Mohamed: Porovnání verzí

| místo úmrtí = [[Medína]], [[Hidžáz]], [[Arabský poloostrov|Arábie]]

| národnost = [[Arabové|Arabská]], [[Kurajšovci]] a [[Hášimovci]]

| aktivní roky = [[583]]–[[609]] (obchodní činnost)<br />[[609]]–[[632]] (náboženský vůdce)

| ocenění =

 

==== Mohamedův rodokmen ====

 

Muhammad ibn Abd Allah ibn Abd al-Muttalib (Shaiba) ibn Hashim (Amr) ibn Abd Manaf (al-Mughira) ibn Qusai (Zaid) ibn Kilab ibn Murra ibn Ka'b ibn Lu'ay ibn Ghalib ibn Fahr (Quraish) ibn Malik ibn an-Nadr (Qais) ibn Kinana ibn Khuzaimah ibn Mudrikah (Amir) ibn Ilyas ibn [[Mudar]] ibn Nizar ibn Ma'ad ibn [[Adnan]]. (''ibn'' = „syn“ v&nbsp;arabštině; alternativní jména lidí s&nbsp;dvěma jmény jsou uvedena v&nbsp;závorkách).

Mohamed se narodil do zámožné rodiny (pocházející z&nbsp;rodu Hášimovců, málo významné větve kmene [[Kurajšovci|Kurajšovců]]), usazené v&nbsp;severoarabském městě [[Mekka]]. Někdo počítá jeho narození na [[20. duben|20.&nbsp;dubna]] [[570]], [[Šíité|šiité]] věří, že to byl [[26.&nbsp;duben]] a někdo posouvá rok až na [[571]]; tradice jej umisťuje do tzv. "[[Rok slona|roku slona]]". V tom roce se jemenský vládce údajně pokusil zaútočit na Kábu s pomocí slonů, nicméně Aláh na ně zavolal ptáčky, kteří na ně házeli kamínky, což z útočníků udělalo rozšlapanou slámu (na příběh se odkazuje i Korán v súře Slon). Mohamedův otec Abdullah zemřel ještě před jeho narozením, takže malý chlapec byl vychováván svým dědečkem z&nbsp;otcovy strany, Abd al-Muttalibem. Tradice praví, že byl jako dítě dán k&nbsp;beduínské kojné Halimě, jelikož se věřilo, že pouštní život je pro děti bezpečnější a zdravější.<ref name=":0" />

 

Nakonec kromě mě nezůstala ani jedna žena, která by neměla kojence. Když jsme se shromažďovali k odjezdu, řekla jsem svému manželovi: Nechci se vrátit se svými společnicemi bez kojence. Měla bych jít a vzít si toho sirotka.

Odpověděl: Učiň tak! Možná nám dá Alláh požehnání.“

V období, kdy vyrůstal s potomky Halímy, se odehrál i incident s 2 muži-andělé, kteří malému Mohamedovi rozřízli břicho.<ref name=":0" />

 

Život Alláhova proroka; Ibn Ishak}}

 

Jako náctiletý začal Mohamed doprovázet svého strýce na obchodních cestách do [[Sýrie]]. Stal se tak na poměry své doby velmi zcestovalým a znalým cizích poměrů. Během tohoto období poznalo mnoho svatých mužů, že Mohamed je Božím prorokem.<ref name=":0" />

 

Život Alláhova proroka; Ibn Ishak|text citátu=}}

 

S&nbsp;tím, jak se počet Mohamedových přívrženců zvyšoval, začínal být nebezpečím pro místní kmeny a vládce města. Ostatně jejich bohatství tkvělo v&nbsp;[[Ka'ba|Ka'bě]], svatostánku mnoha různých bohů, ústředním místě duchovního života [[Mekka|Mekky]]. Pokud by zavrhli své [[modla|modly]], jak kázal Mohamed, znamenalo by to konec poutníkům, obchodu a nakonec i&nbsp;bohatství. Jeho kritika mnohobožství byla zvláště útočná vůči jeho vlastnímu kmeni [[Kurajšovci|Kurajšovců]], jelikož právě oni byli strážci [[Ka'ba|Ka'by]].<ref name=":0" />

 

Ibn Ishak – Život Alláhova posla|text citátu=}}

 

V raném období se též odehrál příběh tzv. [[Satanské verše|Satanských veršů]]. Ty měly obsahovat ústupek vůči mekkánskému polytheismu, jelikož v&nbsp;nich byla zahrnuta možnost přímluvy Alláhových dcer al-Lát, al-Uzzá a [[Manát]].

 

'''Věru, to jsou labutě vznešené a můžete vskutku doufat v jejich přímluvu!“'''

Původní „Satanské verše“ vložené namísto dnešních veršů 19-23 v súrě Hvězda (53)|text citátu=}}

Někteří badatelé pochybují, že tyto verše vůbec byly součástí tištěného či šířeného [[korán]]u jako takového, avšak muslimští historikové potvrzují věrohodnost tohoto příběhu, a proto není pravděpodobné, že by si bezprostřední současníci a následnovníci Mohameda vymysleli takovýto projev slabosti Proroka.

 

 

==== Abú Lahab ====

Roku [[619]] umírá Mohamedova žena Chadžídža i&nbsp;strýc Abú Tálib – tento rok je znám jako „rok truchlení“. Nový vůdce Mohamedova klanu - Abú Lahab - nad ním zrušil ochranu, což bylo v souvislosti s výhružnými verši, které Mohammed kázal na náměstí v Mekce.

 

 

Muslimové byli od tohoto okamžiku nuceni snášet hlad a pronásledování.

Do roku [[622]] se život v&nbsp;malé mekkánské [[muslim]]ské komunitě stával nejen obtížnějším, ale také nebezpečnějším. Muslimská tradice hovoří o&nbsp;několika pokusech o&nbsp;Mohamedovu vraždu. Mohamed se tedy rozhodl emigrovat do [[Medína|Medíny]] (Jathribu), velké zemědělské oázy, kde již žilo jisté množství [[muslim]]ských konvertitů. Rozbitím spojení se svým vlastní kmenem Mohamed demonstroval, že rodinná a kmenová loajalita je nepodstatná v&nbsp;porovnání se svazkem [[Islám]]u, což byla, v&nbsp;[[Arabský poloostrov|Arábii]], roztříštěné na kmenovou společnost, revoluční myšlenka. [[Hidžra]], tedy emigrace do [[Medína|Medíny]], se stala počátkem [[Islámský kalendář|islámského kalendáře]]. Samotný výraz doslovně znamená „přerušení kmenových a rodových svazků a navázání nových“.

 

Ibn Ishak, Život Alláhova posla|text citátu=}}

 

Několik měsíců po příchodu do Medíny se ocitají Mohamed a jeho žáci v bezvýchodné situaci: když i ti nejbohatší opuštěli Mekku, své rodné město, brali si s sebou jen skrovné úspory. Nemohli obdělávat půdu, jež jim nepatřila, ale nechtěli být trvale závislí na medínské pohostinnosti. 75 nově usazených obyvatel byla pro "ansáry" (medínské konvertity k islámu) a jejich rodiny těžce doléhajícím břemenem. Přes jejich štědrost byli mekánští imigranti pronásledováni hladem a nemocemi. Většinou se živili pouze datlemi a vodou. V zimě strádali vlhkem, na něž je vyprahlá a suchá Mekka nepřipravila. Trpěli horečkou a úplavicí; Abú Bakr a další byli stiženi malárií. Na nepřízeň osudu reagoval Mohamed jako beduín. Našel jediné možné východisko: razzia - loupežný nájezd. Jde o limitovaný výpad na velbloudech, který v tehdejší Arábii nebyl považován za nic nečestného, neboť tak lze získat velké množství dobytka či velbloudů. Většinou se tyto razzie obešly bez zabíjení lidí - jen výjimečně se zvrhly v otevřený konflikt. V prosinci roku 623 došlo k významnému přepadení, které mezi muslimy získalo název "loupež v Nachle".<ref>{{Citace monografie|příjmení = Delcambrová|jméno = Anne-Marie|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Muhammad - slovo Alláhovo|vydání = |vydavatel = Slovart|místo = Bratislava|rok = 1996|počet stran = 192|strany = 83-84|isbn = 80-85871-17-3}}</ref><ref name=":0" /> Zemřel při něm 1 člověk, což bylo považováno za velice špatné znamení.

 

Ibn Ishak – Život Alláhova posla|text citátu=}}

 

Hned v&nbsp;březnu roku [[624]] vedl Mohamed přibližně dalších 300&nbsp;vojáků při přepadení mekkánské obchodní karavany (o tisíci velbloudech a zboží v hodnotě padesát tisíc denárů), která se vracela z Gazy do Mekky. Mekkánci se úspěšně ubránili a rozhodli se, že uštědří Medínským lekci a vyslali proti nim malou armádu. [[15. březen|15.&nbsp;března]] [[624]] došlo poblíž místa zvaného Badr k&nbsp;bitvě. Přestože měla Mekka přesilu asi 800 ku 300&nbsp;vojákům, [[muslim]]ové zvítězili, zabili nejméně 45&nbsp;Mekkánců a asi 70 jich zajali pro výkupné. [[Muslim]]ů zemřelo pouze 14. Tato bitva je počátkem velkých muslimských vojenských úspěchů.<ref name=":0" />

 

Ibn Ishak, Život Alláhova posla|text citátu=}}Mohamed podle Alláhova zjevení věřícím zakázal zbytečné masakry. Zaměřoval se především na své oponenty.

 

Ibn Ishak, Život Alláhova posla|text citátu=}}

 

Mnoho kritiky na něj bylo mířeno pro zapojení v&nbsp;přepadávání karavan a dobyvačných válkách. Kritikové říkají, že jeho války šly daleko za hranici sebeobrany. [[Muslim]]ští komentátoři naopak argumentují, že bojoval pouze pro obranu své komunity proti Mekkáncům a že naléhal na lidská pravidla vedení války. Faktem zůstává, že Muhammad se nezříkal násilí, což dnes ovlivňuje charakter islámu.

 

 

==== Bitva u Uhudu ====

Roku [[625]] vytáhl mekkánský generál [[Abú Sufján]] s&nbsp;3000&nbsp;mužů na [[Medína|Medínu]]. Následující [[bitva u Uhudu]] se odehrála [[23. březen|23.&nbsp;března]] a&nbsp;skončila patem. Mekkánští ohlásili vítězství, ale sami ztratili příliš mnoho můžu na to, aby [[muslim]]y pronásledovali do Medíny.<ref name=":0" />

 

Ibn Ishak - Život Alláhova posla|text citátu=}}

 

Mnoho [[muslim]]ů věřilo, že Abú Sufjánovi pomáhali sami někteří Medíňané, konkrétně [[Židé|židovský]] kmen Banú Kurajza. Okamžitě po odvrácení hrozby se strany Mekkánců se muslimové obrátili proti tomuto kmeni.<ref name=":0" />

 

Ibn Ishak, Život Alláhova posla|text citátu=}}

 

Poté, co byl kmen po 25 dnech obléhání poražen, byli všichni muži (bn Ishak uvádí 600-900) a jedna žena popraveni z&nbsp;rozhodnutí Sa'ada ibn Muadha, kterého si sami [[Židé]] vybrali jako arbitra. Zbývající ženy a děti byly vzaty do otroctví nebo jako výkupné. Kritici [[islám]]u toto považují za nespravedlivé, [[muslim]]ové věří, že to bylo nezbytné.<ref name=":0" />

 

 

Následujíce po bitvě ''al-chandáq'' byli muslimové schopní prostřednictvím konverzí i&nbsp;dobytí rozšířit svou vládu do okolních měst a kmenů.

Oficiální sunnitský životopis Mohamedova života od Ibn Ishaka obsahuje kontroverzní příběh o tom, jak nechal Mohamed mučit člověka kvůli pokladu.

 

Ibn Ishak, Život Alláhova posla|text citátu=}}