasné noci zpozoroval ze strážního koše jako první, ho rozeznal jen podle toho, že jeho silueta zakrývala hvězdy (důstojník Murdoch zpozoroval díky tomuto efektu ledovec před hlídkou na vraním hnízdě, nižší výška můstku totiž lépe kontrastovala oblohu s ledovcem).{{Fakt/dne|20181226225802|}} Z následně provedených pokusů je známo, že Murdoch zahlédl ledovec na samé hranici zdravého lidského zraku a že práce pětice Murdoch, Fleet, Lee, Hitchens a Moody byla naprosto profesionální (k pokusům byla použita i sesterská loď Olympic).

{{Clear}}

 

==== Srážka ====

Od hlášení z&nbsp;vraního hnízda do kolize s&nbsp;ledovcem uplynulo 37&nbsp;sekund.<ref name="R61" /> Od prvního zahlédnutí Murdochem asi 60 sekund.

 

 

===== Záchranné čluny =====

Kolem půlnoci, cca 20&nbsp;minut po srážce již pronikla voda do obytných prostor 3. třídy. Kapitán s&nbsp;Andrewsem se shodli na tom, že by mohla vzniknout panika, protože počet míst v&nbsp;záchranných člunech nebyl dostačující. Všichni cestující i posádka dostali záchranné vesty. Vzhledem k&nbsp;chladnému počasí a ledové vodě severního Atlantiku mohli cestující přežít pouze 5–10&nbsp;minut, odolnější jedinci i minut 20.

 

Pět minut po půlnoci vydává kapitán rozkaz k&nbsp;přípravě záchranných člunů, v&nbsp;00:10 bylo provedeno vyklonění člunů a v&nbsp;00:25 rozkaz k&nbsp;opuštění lodi, podle lodních zvyklostí „ženy a děti první“. V&nbsp;00:30 se první čluny začaly plnit dětmi a ženami, v&nbsp;00:45 dosedl na hladinu první záchranný člun číslo 7 na pravoboku, kde řídili nástup důstojníci Lowe a Pitman,<ref name="R416" /> s&nbsp;kapacitou 65 osob, avšak naplněný pouze 28 cestujícími. Na levoboku nastupování do člunů řídil 2. důstojník C.&nbsp;H. Lightoller, který podle rozkazu ''ženy a děti první'' raději spustil člun neúplně obsazený, než aby dovolil nastoupit mužům, i v&nbsp;případě, že další ženy ani děti právě nečekaly na nastoupení.<ref name="R416" /><ref name="R70" /> Záchranný člun č. 6 a 5 na levoboku byly spuštěny o&nbsp;deset minut později. Člun č. 1 na pravoboku byl pátým spuštěným, pouze s&nbsp;12 cestujícími. Naopak, člun č. 11 byl přeplněn 70 cestujícími. Skládací člun D byl posledním spuštěným člunem.<ref name="R70" /> Spouštění člunů se na ''Titanicu'' neobešlo bez potíží: nebylo posádkou nacvičeno a ani cestující, pod vlivem stále svítících světel na palubě, nechtěli nastupovat do člunů a ponořit se do tmy nad oceánem a taktéž se některé manželské páry nechtěly rozdělit. Nastupování ztěžovala i nevhodná organizace záchranných prací,<ref name="R416" /> i když stevardi John Edward Hart a William Denton Cox úspěšně vedli skupiny cestujících z&nbsp;třetí třídy do záchranných člunů.<ref name="R71" /><ref name="R72" /> Z&nbsp;různých důvodů se nepodařilo spustit skládací čluny A a B. Z&nbsp;''Titanicu'' se ve člunech zachránilo 706 cestujících a členů posádky. Poslední dva záchranné čluny již nebyly použitelné, skládací člun B byl dnem vzhůru, další částečně zaplaveny poté, co bylo plátno bočnic protrženo pádem ze střechy kajut důstojníků.<ref name="R73" />

 

==== Potopení ====

[[Soubor:Iceberg2 and titanic clean.PNG|vlevo|náhled|Typ možného poškození po nárazu do ledovce, který Titanic utrpěl ve 23:40 hodin 14. dubna 1912]]

Přibližně 130&nbsp;minut po nárazu se začala voda přelévat ze šesté do sedmé komory.<!--<ref name="R18" />--> Kolem 02:10 se začala zvedat z&nbsp;vody záď a začaly se vynořovat [[lodní šroub]]y. V&nbsp;02:17 dosáhla hladina lodní paluby a krátce poté se zhroutil přední komín, když popraskala jeho kotvící lana. Komín pádem rozdrtil několik lidí na palubě a i ve vodě.<ref name="R73" /> Na palubě se lidé snažili dostat na záď ''Titanicu'' nebo skákali přes palubu v&nbsp;naději, že se ještě dostanou do některého záchranného člunu na hladině. Se zvyšujícím se náklonem začaly padat nezajištěné předměty na palubě i ve vnitřku lodi. S&nbsp;dalším zaplavováním podpalubí došlo k&nbsp;zaplavení posledních kotelen a tím byly vyřazeny i [[Elektrický generátor|generátory]] pro výrobu [[elektrická energie|elektrické energie]] – ''Titanic'' se ponořil do tmy. Krátce poté se trup ''Titanicu'' rozlomil za polovinou délky trupu. Přední část šla okamžitě pod hladinu. Zadní část se po odlehčení na chvíli narovnala, ale jak se roztrženým trupem drala voda dovnitř, po chvíli se počala potápět a ve svislé poloze se ponořila. 15.&nbsp;dubna 1912 ve 02:20 zmizel ''Titanic'' pod hladinou.<ref name="R73" />

 

[[Soubor:Lifeboat12oncarpathia.jpg|náhled|vlevo|Vytahování člunu č. 12 na palubu ''Carpathie'']]

[[Soubor:RMS Carpathia.jpg|náhled|''[[Carpathia]]'']]

Nejblíže reagující lodí byla ''[[Carpathia]]'' kapitána [[Arthur A. Roston|Arthura&nbsp;A. Rostona]], patřící rejdařství Cunard, o&nbsp;výtlaku 8&nbsp;600&nbsp;tun, která plula z&nbsp;New Yorku směrem ke [[Gibraltarský průliv|Gibraltarskému průlivu]]. Stejně jako na ''Titanicu'', i zde radisté přijali zprávy o&nbsp;výskytu ledovců. Radista Cottam se již chystal vypnout radiostanici, když zaslechl první volání ''Titanicu'' o&nbsp;pomoc – CQD a souřadnice {{Souřadnice|41.7666667|-50.2333333}} Zpráva byla neprodleně doručena až ke kapitánovi. ''Carpathia'' byla vzdálena {{převod|58|mi}} od ''Titanicu''. Kapitán okamžitě nařídil kurz 308° a rozestavil hlídky pro sledování hladiny a hlášení pozorovaných ledovců.<ref name="R418" /> Byl si dobře vědom toho, co čeká cestující v&nbsp;ledové vodě, a udělal vše pro to, aby k&nbsp;nim dorazil co nejdříve, za což si vysloužil jak pochvalu, tak i kritiku za podstoupení přílišného rizika, neboť s&nbsp;lodí, jejíž maximální rychlost měla být {{převod|14|kn}}, prokličkoval ledovým polem a mezi krami rychlostí o&nbsp;více než 3&nbsp;uzly vyšší. Poslední rádiová depeše byla na ''Carpathii'' zachycena v&nbsp;01:45.<ref name="R418" />

 

Případ lodi SS ''Californian'' se stal součástí šetření britské vyšetřovací komise. Z&nbsp;podaných svědectví kapitána Stanley Lorda a třetího důstojníka C.&nbsp;V. Grovese vyplývá, že z&nbsp;paluby lodi byla jižním směrem pozorována světla jiné lodě, pravděpodobně osobního parníku. C.&nbsp;V. Groves v&nbsp;23:10 ukončil službu. Ještě v&nbsp;23:30 se radista Cyril Evans na palubě parníku ''Californian'' snažil ''Titanic'' varovat před ledovci, ale ten na jeho varování nereagoval. Z&nbsp;paluby ''Californianu'' pozorovali loď, jejíž světla poblikávala a zdálo se, že se otočila zádí k&nbsp;pozorovatelům. Taktéž na rozkaz kapitána S. Lorda byly z&nbsp;''Californianu'' odvysílány zprávy pomocí Morseovy lampy v&nbsp;čase 23:30 a 01:15. Na tyto zprávy však neznámá loď neodpověděla. V&nbsp;zápisu je taktéž uvedeno, že Morseova lampa na ''Californianu'' byla viditelná na vzdálenost 4&nbsp;mil (asi 6&nbsp;km), takže na ''Titanicu'' nemohla být vidět.<ref name="R68" /> V&nbsp;23:30 šel kapitán Lord spát a na palubě zůstal 2. důstojník Herbert Stone. V&nbsp;01:15 oznámil kapitánovi, že zahlédl světlici a po ní další čtyři. Všechny světlice však měly bílou barvu, takže podle barvy světlic nebylo možno určit loď lodní společnosti, která rakety vystřelila. Kapitán Lord pouze nařídil další sledování neznámé lodě a odvysílání další Morseovy zprávy lampou a šel opět spát. V&nbsp;01:50 byly z&nbsp;paluby ''Californianu'' pozorovány další světlice, důstojník Stone přitom poznamenal, že neznámá loď vypadá podivně, jako nakloněná. V&nbsp;02:15 se kapitán Lord opět dotázal na neznámou loď a její světlice, opět dostal odpověď, že jsou bílé.<ref name="R216" /> ''Californian'' se do záchranné akce zapojil teprve v&nbsp;05:30 kdy radista Cyril Furmstone Evans opět zapnul radiostanici a ''Californian'' obdržel rádiový příkaz od generálního ředitele George Stewarta k&nbsp;pomoci ''Titanicu''; teprve tehdy se kapitán Lord dozvěděl o&nbsp;potopení ''Titanicu''.<ref name="R216" />

 

Pozdější vyšetřování britské komise ztotožnilo tuto neznámou loď s&nbsp;parníkem SS ''Californian'' a komise obvinila kapitána Lorda a jeho důstojníky z&nbsp;hrubého pochybení. Kapitán Lord toto odmítal a po celý zbytek života se pokoušel očistit své jméno od rozsudku, který mu zničil kariéru.<ref name="R107" /> Odmítal, že by loď, kterou on a jeho důstojníci viděli z&nbsp;můstku, byl ''Titanic'', podle nich se mezi ''Californianem'' a ''Titanicem'' nacházela třetí loď, kterou viděly obě strany, a která odplula ještě před tím, než se ''Titanic'' potopil. I&nbsp;když neexistují přímé důkazy pro jeho obhajobu, je toto pravděpodobnější než závěr vyšetřovací komise. Chybou však zůstává, že kapitán Lord nenechal vzbudit radistu a nepřikázal mu zjistit, co se v&nbsp;okolí děje; toto opomenutí stálo životy mnoho lidí. Parník SS ''Californian'' byl nejbližší lodí k&nbsp;potápějícímu se ''Titanicu'', a to ve vzdálenosti {{převod|19,5|mi}}.<ref name="R68" />

 

 

==== Kormidlo a možnost manévrování ====

[[Soubor:Passerelle de navigation du RMS Olympic.jpg|náhled|vlevo|Kapitánský můstek na ''Olympicu'', sesterské lodi ''Titanicu'', vlevo a vpravo od kormidla jsou stojany s [[Lodní telegraf|lodními telegrafy]]]]

[[Kormidlo]] ''Titanicu'' mělo pro svoji rozměrovou velikost zdánlivě dostačující plochu pro ovládání směru plavby a manévrování. Dnes je zřejmé, že pro takto velkou loď bylo kormidlo poddimenzované (malá plocha). Při návrhu nebyly provedeny žádné výpočty nebo pokusy s&nbsp;modelem v&nbsp;malém měřítku, které by ověřily ovladatelnost lodě dlouhé 269,10&nbsp;metrů v&nbsp;případě nouzového manévrování, doslova se jednalo o&nbsp;[[Achillova pata|Achillovu patu]] ''Titanicu''. Reálně, při návrhu kormidla byl neuváženě použit model, kdy použití vysokého kormidla je účelné pro lodě s&nbsp;běžnou (v&nbsp;té době) rychlostí plavby, kdy kratší kormidlo je výhodnější při manévrování při malých rychlostech. Při porovnání velikosti kormidla podle dnešních předpisů, kdy je požadováno, aby kormidlo mělo velikost 1,5 % až 5 % z&nbsp;profilu lodi pod vodou, byl tento poměr u ''Titanicu'' 1,9 %, tedy blíže k&nbsp;dolní mezi. Toto uspořádání je však výhodnější pro lepší laminární proudění vody.<ref name="R241" /> Během první světové války byl ''Olympic'', stejně jako většina významných lodí, vybaven stejným polooválným kormidlem jako ''Titanic'', aby mohly tyto lodě dosáhnout vyšší rychlosti a uniknout [[ponorka|ponorkám]].<ref name="R242" /><ref name="R243" />

V úvahách o&nbsp;možném odvrácení kolize se hovořilo i o&nbsp;tom, že mohl Murdoch srážce předejít tím, že by vydal povel ke zpětnému chodu pouze pro levý lodní šroub. Ani tento povel by však nevedl k&nbsp;odvrácení katastrofy, protože pro reverzaci chodu je potřeba delší čas, než který zbýval do nárazu.

 

Britská vyšetřovací komise zjistila, že ''Titanic'' byl vůči ledovci natočen vlevo, v&nbsp;úhlu 22,5°. Na základě pokusů, prováděných se sesterskou lodí ''Olympic'' bylo zjištěno, že při plné rychlosti, plnému vychýlení kormidla a době k&nbsp;nárazu 37&nbsp;sekund, odpovídala vzdálenost od ledovce v&nbsp;okamžiku zpozorování přibližně 410&nbsp;metrů.<ref name="D19" /> Kdyby se ''Titanic'' při vyhýbacím manévru natočil více doleva, došlo by ke střetu s&nbsp;ledovcem po celé délce trupu na pravoboku v&nbsp;důsledku jiné trajektorie zádi, která je delší a liší se od trajektorie přídě.<ref name="D20" /> Po rozkazu „docela vpravo“, vydaném Murdochem, musí přijít ve vhodný okamžik rozkaz „docela vlevo“, v&nbsp;tomto případě zádí pryč od ledovce. Murdoch sice použil učebnicový model vyhýbacího manévru, ale problém u ''Titanicu'' byl v&nbsp;tom, že při dané rychlosti měl příliš velký poloměr otáčení.<ref name="D20" />

 

 

== Vrak lodi ==

[[Soubor:Titanic_wreck_model.jpg|náhled|Model vraku Titanicu]]

[[Soubor:Titanic bell.JPG|náhled|Lodní zvon z Titanicu]]

Později byl vrak navštíven ještě několikrát, v&nbsp;roce 1987 z&nbsp;něj francouzská výprava vyzvedla několik set předmětů, což se setkalo s&nbsp;hlubokým nesouhlasem zejména americké a britské veřejnosti, stále žijících účastníků katastrofy a příbuzných obětí. Francouzská expedice byla označena za vykradače hrobů a byly vzneseny požadavky, aby se ''Titanicu'' dostalo oficiálního prohlášení za hrob a památník neštěstí. K&nbsp;tomu ale nedošlo, neboť leží v&nbsp;[[Mezinárodní vody|mezinárodních vodách]] a nemá majitele. Jediným oficiálním držitelem práv na vyzvedávání artefaktů z&nbsp;''Titanicu'' je společnost RMS Titanic, Inc., jejíž pracovníci se k&nbsp;vraku potápějí a zkoumají, jak se vrak od předešlých let změnil. [[Kongres Spojených států amerických]] v&nbsp;roce [[1987]] schválil zákon, který zakazuje prodej a vystavování předmětů vyzvednutých z&nbsp;''Titanicu'' na území [[Spojené státy americké|USA]] a vyzval k&nbsp;respektování vraku jako mezinárodního památníku a hrobu 1&nbsp;517 obětí.

 

 

== Legendy, mýty, teorie ==

Jako každá velká tragédie, které se dostane pozornosti a publicity, tak i ztroskotání ''Titanicu'' přitáhlo k&nbsp;sobě velkou pozornost, zejména, objeví-li se dříve napsaná kniha nebo povídka, v&nbsp;jejímž obsahu je popsáno ztroskotání podobné lodi, lze vysledovat mystické souvislosti mezi událostmi a podobně…

 

* V roce 1898 vydal Morgan Robertson, bývalý námořník, v&nbsp;nakladatelství M.&nbsp;F. Mansfield povídku, v&nbsp;níž je popisováno ztroskotání „nepotopitelné“ a největší dosud postavené lodi ''Titan'' podobných rozměrů, parametrů a konstrukce jako ''Titanic''.<ref name="R420" /> V&nbsp;povídce loď na plavbě (která se konala v&nbsp;dubnu) narazila na kru, začala se zaplavovat vodou a nakonec se potopila. Celá událost stála mnoho životů, protože nebylo dostatek záchranných člunů.<ref>[http://imgur.com/r/conspiracy/yE6CCGD Of Banks and Icebergs]</ref>

* I když se spojení ''Titanic'' – ''„nepotopitelný“'' po katastrofě objevovalo téměř neustále a přežívá dodnes, není pravdou, že by byl před svou první plavbou takto označován, ať už společností White Star Line nebo loděnicí Harland and Wolff.<ref name="R261" />

* {{Citace monografie | příjmení = Boyd-Smith | jméno = Peter | příjmení2 = | jméno2 = | titul = Titanic: From Rare Historical Reports | vydavatel = Brooks | místo = | rok = 1992 | počet stran = 244 | jazyk = en | url = http://books.google.cz/books?id=_wchAQAAIAAJ&dq=Titanic&hl=cs&source=gbs_similarbooks}}

* {{Citace monografie | příjmení = Butler | jméno = Daniel Allen | titul = Unsinkable: The Full Story of the RMS Titanic | vydavatel = Stackpole Books | místo = | rok = 1998 | počet stran = 292 | isbn = 081171814X | isbn2 = 9780811718141 | jazyk = en | url = http://books.google.cz/books?id=JIj1Hu4BGLIC&dq=Titanic&hl=cs&source=gbs_similarbooks}}

* {{Citace monografie | příjmení = Carney | jméno = Kevin Wright | titul = A Cold Night in the Atlantic | vydavatel = AuthorHouse | místo = | rok = 2008 | počet stran = 228 | isbn = 1935028014 | isbn2 = 9781935028017 | jazyk = en | url = http://books.google.cz/books?id=HRB7TD_mA5IC&dq=Titanic&hl=cs&source=gbs_similarbooks}}

* {{Citace monografie | příjmení = Clary | jméno = James G | titul = The Last True Story of Titanic | vydavatel = Domhan Books | místo = | rok = 1999 | počet stran = 151 | isbn = 1583450122 | isbn2 = 9781583450123 | jazyk = en | url = http://books.google.cz/books?id=Bjg0Z8gundEC&dq=Titanic&hl=cs&source=gbs_similarbooks}}